Jak naučit princezny býti klukem

Kapitola 24. Sherlockova poslední lekce; Bratr existuje jen v největší nouzi

Princ se vzbudil jako první a chvíli se na svého přítele s úsměvem díval. Poté ho však něco trklo. Vždyť John se měl přece ženit. Jak to teď vyřeší s Morstanovými? John přece tvrdil, že nechce nikomu nic dlužit. Tohle je zlé. 

,,Johne," strčil do něho jemně, aby jej probudil. Blonďák jen něco zamumlal, objal Sherlocka kolem krku a přitiskl se k němu blíž. Tmavovláskovi se opravdu nechtělo vstávat, ale tohle bylo důležité. ,,Johne, vstávej. Co Morstanovi?" Vzal ho za ramena a to už se při zmínce jejich příjmení blonďák téměř úplně vzbudil.

,,Sakra!" vyjekl náhle a posadil se tak prudce, že Sherlocka málem shodil na zem. ,,Sherly, vstávej, musíme jít!" Sherlock chtěl dotčeně namítnout, že to on přece vzbudil jeho, takže nemá žádné právo ho teď sekýrovat, avšak místo toho se jen zamračil a rychle se začal oblékat jako jeho přítel. 

Sice bylo teprve sedm hodin ráno, ale ani jeden z nich neměl náladu ani dostatečný klid k tomu, aby chtěli snídani, a tak se rovnou obuli a vyrazili ven prodírat se sněhem až k domu Morstanových. Princ neměl ponětí, co přesně John plánoval udělat. Omluvit se? Prosit je o odpuštění? Bože, jen doufal, že do toho nebude nutit jeho. Měl souhlasit s jeho nápadem již od začátku. Bylo to od něj pěkně tvrdohlavé rozhodnutí.

Dlouho se odvažovali vůbec zaklepat na dveře. Nakonec se však blonďák naštvaně nadechl, zamumlal si něco, čemu Sherlock nerozuměl a hlasitě zaklepal na dveře. Ty se k jejich překvapení rozletěly téměř okamžitě, Mary je oba popadla za košile a vtáhla dovnitř. Než se vůbec stačili nadechnout, postavila je přímo před její rodiče a oni tam teď stáli, úplně zbavení o veškerou statečnost, která v nich ještě zbyla. 

,,No ne, kdo to k nám zavítal?" Frederick Morstan si založil ruce na hrudi. Jeho hlas nezněl naštvaně, takže John pomalu zvedl hlavu a zjistil, že se oba pobaveně usmívají. Nechápavě zamrkal a zatahal svého společníka za rukáv, aby také vzhlédl. 

Alice Morstanová si povzdechla. ,,Měla jsem to tušit. Vždyť jste jasní jak facka. Proč si nám to neřekl, Johne?" obrátila se na chlapce, který zrudl až za ušima a nervózně se poškrábal na hlavě. ,,Myslel jsem...myslel jsem-" ,,Že bez něčeho na oplátku bychom vám nepomohli," dořekl Frederick dotčeně a zavrtěl nad Johnem hlavou. ,,Jsi pro nás jako syn, Johne. Známe tě přece pomalu od narození, chodili jste s Mary na louku hrát na babu...musím říkat ještě něco dalšího?"

,,Jenže já vám nechtěl nic dlužit," namítl blonďatý chlapec nešťastně. To Morstanovy rozesmálo. ,,A tak se ti povedlo ublížit svému klukovi. Výborný plán," Alice se stále smála, avšak její slova zabolela. John sklopil hlavu a chytil tmavovláska za ruku. 

,,Na tom přece nezáleží. Vy dva jste ovšem podezřelí. Co jste udělali, že nám tu farmu prostě nechali?" zeptal se princ podezíravě. Morstanovi si vyměnili pohled. ,,Víte co, vlastně byste pro nás mohli jednu věc udělat. Tedy, princ Sherlock," naprosto ignorovali otázku kudrnatého chlapce, který už se jim chtěl připomenout, avšak John jej lehce nakopl, a tak si naštvaně odfrkl a rozhodl se vyslechnout jejich žádost.

Morstanovi vysvětlili, že se při plesu byli projít do královské knihovny a že jako architekti zkoušeli navrhnout nějaký nový design. Knihovna se jim zdála nedotčená, a tak navrhli Sherlockovi, jestli by jeho bratr nechtěl se zámkem trochu pomoci. Dokonce přinesli i jejich nakreslené plány a jak princi, tak jeho příteli se líbily. Tmavovlásek v tom neviděl žádný problém, a tak jej přesvědčili, aby se vydal za svým bratrem. Neměl z toho radost, ale když je to to jediné co chtějí, tak proč ne. Ta královská díra stejně již potřebuje přestavět. Nebyl si však jistý, jestli to vyjde u Mycrofta, který je úplně připnutý ke starým designům a zvykům.

Odpoledne se tedy rozloučil s Johnem po půl hodině přesvědčování, že nemusí jet s ním a chytil povoz. Řekl kočímu, aby jej dovezl do zámku, ten jej poznal a okamžitě souhlasil. Po cestě se  Sherlock díval z okna a přemýšlel, jak zatraceně spokojený jeho bratr bude, až ho uvidí. Nechtěl od něj žádnou pomoc, jenže farma a tohle byla největší nouze. Jen si povzdechl, poposunul se na sedačce a položil svou kudrnatou hlavu na okno. 

