XXII.

341 16 0
                                    

,,Sáro! Okamžitě otevři," probudilo mě ze spánku boucháni na dveře. Hned mi došlo, že je to můj táta a když jsem se podívala na Nicka, který vedle mě spal, došlo mi že budu mít průser.

,,Nicku vstávej," probudila jsem ho a on rozlepil své oči.

,,Co je?" Zamumlal ještě rozespale.

,,Za dveřma je můj táta, okamžitě musíš odejít, jinak to bude průser," vysvětlila jsem.

,,Proč?" Nechápal a mně až teď došlo, že o tom neví. O tom jak jsem tatovi slíbila, že si nikdy nezačnu nic s golmanem. Nevěděl defakto o ničem.

,,Večer ti to vysvětlím, teď prosím jdi," poprosila jsem ho a on tak přes balkon učinil.

,,Sáro jestli okamžitě neotevřeš, vykopnu ty dveře," pohrozil a já když zjistila, že je vzduch čistej, konečně otevřela.

,,Co tu po ránu tak plašíš?" Zeptala jsem se ho.

,,Kde je Nick?" Zeptal se a nezapoměl mě spražit pohledem.

,,Jak to mám vědět?"

,,Teď jsem byl u něj na pokoji a Lukáš mi řekl, že jsi ho tam večer hledala," zamumlal dost na štvaně.

,,To sice ano, ale není tady a ani tady nebyl, zkus to u Huga," navrhla jsem.

,,Dobře," řekl si spíše pro sebe, ale neodešel. Místo toho vešel ke mně a začal pokoj prolejzat.

,,Neni ti to trochu trapný?" Zeptala jsem se ho.

,,Jen nechci aby ti ublížil," řekl.

,,Bože tati, nikdo mi neubližuje, Nick tady nebyl. Zkus mi trochu věřit, prosím."

,,Promiň Sári, ale vše to dělám pro tebe," usmál se a odešel.

Veděla jsem, že má o mě strach, ale Nick byl jinej.

Byl jiný než ostatní kluci.

A kdyby se náhodu něco stalo, on se s tím bude muset smířit.

Double troubleKde žijí příběhy. Začni objevovat