Jak naučit princezny býti klukem

Kapitola 3. Princezna, která nebyla princeznou

Sherlock opravdu nechtěl nikoho otravovat, plánoval přespávat venku. Jenže jakmile se v sobotu večer setmělo a on byl úplně sám v lese, dal se do něho nepředstavitelný strach. Z kufru si vytáhl deku, lehl si na mech a pokoušel se usnout. Celou noc se mu to nevedlo. Všude bylo příliš zvuků. Odhadl, že měl takový strach proto, že byl až moc rozmazlovaný. Ten nápad se mu nelíbil, takže další den ráno, i když byl unavený téměř k smrti, okamžitě zamířil do nějaké vesnice.

Kdyby jen nevrazil do té pitomé ohrady. Vůbec si jí nevšiml a jeho únava si vybrala svou daň. Naštěstí byl doma nějaký farmář. Vypadal průměrně a celkem mile a naštěstí mu i tak nějak zaraženě pomohl. Aspoň že neopakoval, jak moc je krásný a takový další povídačky, které pořád každý opakuje, když ho poprvé vidí naživo. 

,,Ah, omlouvám se, ani jsem se nepředstavil. Jmenuji se John Watson," blonďák k němu náhle podal ruku a Sherlock se usmál a ruku přijal. Konečně se k němu někdo chová normálně. Opravdu příjemná změna. Chvíli si povídali, John mu vyprávěl o své sestře, o rodičích a zvířatech. Princ se až divil, jak sdílný ten člověk je.

,,Promiňte, že tak melu," zasmál se náhle John. ,,Víte, moc lidí mi sem nechodí, nemám moc přátel." Sherlock přikývl. Jeho problém znal až příliš dobře. ,,Já také ne," přiznal a pokrčil rameny. ,,Vlastně mi to ani nějak nevadí. Samota mě chrání." John se tomu pobaveně usmál a zamyslel se. ,,Já bych řekl, že vás chrání přátelé a rodina, ale každej to má jinak," pokrčil rameny, poté se zvedl a odešel ke dřezu umýt hrníčky po čaji. 

Sherlock musel přiznat, že se mu již teď zavíraly oči. Nebyl zvyklý celou noc nespat. ,,Kde jste dnes v noci vůbec spala, princezno?" zeptal se ho John, jakoby mu četl myšlenky. ,,Sherlock," opravil ho princ a John zrudl, avšak přikývl. ,,A spala jsem v lese. V relativním slova smyslu," Sherlock se nervózně zasmál a rukou zakryl mohutné zívnutí. 

,,Měla byste si jít odpočinout," navrhl mu John. ,,Nevadí ti zatím pohovka? Potřebuju nejdřív ustlat postel po sestře," dodal a Sherlock přikývl. ,,Cokoliv, hlavně ne jehličí," odvětil a usmál se. Přemístil se rovnou na pohovku a co nejpohodlněji si upravil šaty, aby si poté lehl na bok. Ještě než po pár minutách usnul, ucítil, jak ho někdo přikrývá dekou. Nesmí se dozvědět, že jsem kluk, pomyslel si zděšeně a v další chvíli již spal.

Vzbudil se brzy ráno, což dávalo smysl, protože spal vlastně celé odpoledne. Posadil se, promnul si unavené oči a zamířil ke svému kufru, který měl u pohovky. Vytáhl z něho věci na převlečení a zamířil do koupelny, kterou kupodivu našel rychle. Měl štěstí, že je v tak malém domě. Větší problém bylo to oblečení, měl šaty jen na dva dny. 

V koupelně si sundal šaty a pokoušel se velmi těžko sám rozvázat korzet. Nějakým záhadným způsobem se mu to povedlo a teď ho pomalu stahoval dolů. K jeho zděšení však zavrzaly dveře a v nich se objevil jeho překvapený hostitel. Sherlock se na něj podíval s výrazem čisté hrůzy. Tak to je konec, už ví. Měl by se připravit na vyhazov, nebo na smrt. Doufal, že si vybere raději ten vyhazov. John se však jen ve spěchu omluvil a rychle za ním zavřel dveře.

Když Sherlock vyšel už převlečený ze dveří, zdráhavě se rozhlížel po kuchyni. John teď seděl na židli a zvědavě se na něho díval. ,,Promiň," omluvil se hned. ,,Myslel jsem, že ještě nebudeš vzhůru. Já šel nakrmit zvířata." Princ si nervózně promnul předloktí. ,,Takže víš..." zamumlal ztrápeně a zadíval se do země. ,,Jestli si kluk..." začal farmář zmateně. ,,Proč tě nutí se chovat jako princezna?" Sherlock se zoufale zasmál a začal s vysvětlováním. Blonďák mezitím poklepal na místo vedle sebe, a tak ho tmavovlásek poslechl a teď seděli vedle sebe a John ho zadumaně poslouchal.

