Jak naučit princezny býti klukem

Kapitola 17. Johnovo dobrodružství k pohledání

John si myslel, že Sherlock bude chtít žít na zámku a připravoval se na jejich loučení. Může mě přece navštěvovat, chlácholil se, ale nějak mu to nepomáhalo. Princ o něčem mluvil se svým bratrem, který chápavě přikyvoval a díval se přitom na Johna. Po chvíli se k němu vrátil, ovšem než stihl kdokoliv z nich něco říct, rozrazily se dveře a dovnitř se vrátili dva členi stráže, držíc na červeném polštáři dvě královské koruny.

John ihned vzhlédl a podíval se na Sherlocka, který ovšem vypadal nezaujatě. Johna napadlo, že právo na trůn bude mít Mycroft, ovšem teď to již bylo pouze na nich. Kdo ví, na čem se domluvili. Jeho nejlepší přítel ovšem poodstoupil z cesty a vedle nich se zjevil Mycroft, kterého momentálně sledovala celá místnost.

,,Můj bratr je právoplatný nástupce mých rodičů, a také mnohem lepší vůdce než já," okomentoval to Sherlock, načež blonďák vedle něho dostal malou naději, že přece jen odjede s ním.  Stráže sundaly korunu z polštáře a posadili ji staršímu princi na hlavu. Sherlock se uklonil jako první, což jeho bratra rozesmálo, ovšem poté ho popořadě následovala celá místnost. Náhle zde pamatovala kouzelná atmosféra, dokud někdo nezvolal; ,,Nechť žije nový král!" a místností se neozval burácivý jásot, který se Johnovi i Sherlockovi odrážel v uších ještě několik minut.

V dalších chvílích se toho náhle dělo nějak příliš. Mycroft se loučil s posledními princi, kteří vypadali kupodivu nadmíru spokojeně, dokonce se s úsměvem rozloučili i s Sherlockem, což ho upřímně zarazilo, ovšem mlčky jim kývl a byl rád, že tento den nakonec dopadl takhle. V opačném případě by již teď jeho rodiče podepisovali smlouvu o princeznu a truhlici za ni. Byla to stupidní tradice a nastal její konec. Sherlock nečekal, že se toho někdy dožije.

,,Tak," podíval se Sherlock na svého přítele, který jej delší dobu zvědavě sledoval. ,,Jedeme domů...nebo...víš o nějakém-" ,,Jedeme domů," zarazil ho John rázně, ovšem se širokým úsměvem na tváři. ,,Myslím, že ti rozhodně mám co vyprávět." 

Mycroft na to nic neřekl, naopak jim nabídl kočár, který moc rádi přijali, protože to bude dlouhá cesta i s ním. Kudrnatý princ se velmi nerad vracel ke svému pěšímu útěku, kde dvě noci strávil v lese. Rozloučili se s Mycroftem, paní Hudsonovou, Gregem a stráží, která je chvíli vyprovázela, pořád dokola se omlouvala Sherlockovi a nadšeně s ním rozebírala bojové techniky. 

Kočár na ně čekal před hlavní bránou a blonďák se při dlouhé cestě k ní stále ohromeně rozhlížel, zatímco mu Sherlock ukazoval různé stromy, květiny, a dokonce ho zavedl k malému KOI jezírku. John tak barevné kapry ještě nikdy neviděl,  a tak tam stáli nějakou dobu, dokud se konečně dostatečně nenadíval a mohli pokračovat.

Ke kočáru se nakonec dostali o celou půlhodinu později. Oba se divili, že má kočí takovou trpělivost, ovšem ten je radostně přivítal a Sherlock podal svému příteli ruku, aby se mu také podařilo vyšvihnout do kočáru. 

,,Máme celou cestu a ty máš co vyprávět, nemyslíš?" obrátil se princ na svého přítele a ten se zasmál. ,,Počkej ještě chvíli, prosím tě. Trpělivost," popíchl tmavovláska, který si odfrkl a stočil pohled na ubíhající krajinu.  Pár minut seděli v naprostém tichu, užívajíc si zpěv ptáků a vzájemnou blízkost. V další chvíli se John otočil na svého přítele a rovnou spustil.

