Jak naučit princezny býti klukem

Kapitola 9. Johnova lekce číslo 3; Taneční esa a udržování tajemství druhých

Sherlocka vzbudil opět John, který s ním lehce třásl. ,,Tak pojď," pokynul mu očividně v lepší náladě, než včera a princ se protáhl, zívl a pokorně ho následoval. Tentokrát se kupodivu ani nepraštil do hlavy, což ho více než potěšilo. 

Byl čtvrtek a Sherlock si nechtěl nic nalhávat. Na zítřejší večer se skutečně těšil. Ještě nikdy nebyl ten, kdo vede. Bez protestů si tedy navlékl ten otřesný oblek ze stodůlky, až to Johna překvapilo a sledoval Johna, který dojil krávu. Toho se začínal lehce obávat, protože měl strach, že  to udělá špatně a ta kráva se mu za to pomstí. Sledoval ovšem svého přítele obezřetně a když přišel na řadu, vlastně se mu vedlo dobře. John ho poplácal po zádech a téměř hrdě se na něj zazubil. 

Po tomhle byl Sherlock spokojený a věřil, že ten den se nemůže vůbec nic zkazit. Všechnu svou smůlu si nejspíše vybil včera a dnes je zase jeho dobrý den. Možná tu přece jen bude moci zůstat déle. Líbí se mu tady, nechce zpátky na zámek. Nic dobrého ho tam ani nečeká. Sice mu chybí paní Hudsonová, jeden ze strážných Greg, který mu vždycky kradl sladkosti z kuchyně, když byl malý a dokonce i jeho bratr, ale i tak je mu tady o dost lépe. John se na něj usmívá. Směje se na něj jakoby si opravdu užíval jeho společnost duševně a nejen kvůli tomu, že je krásný. 

John ovšem tak šťastný nebyl. Začínal mít opravdu starosti o Harriet. Naposledy kdy takhle zmizela, vrátila se o měsíc později a málem na jejich farmu nacpala nějakou sprostou bezdomovkyni, která mu stále jen nadávala. Myslela si, že má navrch jen proto, že je o pár let starší, ale John to nehodlal trpět a obě je vyhodil. Co tak udělal, Harriet rozzlobeně odešla s tou ženou a o týden později se uráčila vrátit, padla mu do náruče a plakala, že jí to mrzí, že je její malý bratříček a že je příšerná starší sestra. Nejhorší na tom bylo, že jí to odpustil. Vždycky. Byla jeho jediná zbývající rodina, co měl asi dělat?

Donutil se vypadat bezstarostně pro prince, protože ten očividně vypadal, že miluje tancování natolik, že klidně stráví ve společnosti cizích lidí celou noc. Johna to až překvapovalo, ale samozřejmě mu to nebude vymlouvat. Celé ráno a dopoledne měli však tak zaneprázdněné péčí o zahradu a sklizně zeleniny a ovoce, že se sotva stihli najíst, a tak blonďák rychle vytvořil salát ze zeleniny a dali si alespoň to. Sherlockovi to očividně nijak nevadilo, za což byl rád. Tmavovlásek si očividně na jídlo nijak nepotrpěl.

Po jídle John potřeboval odejít do města, aby tam prodal nějaké suroviny, a tak nechal Sherlocka samotného na farmě. Nařídil mu, ať to tady ohlídá a  neotevírá podezřelým lidem. Sherlock si přišel jako kůzlátko před matkou kozou. ,,Vlkovi neotevřu, neboj," sarkasticky si odfrkl a John obrátil oči v sloup, nic mu na to neřekl a raději vykročil ven. 

Za dobu, kdy byl blonďák pryč stihl princ znovu přečíst knihu, kterou si přivezl. John si ji musí rozhodně přečíst také. Zítra budou pokračovat v učení, dokud tedy nebude ta taneční zábava. Sherlocka opravdu zajímalo, jak to na vesnicích chodí. Plesy pro něj vždy byly upřímné utrpení. Všichni jeho partneři jen pořád dokola mleli o nezajímavých a otravných věcech, dokud se zase nepřesunul k dalšímu. Jednou ho tam nějaký idiot dokonce požádal o ruku. Prostě si najednou klekl a odnikud vytáhl prsten. Bylo mu patnáct a ani teď nebyl na svatbu o nic víc připravený. V ten den odtamtud prostě odešel. Jeho rodiče kupodivu naštvaní nebyli. Prý jim neměl co nabídnout. Jak jinak. Proč by se starali o Sherlocka? 

Když se John vrátil, byly již skoro čtyři hodiny. Omluvil se Sherlockovi, že musel obíhat hodně domů a odložil si věci. ,,Tak," spráskl ruce, ,,deme rovnou na to, ne?" zeptal se Sherlocka s úsměvem a tmavovlásek pomalu přikývl a zvedl se z pohovky. John z princovou pomocí odsunul jídelní stůl stranou a postavil se před prince. 

