Jak naučit princezny býti klukem

Kapitola 21. Jedna hádka a dva odchody

Po Sherlockově odchodu John poprosil Morstanovi, aby ještě jeden den počkali, ti to vysmlouvali s těmi muži a všichni se odebrali na vedlejší farmu. Mary se na odchodu otočila ke svému příteli a stiskla mu dlaň. ,,Moc mě to mrzí, Johne. Víš, mohli bychom-" ,,To je v pořádku," přerušil ji blonďák, stiskl její dlaň nazpět, takže mu věnovala poslední omluvný úsměv a vyšla ven za svými rodiči. 

Chvíli seděl u stolu a nervózně hleděl na dveře. Chtěl svému příteli nechat prostor o samotě, avšak měl o něj takovou starost, že měl nervy dělat cokoliv jiného, než čekat. Nejhorší bylo, že vánice se opět začala zhoršovat a jeho starost tím ještě prohlubovala. Po chvíli silného sněžení mu došla trpělivost, rychle se postavil a chystal se vystřelit ze dveří a najít Sherlocka, ovšem dveře se přesně v tu chvíli opatrně otevřely.

John ze všeho nejdřív zavedl promrzlého prince ke krbu a došel přes něj přehodit peřinu. Posadil se k němu, sundal mu kabát a začal mu rozepínat i košili, ovšem to ho tmavovlásek odstrčil a odsunul se. 

,,Sherlocku, tak se svlíkni sám, vždyť zmrzneš," prohlásil John naštvaně. Princ se ani nehnul, jen si poposunul peřinu na zádech a sklopil hlavu. John nechtěl nic řešit dokud jeho přítel nebude v pořádku, avšak s ním to očividně takhle nepůjde. 

,,Takže, co máš na srdci? Víš, že jsem neměl na výběr," vzdychl blonďák a jeho přítel na něj upřel nevěřícný pohled. Poté se pomalu zvedl, stále si držíc peřinu kolem zad. ,,Řekl bych, že si na výběr měl, ovšem dal si mi velmi jasně najevo, koho preferuješ. Nepřijde mi totiž normální, že si místo finanční podpory ode mě vybereš svatbu s holkou odvedle," prohlásil chladně a John se zamračil. 

,,Sherlocku, mám osobní důvody pro to, že nechci finanční podporu od člověka, kterého miluju-" ,,Jasně!" vykřikl Sherlock a přerušil ho tím. ,,Tvrdíš, že mě miluješ a přitom hned jak se naskytne příležitost se oženit s Mary, tak jí okamžitě využiješ. To jen potvrzuje, jak málo pro tebe znamenám. Vždycky jsem byl jen náhrada za ni, že ano? Proč si mi-" přestal mluvit, protože jeho přítel k němu přistoupil a vlepil mu facku.

Sherlock si překvapeně přikryl tvář a chtěl něco říct, avšak nižší chlapec ho předběhl. ,,Tohle si o mně pořád myslíš, Sherlocku? Myslel jsem, že už mi dávno důvěřuješ, ale ty si o mně myslíš, že jsem nějaký idiot, který by tě využíval jako něčí náhradu. Jak bys vůbec mohl být její náhrada?!" ,,No jasně, protože ona je tak úžasná," zamumlal Sherlock rozzlobeně. ,,Ne," odsekl John. ,,Protože ty si většinu času úplně nesnesitelný idiot a já momentálně nechápu, proč jsem se do tebe vůbec zamiloval."

V příští chvíli se John přesunul ke dveřím, vzal si z věšáku bundu a rychle nazul boty. Sherlock svého přítele jen tiše sledoval. Stále jej pálila tvář. ,,Abys věděl, dělal jsem to jen proto, abys tady mohl zůstat, ale teď...teď už nevím," na konci si blonďák povzdechl, otevřel dveře a naposledy se na tmavovláska podíval. ,,Zahřej se, umíš se o sebe snad postarat sám, ne? Jsi téměř dospělý," řekl bezbarvým hlasem a Sherlock si odfrkl. ,,Nikdy jsem se o tvou pomoc neprosil," zamumlal naštvaně a jeho přítel se zahleděl do země. ,,Já o tvou taky ne," oplatil mu to, poté vyšel ze dveří a zavřel je za sebou, přičemž Sherlockovi nevěnoval už ani jediný pohled.

Princ chvíli stál tam, kde jej John nechal a díval se ke dveřím. Třeba si to John rozmyslí a za chvíli se vrátí, myslel si. Cítil, že pomalu začíná cvakat zuby, jaká mu byla zima, a tak se rozhodl jít čekat ke krbu.

John se však nevracel a nepřišel ani další den. Sherlockovi došlo, že ho odepsal. Možná chce, aby se omluvil, avšak on se nebude omlouvat za pravdu. Přece jen, teď mu to jeho přítel jen potvrdil. Už ho to tady samotného nebavilo. Venku stále postával karavan, ve kterém dočasně přebývali ti chlapi a Sherlock seděl sám u stolu, přičemž již druhý den nejedl. Jakoby mohl, když zde není ten, kvůli kterému zůstává. 

Vydechl a naposledy se podíval ke dveřím. Je načase jít zpátky domů. Nechtělo se mu odcházet, avšak zde není vítaný. Na svatbu se rozhodně jít nechystá. Věděl, že má být již dnes. Proč by čekali, když by přišli o farmu? Odklidí se jim z cesty. Dopřeje Johnovi normální život bez toho idiota, do kterého ani neví, proč se zamiloval. 

Mycroftovi se mu však rozhodně psát nechtělo, ještě by mu vyčetl, že Johnovi tak bezmezně věřil. Zahleděl se ven. Opět vánice. Škodolibě si uvědomil, jak moc ta svatba bude nepohodlná, a poté si rychle uvědomil, jak stejná bude jeho cesta. Na tom nezáleželo. Jestli někde zůstane, je to jedno. Když nebude mít Johna, tak nepotřebuje mít ani život. Takhle dopadl. 

O pár chvil později vyšel kudrnatý chlapec s jasným cílem do vánice.