XXXVIII.

234 15 1
                                    

Odlet domu a loučení, to bylo to nejtěžší. S některými kluky jsem se vyděla téměř naposledy.

,,Hele slibuju, že až přiletím do Čech, uvidíme se," usmál se Myšák.

,,Neslibuj nic co nemůžeš splnit," zamumlala jsem a dlouze ho objala.

,,Jsi nejlepší kamarádka, mého kamaráda. Určitě se dnes nevidíme naposledy," řekl.

,,Budu v to doufat," naznala jsem a pustila ho. ,,Ať se ti tam daří a dávej góly," zařvala jsem, když pomalu odcházel pryč.

,,Až dám první, budu ho věnovat tobě," zasmál se a já musela taky.

Sledovala jsem jak nastupuje do auta a když odjel, bylo mi tak nějak smutno.

,,Sári pojď už," houkl na mě Hugo.

,,Ještě musím něco udělat," zamumlala jsem a z kabelky vytáhla telefon.

Já: Nicku kde jsi?

Nick: Jdu k autobusu...

Já: Myslíš, že by jsme si mohli promluvit? Bude to rychlí.

Nick: Taky jsem chtěl s tebou mluvit..

Odložila jsem mobil zpět do kabelky a čekala. Po chvilce s Nick konečně objevil.

,,Tak co jsi chtěla?" Zeptal se, když ke mně došel.

,,Hele vím, že jsme to ukončili, ale budu na tebe čekat. Jsi první kluk, kterého jsem měla opravdu ráda a pořád mám," řekla jsem vše co jsem měla na srdci.

,,Jsem rád, že to říkáš. Nemyslel jsem to tak. Prostě mi to ujelo," zamumlal.

,,Takže zase spolu?" Zeptala jsem se s nadějí.

,,No víš, zůstávám tu," začal drmolit. ,,A na můj vkus jsem to trochu uspěchali. Za měsíc se vrátit zpět do Čech a pak si tě najdu," usmál se.

,,Slibuješ?"

,,Slibuju, dlužím ti pořádný rande," zamumlal, objal mě a pomalu odešel pryč.

Double troubleKde žijí příběhy. Začni objevovat