Jak naučit princezny býti klukem

Kapitola 2. (Ne)obyčejný den obyčejného farmáře

John se jako každý den vzbudil v půl páté, aby se postaral o všechna zvířata včas. Prošel kolem své sestry, která chůzi jako vždy vzdala již v obýváku a v kuchyni postavil na čaj. Zatímco čekal, až se uvaří voda, namazal si chleba domácí marmeládou a hladově se do něj zakousl. Ta práce přesčas dokáže člověka vyhladovět, ještě k tomu když spíte zhruba jen tři hodiny. Ještě než stihl uhasit oheň pod čajem, někdo zaklepal na dveře. 

,,Dobré ráno, Mikeu. Děje se dnes něco zajímavého?" zeptal se s úsměvem poslíčka novin a jeho známého, který stál ve dveřích. ,,Včera si princezna Sherlock vybrala nápadníka, Johne," oznámil mu Standford se stejně dobrou náladou a John si od něj převzal noviny. ,,Vybrala? Pokud vím, tak to si nevybírají samy," namítl John a Mike se nervózně podrbal na hlavě. ,,To víš, snažím se si nezhoršit náladu těmi jejich zvyky," zasmál se a John pomalu přikývl.

,,No nic, musím jít, uvařila se mi voda na čaj," rozloučil se s mužem urychleně a zavřel za sebou dveře. Noviny hodil na stůl a běžel pro svůj hrnek, aby do něj dolil vodu. Všiml si při tom, že dochází ten drahý francouzský čaj, který přivezli rodiče z cest a zhluboka si povzdechl. ,,Už nám po vás skoro nic nezbývá, hm?" zamumlal si pro sebe smutně a zahleděl se na svou spící starší sestru. 

Dopil čaj a sáhl pro dnešní noviny. |Jelikož neuměl číst, prohlížel si jen obrázky. Od sousedů slyšel, že si včera princezna vybírala své nápadníky. Jestlipak měl některý z nich vůbec co nabídnout? Leda tak nabídl aspoň tři truhly zlata, co? pomyslel si nabručeně. Bylo mu princezny Sherlock skutečně líto. Sice se jí přezdívalo ,Ledová princezna', a také prý má opravdu zvláštní koníčky, avšak zároveň je prý vážně inteligentní a opravdu krásná. Johnovi to potvrdila přítomná fotka princezny, která byla ke článku, který nemohl přečíst, přiložena. Krásnější dívku snad ještě neviděl. 

Konec lelkování, připomněl si John, kopl do sebe poslední doušek čaje, uklidil nádobí a zamířil ven. Zvířata zabírala práci a úsilí, avšak zaprvé dávala jídlo a hlavně byla jedna z mála věcí, které Johnovi a Harry zbyly po jejich rodičích. Potopila se s nimi loď, když minulý rok pluli ze služební cesty. Pro Johna i Harriet to bylo těžké období. Na rozdíl od své sestry, on se však neobrátil k alkoholu a ženám, avšak k co největší péči o to, co jim po nich zbylo. 

Harriet se vzbudila až poté, co John provedl úklid posledního výběhu a unaveně ho pozdravila. ,,Snídaně?" zeptala se ho s mohutným zívnutím a on si povzdechl, odložil konev s vodou a následoval ji zpět do domu. ,,Teď spíš oběd," poznamenal a postavil vodu na polévku. Harry otráveně vydechla. ,,To prostě nemůžeš zabít jedno ze zvířat a uvařit nám pořádnej oběd?" zeptala se svého bratra, který jí věnoval nevěřícný pohled. ,,To nemůžeš myslet vážně. Nikdy bych neublížil zvířeti, se kterým jsem vyrůstal," odpověděl jí vážně a ona obrátila oči v sloup, avšak dál nic nenamítala. 

V klidu se najedli a Harriet se s Johnem rozloučila a vyrazila rovnou do města. ,,A uklidit třeba po sobě...?" zeptal se John spíš sám sebe a rozmrzele pohlédl na nádobí na stole. Copak je nějaká hospodyně? Už se chystal do nádobí pustit, když náhle vzadu za domem zaslechl ránu. Někdo nebo něco muselo vrazit do ohrady za domem. Nechal nádobí nádobím, popadl kuchyňský nůž a vyběhl ven. Šokovaně zůstal stát na místě, když spatřil v trávě ležet dívku. A ne jen tak ledajakou dívku. Zcela jistě to byla princezna Sherlock. 

Právě se zvedala, když si mladičkého farmáře všimla. Ušklíbla se a pohlédla na nůž v jeho ruce. ,,Vážně si se chystal bránit s tímhle?" zeptala se ho výsměšně a John shlédl na nůž. Pravda, byl trochu tupý, ale jako zbraň přece stačí. Tak počkat! Na tom teď přece nezáleží. ,,Ehm, Vaše Výsosti, mohl bych se zeptat co tu děláte?" zeptal se a slušně se poklonil. Sherlock obrátila oči v sloup. ,,A pomoct bys mi třeba nemohl? Víš jak těžké jsou ty hloupé šaty?" zeptala se ho naléhavě a pokoušela se zvednout sama. 

John okamžitě otevřel bránu a podal jí ruku. ,,Moc se omlouvám, jsem jen trochu nervózní," nervózně se zasmál a princezna s jeho pomocí vstala. Oprášila si šaty a zvědavě se na Johna zahleděla. ,,Mohla bych...?" hlavou ukázala na dům a John se poprvé zastyděl za své vlastní obydlí. Jist musí vypadat tak chudě, oproti její komnatě. Všiml si kufru, který držela v ruce a bez přemýšlení jí nabídl, že ho vezme. Ona však jen zavrtěla hlavou a zamířila rovnou ke dveřím od Johnova skromného bydlení. 

Blonďák ihned doběhl ke dveřím, aby je princezně otevřel. Rozhodl se, že na kufr a její lokaci se bude vyptávat až v klidu postaví na čaj. Sherlock se posadila na židli v kuchyni a John stále nemohl uvěřit, že není ve snu. Proč zrovna jeho farma a jak se tady vůbec vzala? Podal Její Výsosti francouzský čaj a pyšně sledoval, jak jí chutná. Jeho rodiče přece jen měli vkus. Posadil se naproti a tázavě se na princeznu díval. Ta konečně odložila čaj a vypadalo to, že začne vysvětlovat. 

,,...musela jsem odtamtud utéct, nemůžou mě prodat na-" princezna se zarazila a odkašlala si. ,,Nemůžou mě vydat nějakému pitomci, který očividně stojí jen o milenku do postele," domluvila a zadívala se na blonďáka s prosebným pohledem. ,,Mohla bych tady na chvíli zůstat? Jen na několik nocí, potom zase půjdu," s těmi slovy sáhla do svého kufru, vytáhla nějaký pytlíček a vysypala jeho obsah na stůl.

John zalapal po dechu. V životě neviděl tolik peněz. Okamžitě se však probudil a zavrtěl hlavou. ,,To rozhodně nemůžu přijmout, princezno. Bude mi ctí, že Vás u mě mohu nechat. Moje sestra je stejně zvyklá spát na gauči," při poslední větě se uchechtl a Sherlock pozvedla obočí. John se však zdržel komentáře, a tak se raději znovu napila čaje. Mladý farmář sledoval, jak křehce hrnek pozvedla, jako opravdová princezna. Takové příležitosti už se mu nejspíš znovu nenaskytne. 

 Opravdu tedy nečekal to, co ho čekalo další den ráno.