Zjistil, že usnul, když s ním kočí jemně zatřásl, aby jej vzbudil. Unaveně rozlepil víčka a pohlédl ven. Přímo před ním stál jeho zámek, tedy...už vlastně ani ne jeho. Protáhl se a vylezl ven. Poté z kapsy u kabátu vytáhl měšec a podal kočímu dvě zlaté. Ten se na něj šťastně usmál, poděkoval a po chvíli opět odjel. 

Sherlock se díval na zámek, ve kterém trávil tolik let nějakou chvíli. Usoudil, že už se tady necítí tak doma jako dřív. A to tady nebyl jen pár měsíců. Po značném rozhodování přistoupil k hlavním dveřím a zaklepal na ně madlem. Otevřely se a přímo v nich stál s úsměvem Greg Lestrade.

,,Vstupte, princi Sherlocku. Už jsme Vás očekávali," pokynul mu a tmavovlásek pozvedl obočí, avšak následoval jej dovnitř. Jak to, že ho očekávali? Vždyť vůbec nedal vědět, že přijede. Že si Mycroft myslí nějakou pitomost? Jeho žádost jej jistě překvapí. 

Sherlock pozdravil veškeré služebnictvo, které se před ním objevilo a uklonilo se mu, ovšem pokračoval až do ložnic a přímo do pokoje svého bratra. Zevnitř se ozýval zvuk běžeckého pásu, což ho skoro rozesmálo, ale udržel se. Vstoupil a tentokrát už vyprskl, ovšem rychle si zakryl ústa a odkašlal si.

,,Prý si mě očekával, bratře," ozval se místo pozdravu. Hnědovlasý chlapec si povzdechl, vypnul stroj a slezl. Otočil se na svého šklebícího malého bratra a pousmál se. Než stačil cokoliv říct, Sherlock znovu promluvil. ,,To ti opět nabrali větší porci zákusku než měli?" 

Král si otráveně povzdechl. ,,Přestaň už s těmi otřepanými vtipy, Sherlocku. Už nejsme děti," opáčil podrážděně a princ si povzdechl a úšklebek z tváře mu zmizel. ,,Stejně nudný jako vždy," zamumlal si sám pro sebe. Jeho bratr mu poté pokynul na křeslo u okna, kudrnatý chlapec se šel posadit a král osprchovat.

Nejprve znuděně sledoval zahradu v okně, jenže jediná věc, co se tam odehrávala byl zahradník stříhající živý plot, a tak se místo toho zvedl a zamířil ke zdi s fotografiemi. Nostalgie nikdy neuškodí. Našel nějaké fotky z hodně raného dětství. Na většinu událostí z nich si vzpomínal, bohužel i na tu koupel v umyvadle, která tam byla téměř vprostřed, nejspíš aby jej Mycroft naštval.

Nejvíce zajímavé byly rodinné fotografie. Předposlední z nich vzal a chvíli si ji prohlížel. Jejich rodiče vypadali ohromně naštvaně, zatímco pod nimi stál jeho dvanáctiletý starší bratr, který jej držel v rukách. Sám Sherlock měl krátké vrabčí hnízdo, uplakané oči a v ruce svíral plavovlasou porcelánovou panenku. 

Král mezitím vstoupil do pokoje a pohlédl tmavovláskovi přes rameno. ,,To byl děsný den," zkonstatoval. ,,Co tě to vůbec napadlo takhle si ostříhat vlasy? Myslel jsem, že tě rodiče zabijí." Sherlock se trochu hořce uchechtl a vrátil fotografii na zeď. ,,Chtěl jsem být kluk," zamumlal, avšak aby to jeho bratr slyšel. Ten mu pevně stiskl rameno. ,,A vypadá to tak, vzhledem k tomu, že mě k sobě tiskneš jako šílenec," dodal teď už s pobaveným úsměvem, král se uchechtl a v další chvíli se oba odešli posadit na křesla u okna.

Sherlock mu vysvětlil návrh Morstanových a jeho bratr chvíli přemýšlel. Poté se rozhlédl kolem, povzdechl si a opět na svého mladšího bratra pohlédl. ,,Takže si nepřišel zpět domů," řekl nejprve trochu zklamaně a Sherlock se místo odpovědi ušklíbl. ,,Vlastně je mi jedno, jak to tady přestaví. Podle návrhů, které si přinesl jsou snad talentovaní. A kdyby ne, můžu je popravit." Sherlockovy oči vyděšeně vystřelily vzhůru tak, že to hnědovláska rozesmálo.

,,Prosím tě, neber všechno tak vážně," prohlásil se smíchem, Sherlock obrátil oči v sloup a takhle ta domluva pro Morstanovy skončila. Mycroft to viděl za uzavřené a když to tak měl on, jeho malý bratr také. Zbytek dne strávili náhodnými konverzacemi u čaje a poté se šli i projít po zahradě. 

K večeru vyslal král prince v kočáře zpět domů. Naposledy na sebe mávli a Mycroft za sebou zaklapl dveře. Sherlock si pomyslel, jak podezřele spolu najednou vycházeli, když teď spolu nebydleli. 

Zahleděl se z okna a protentokrát už myslel jen na večeři s Johnem, kteří na něj doma čekají.