,,Jak dobře umíš tančit?" zeptal se ho zvědavě a Sherlock se pousmál. ,,Dost. Cvičil jsem dlouho a vytrvale. Chceš to ukázat?" opáčil a už už se chytal Johnova ramene, ten ho však urychleně zarazil. ,,Ne, ne," vyhrkl a zrudl, čehož si nevšiml ani on sám. ,,Někdy jindy. Teď toho musíme tolik stihnout. Chceš přece zapůsobit na nějakou dívku, ne?" zeptal se ho a jeho přítel váhavě přikývl, i když si tím nebyl jistý. Proč by chtěl udělat dojem na nějakou cizí holku a ne na Johna? Blonďák však vypadal z nějakého důvodu nadšený, a tak ho nechal v iluzích. A navíc umět tancovat s obou stran se bude hodit. Třeba to John bude jednou chtít také naučit z dámské strany? Ale proč vlastně? Na to má přece Mary...

John ho učil kroky k tanci, který na plesech normálně netančili. Byl trochu podobný valčíku, ale jakoby obrácený. Celé mu to přišlo zvláštní, ale učit se to vedle Johna bylo celkem zábavné, a tak pokračoval v opakování kroků, které mu jeho přítel předváděl. John byl vlastně docela dobrý tanečník. Jeho učitele tedy rozhodně nepřekoná (princ měl opravdu bravurního učitele tance), ale snažil se, a to Sherlock oceňoval.

,,Raz, dva, tři," ukazoval John. ,,Koukej, tohle je další taneční eso," oznámil Sherlockovi důležitě a ten si unaveně povzdechl. ,,Vždyť si mi jich ukázal deset," namítl otráveně. Už byl celkem vyčerpaný a tohle tančení zvlášť ho už nebavilo. John byl na dámské straně úplné poleno. Tmavovlásek mu to chtěl v jedné chvíli docela upřímně říci, ale včas si to rozmyslel. 

Když byly Johnovy zkoušky tance úspěšně u konce a Sherlock za jeden večer ve všech uspěl, čekal ho poslední krok. ,,Snad víš, co se říká, když chceš vyzvat k tanci, ne?" zeptal se ho a jeho přítel obrátil oči v sloup. Zhluboka se uklonil, natáhl k Johnovi ruku a vyrovnaně se ho otázal: ,,Smím prosít?" Blonďák se rozesmál a chytil se jeho ruky. ,,Smíš," pobaveně se ušklíbl, když se Sherlock narovnal. Poté ho nejistě vzal kolem pasu a usmál se. ,,Chtěl si mi ukázat co umíš ty, ne?" s úsměvem naklonil hlavu na stranu a Sherlock se ho už natěšeně chytal za rameno a ruku, když náhle někdo zaklepal na dveře.

John od Sherlocka leknutím odskočil, jakoby dělali něco zakázaného, rychle si upravil oblečení a vyrazil ke dveřím. Za nimi stála Mary Morstanová a než se tmavovlásek stihl dozvědět, proč přišla, John rychle vyšel ven a zavřel dveře. 

Princ byl rozladěný, že přišla v tak nepravou chvíli, ale měl dostatečně soudnosti, aby neposlouchal za dveřmi. Nabručeně se tedy posadil na jídelní židli a netrpělivě vyčkával. Byli tam opravdu docela dlouho. Sherlock se již nervózně nakláněl, aby alespoň vyhlédl z okna, avšak již nemusel. Dveře se s hlasitým ,buch' otevřely a v nich stál značně rozzlobený John. 

Vztekle přišel přímo k Sherlockovi, který na něj zmateně hleděl a naštvaně na něj shlédl. ,,Můžeš mi do háje říct, proč si to Mary řekl?!" zakřičel na něj a tmavovláskovi to náhle docvaklo. ,,Oh," dostal ze sebe překvapeně a také se postavil, aby se cítil v přesile, ale i když byl vyšší, příliš si tak před naštvaným Johnem Watsonem nepřipadal. ,,Dřív nebo později by se to stejně měla dozvědět," namítl přesvědčeně, avšak blonďák jen nevěřícně zavrtěl hlavou. 

,,To není tvoje věc, je ti to jasný?! Ty tady stejně nebydlíš, tak se mi nepleť do vztahů! Chtěl jsem jí to říct ve správný chvíli, teď ani nevím, jestli se mnou zítra bude chtít tancovat!" John byl zcela očividně rozzuřený a Sherlock nejistý. Chtěl si však udržet chladnou tvář, a tak prostě prohlásil: ,,Nebuď idiot Johne, jistě, že s tebou bude chtít tančit. A navíc díky mně. Vlastně bys mi měl-" 

John se náhle napřáhl a princ vystrašeně vyjekl, ucouvl a roztřeseně si chránil obličej rukama. Nižší chlapec vyděšeně ruku stáhl a rychle od Sherlocka odstoupil. ,,Omlouvám se princezno-totiž-" blekotal a když Sherlock zmateně zvedl hlavu, rychle se otočil, vyběhl do ložnice a zavřel za sebou dveře. 

Blonďák roztřeseně seděl na své posteli a prázdně zíral do stěny. Málem jsem uhodil...vždyť on ale není dívka. John si složil obličej do dlaní a pokoušel se zapomenout na Sherlocka, který se před ním roztřeseně krčil. Vypadal tak zranitelně...

Tohle už se nikdy nesmí stát.