,,Aha," hlesl, když domluvil. ,,Tak to je mi líto." Sherlock čekal, že udělá nebo řekne ještě něco, avšak blonďák se na něho dál jen soucitně díval. ,,Ty mě nevyhodíš...nebo..." slova se mu zadrhla na jazyku a John ho doplnil. ,,Nezabiju? Proboha, co si o mně myslíš? Jak bych mohl...ne!" vyhrkl trochu dotčeně a zavrtěl hlavou. ,,Nepoměřuj mě s těma lidma, se kterýma tě nutí se provdat," dodal tiše a Sherlock pomalu přikývl. 

,,Tak...dobře. Děkuju," špitl a podivil se vlastním slovům. Odkdy on děkuje? Vlastně má štěstí, že je naživu a dnes má kde spát. Chvíli oba mlčeli, poté se farmář ozval znovu. ,,A tobě to nevadí? Musí ti to přece všechno bejt nepříjemný, ne?" zeptal se ho ustaraně a princ zvedl hlavu. ,,Samozřejmě, že mi to vadí. Ale co mám dělat, když mě tak vychovali?" opáčil a nervózně si prohrábl vlasy. 

,,No..." začal John. ,,Mohl bych ti pomoct, jestli teda chceš. Seš skoro dospělej, nemusíš se řídit svými rodiči," namítl a Sherlock se na něho nechápavě podíval. ,,Nemusím?" zeptal se ho nadějně. ,,Takže můžu vážně být kluk?" John se na to zasmál. ,,Samozřejmě, vždyť ty seš kluk," odpověděl s pobaveným úsměvem. Sherlockovi se rozzářily oči. Chvíli přemýšlel a poté rychle doběhl do kufru a vysypal jeho obsah na stůl, až sebou mladý farmář trhl. 

,,Vem si něco...nebo všechno, cokoliv!" prohlásil natěšeně a John na něj zůstal koukat. Sherlock se poté zamyslel, sáhl po své oblíbené knize a zamával mu s ní před obličejem. ,,Vem si tuhle knížku, je vážně skvělá," vysvětlil mu spokojeně a John se nervózně usmál. ,,Víš...neumím číst," řekl stydlivě a Sherlockovi zklamaně klesla ruka a zaraženě na Johna hleděl. 

,,Vždyť...kluci přece můžou všechno," nechápal a blonďák zavrtěl hlavou. ,,Jen ,lidi'" zdůraznil, ,,kteří mají peníze, Sherlocku." ,,Williame," opravil ho Sherlock, ,,Sherlock je holčičí jméno..." John se na něho překvapeně podíval. ,,Vlastně bych ani neřekl," zamyslel se, ,,zní mi chlapecky." Sherlockovi se to nějak nezdálo, avšak vždy se mu jeho prostřední jméno vlastně líbilo více, a tak nic nenamítal. 

Poté mu hlavou bleskl nápad a spráskl ruce. ,,To je ono!" spokojeně se usmál. ,,Ty mě naučíš jak být klukem a já tě na oplátku naučím číst! Co ty na to?" John se nervózně poškrábal na hlavě. ,,Víš..." začal nejistě, ,,Nechci slyšet žádné výmluvy!" nenechal se Sherlock odmítnout. ,,Copak chceš být idiot navěky?" John se zatvářil dotčeně. ,,Idiot?" zopakoval po princi chladně. ,,Připadá ti, že normální lidi maj peníze na studium?" 

,,Řekl jsem něco špatně?" zeptal se ho Sherlock zaraženě. John si povzdechl. ,,Nemají se princezny náhodou také učit slušnému chování?" ušklíbl se a Sherlock pokrčil rameny. ,,Princezny se učí spíš být zticha a poslouchat," odpověděl upřímně. John se přestal mračit a opět mu věnoval soucitný pohled. 

,,Tak dobře," řekl po chvíli. ,,Já se naučím ,nebýt idiot' a ty se naučíš slušně chovat, pomáhat a být kluk." ,,To hlavně," vyhrkl Sherlock. John zavrtěl hlavou. ,,Všechno to potřebuješ jako sůl," oznámil mu a princ ztichl tak, jak ho to odmalička učili.

Tenhle John...možná s ním nebude taková legrace, jak jsem si předtím myslel, pomyslel si tmavovlásek, avšak navenek se jen nevinně usmál.