,,Ten tvůj dopis...to mimochodem dořešíme, jasný? Mohl sis najít lepší způsob jak mě naučit číst!" Sherlock ho chtěl přerušit s tím, že tohle byl úplně nejrychlejší, ovšem jeho přítel rovnou pokračoval. ,,Poté, co jsem ho přečetl, jsem okamžitě vyrazil do města pro oblek. Plán jsem měl téměř okamžitě, až jsem se tomu divil. Nejspíš to bylo ze zoufalství. Koupil jsem oblek, o kterém jsem si myslel, že se nejlépe hodí na prince. Měl jsem štěstí, že jsem včera prodal poslední zboží a měl jsem dostatek peněz.

Problém samozřejmě nastal v tom, že jsem neměl nejmenší tušení jak se do zámku dostat a hlavně kudy. Naštěstí jsem měl pomoc lidí z vesnice. Po několikátém zeptání mi konečně pomohl kluk, kterej tam párkrát doručoval dopis a dokonce se nabídl, že půjde se mnou. Měl jsem fakt štěstí, že jsem na někoho takového narazil. 

A teď ta docela zábavná část, jo? V půli cesty jsme prostě narazili na tvého bratra-" ,,Cože?" vyjekl Sherlock překvapeně a jeho přítele to rozesmálo. ,,Jo. Prostě šel lesem a jakmile nás uviděl, přihnal se k nám jako na koni. Musím tě upozornit, znal jsem ho leda z fotek v novinách, takže jsem byl docela zděšený kdo to je. 

On se samozřejmě ihned začal vyptávat, jestli jsem John a když jsem dost vyděšeně přikývl, okamžitě se představil, a poté mě za sebou v pohodě zatáhl jakoby nic. Samozřejmě jsem se ohradil, že se snad nejdříve rozloučím. Vy dva jste si podobný víc, než si přiznáváte," významně na tmavovláska pohlédl, ten však uraženě hleděl ven z kočáru, a tak John po chvíli odměřeně pokračoval.

,,Nakonec mě teda do zámku dovedl tvůj bratr. Ptal jsem se ho, cože se po mně sháněl a on mi řekl, že jakmile se o mně dozvěděl od rodičů, věděl, že bych ti mohl pomoct. No a tak nějak jsem se seznámil s Mycroftem. Zvláštní, co? Jo, potom co mě propašoval nějakým tajným vchodem do své komnaty, zkritizoval mi oblek...to mi někoho velmi připomíná...a vnutil mi nějakej, kterej prej nikdy neměl na sobě a nebude to poznat a udělá ze mě věrohodnějšího prince. Vy jste vážně rodina," drkl Sherlockovi do ramene s pobaveným úsměvem.

,,No a to je tak asi všechno. Takhle jsem se dostal do zámku. Pak mi řekl, abych tam počkal. Dal mi nějakou tenkou knížku a řekl, že nesmím jít dolů, dokud to nepřečtu. Achjo. No, ale zabralo to. Teď jsme díky tomu tady. Takže vy Holmesovi bratři...asi nejste zas tak špatný," Sherlock na něj momentálně hleděl opravdu uraženě a blonďatý chlapec se musel znovu smát.

,,Dělám si srandu," bez přemýšlení si na chviličku položil hlavu na Sherlockovo rameno, avšak rychle se odtáhl a nejistě se na svého přítele díval. ,,Měl by sis odpočinout," prohodil tmavovlásek a John se pousmál a opět si na něj položil hlavu. 

Dřív než John nakonec usnul Sherlock, vyčerpaný celou situací, která se od rána odehrála, a hlava mu klesla. O pár minut později oba poklidně spali. Kolem nich byl slyšet pouze dusot koních kopit a přírodní scenérie kolem.