XXVI.

319 18 0
                                    

,,No co je," zařvala jsem, když jsem došla ke dveřím.

,,Někdo ti tu něco nechal," pokrčil Hugo rameny.

,,A kvůli tomu mě budíš? Tak brzo?" Vyjela jsem na něj.

,,Hele neřvy tu na mě a radši pojď dovnitř," zamumlal, ze země sebral kytku a šel za mnou do pokoje.

Rozespale jsem se posadila na postel a sledovala Huga, jak dává kytku do vázy. Pak se na ní podíval a vytáhl nějakou obálku.

,,To asi nebude od Nicka co?" Zasmál se.

,,Radši ani nechci vědět od koho to je," zamumlala jsem.

,,Milostné trable?"

,,Možná," pokrčila jsem rameny.

,,Tak povídej," naznal a posadil se na postel vedle mě.

,,Jsem hrozně zmatená Hugo. Nikdy jsem nic takového v sobě necítila. Jsou tu dva kluci a já prostě nevím. Oba se je snažím odehnat, ale nedaří se," vysvětlila jsem.

,,K jednomu z nich přeci musíš cítit něco víc, nebo ne?"

,,Ano, jednoho z nich mám radši, ale nechci rozhádat tým. Jsem přeci jen vetřelec."

,,Sári buď v klidu," objal mě. ,,Ať už si vybereš kohokoliv, tým to ustojí," usmál se.

,,Dobře," zamumlala jsem a z očí setřela slzy.

,,Ty kytky budou od Páři, že?" Zeptal se i když mu odpověď byla jasná.

,,Ano."

,,Bylo mezi váma něco?"

,,Včera mě políbil, ale já ho odstrčila. Nechci s ním být za zle, ale toho druhého mám radši," usmála jsem se.

,,No dobře, nějak se to vyvrbí," usmál se a pak se zarazil. ,,Řešíme tu milostné trable, ale proč tu vlastně jsem. Jdeš s náma trénovat."

,,Proč?" Nechápala jsem.

,,Nevím poslal mě pro tebe otec, tak honem, ať není průser, všichni už jsou u autobusu," zasmál se.

,,Dobře, tak minutku," zamumlala jsem a šla se připravit.

Double troubleKde žijí příběhy. Začni objevovat