Jak naučit princezny býti klukem

Kapitola 15. Princezna na prodej

Sherlocka vzbudily první sluneční paprsky, které mu osvítily obličej. Hm, John zapomněl zatáhnout závěsy? podivil se unaveně. Posadil se a rychle si ochránil vršek hlavy rukama, avšak nad ním bylo prostoru jako nikdy. Zmateně se rozhlédl a konečně si vzpomněl, kde znovu byl. Chtělo se mu zoufalstvím zakřičet, avšak byl schopný si jen přehodit přes hlavu peřinu a klesnout znovu na svou postel. 

Zůstal tam rovných dvacet minut, poté se otevřely dveře a byl slyšet vozík s jídlem. Sherlock chytil peřinu ještě pevněji, i když věděl, že tímhle skutečně ničeho nedosáhne. V další chvíli už byla peřina na zemi a před ním stála přísně vyhlížející služebná. Sherlock se na ni zamračil, vzal polštář a překryl si s ním uši.

,,Ale no tak," vzdychla stařena, vzala mu i polštář a posadila se na jeho postel. ,,Znám tě už odmalička, Sherlocku. Si silný chlapec, tohle zvládneš." Sherlock otráveně vydechl. ,,Takže můžu jen doufat, že mě nikdo nezabije," řekl smířeným hlasem a posadil se. Paní Hudsonová na něj hleděla smutným pohledem. ,,Bohužel. Ani jeden z nás s tím nemůže nic dělat," řekla smutně, zvedla ruku a pohladila jej po vlasech tak, jak to dělávala když byl malý. Tentokrát však princ její ruku jen odstrčil, prudce se zvedl z postele a odešel do své koupelny.

Neměl pomalu šanci se pořádně nasnídat, protože ceremonie se odehrávala ráno. Už v půl desáté Sherlock seděl vedle své matky, vysílal k ní letmé vražedné pohledy a ustavičně vzdychal. ,,Sherlock, chovej se slušně," okřikla ho podrážděně a princ obrátil oči v sloup  a místo toho začal propalovat pilíř kousek od něj.  

Kdyby měl šanci vyskočit z okna, možná už by to udělal. Rozhodně to bylo lepší, než ta ponížení, která ho čekala. Bohužel to platilo jak pro svatbu, tak pro to, co následovalo. Hnusila se mu představa, že se ta svatba vůbec bude dít. Jediný člověk, se kterým by něco takového chtěl mít byl John Watson, jehož srdce již patřilo někomu jinému. Vmžiku mu zvlhly oči při pomyšlení na Johna, avšak stihl si je otřít dříve, než si toho někdo všiml. Nedá se nic dělat. Tmavovlasý princ se přistihl, jak doufá, že ho ten jeho ženich přece jen zabije.

Připadalo mu, že polovina těch princů, kteří přišli jako první byla úplně stejná. Proč jich vůbec přišlo tolik, proboha? Říká se o něm, že je nejkrásnější "princezna" v Anglii, ale proboha kde se tady tolik princů a kněžích vůbec vzalo? Unaveně si promnul obličej a znovu s předstíraným úsměvem pozdravil nějakého brunátného muže, který na něj zíral jakoby ho viděl poprvé. Vlastně, zírala na něj celá místnost a znervózňovalo ho to. 

Ironií bylo, že mu na tento den matka přichystala obrovské a velmi těžké šaty a samozřejmě zbrusu nový šněrovací korzet, který ho teď šíleně tlačil, jak si úplně odvykl jej nosit. Ta věc ho udusí dřív než bude námluvní hostina. To mu tam jako budou podávat sůl nebo co? Vůbec nepochopil její význam. Opět sarkasticky pozvedl koutky úst a doufal, že si toho rusovlasý princ nevšiml. Ten se však samolibě usmál, jemně vzal jeho ruku a políbil její hřbet. Jeho matka se potěšeně usmála, když udělal to samé i jí a Sherlockovi se chtělo zvracet. Střelil pohledem po Mycroftovi, který se pobaveně ušklíbl, ale rychle se opět otočil, Sherlock to samé.

Sherlockovi bylo jasné, že mu jeho rodiče vyberou nápadníka spíše podle sumy, kterou obdrží do truhlice a princ, který jim ji momentálně nabídl, ho děsil nejvíce. Vypadal spíš jako medvěd grizzly zkřížený s dřevorubcem. Sherlock nechápal, kde se tady vůbec vzal. Každopádně výrazy jeho rodičů, když jim říkal cenu, mluvily za vše. Ten chlap nejspíš vyhraje. A podle prázdné chodby už ani nikdo jiný nezbývá. Tmavovlásek začal přemýšlet, jestli by to okno přece jen nějak nestihl. Očima přejel od štaflí u zdi k oknu a pokoušel se to vydedukovat, ovšem přerušil ho ten hromotluk, který se postavil před trůny.

Sherlock zmateně otočil hlavu a vzhlédl. ,,Smím prosit, princezno?" natáhl k němu ruku a kudrnatý princ pohlédl na svou matku pro pomoc. Ta na něj vážně hleděla a kývla na něj. Jeho bratr toho muže také sledoval a mračil se. Sherlock dvakrát zamrkal, pokoušejíc se naposledy probudit, poté s vyrovnaným výrazem natáhl ruku a nechal se zvednout z trůnu. 

Pokud by Sherlock měl mluvit o nejhorším tanci všech dob, tohle by za něj rozhodně považoval. Skutečně tanec miloval a šel mu, jenže ten kříženec grizzlyho a dřevorubce ho za sebou spíše vláčel jak hadrovou panenku. ,,Matko," zaslechl naštvaný hlas Mycrofta, ,,je tohle skutečně nutné? Vždyť jej za sebou táhne jako hadrovou panenku." Očividně ve vzteku zapomněl na oslovení a otec ho praštil do ramene, čímž si vysloužil bratrův naštvaný pohled. Poté se i přes protesty postavil a nakázal hudebníkům, aby přestali hrát, čímž to individuum před Sherlockem konečně zastavil.

,,Prosím, laskavě nechte moji sestru se posadit," mračil se na něj a kupodivu se Sherlockův nechtěný tanečník zastavil, pustil jej a zhluboka se uklonil. Princ zadýchaně stál a na zlomek sekundy se na bratra děkovně podíval. Ten se však jen obrátil, posadil se zpět na svůj trůn a v další chvíli zamračeně sledoval dveře. Sherlock se k nim zmateně ohlédl, ale nikdo tam nebyl. Vlastně, Mycroft poslední půlhodinu ty dveře sledoval skoro neustále. To snad někoho čeká? Tmavovlásek byl zmatený, ale protože byl nesmírně unavený z těch zhruba dvou minut, odšoural se a klesl na trůn, skutečně neprinceznovsky, čímž si zasloužil matčin nesouhlasný pohled, který však ignoroval.

Usadilo se ticho, jenže příliš dlouho nezůstalo, protože se dveře do síně prudce otevřely a síní se ozvaly krátké, avšak velmi rázné kroky.