Jak naučit princezny býti klukem

Kapitola 12. Sherlockova lekce číslo 2; Trpělivost a zdravá kůže nad zlato

John se vzbudil jako první a zachvěl se. Sakra, proč jsme včera neodešli do pokoje? pomyslel si rozmrzele. Ovšem na to, že leželi jen na dece, zas taková zima mu nebyla. Poté mu to konečně došlo. Otevřel oči a chvíli jen překvapeně zíral na Sherlockův obličej, který byl teď tak blízko jeho. To by nebylo zas tak zvláštní, kdyby princovy ruce nebyly ovinuté kolem něho. A on navíc ještě pořád svíral Sherlockovu košili. 

Plně se vzbudil a zrudl jako rajče. Okamžitě tmavovláska pustil a vyprostil se z jeho objetí. Sherlock otráveně zamručel, zašmátral do prázdna, a poté také otevřel oči. Po chvíli už na sebe zaraženě koukali oba. Dlouhé trapné ticho zastavil až John, který se prostě otočil a odešel do domu. Princ se za ním chvíli díval a nevěděl, co si má myslet. To vážně právě spali v objetí? Nikdy nebyl k nikomu tak blízko, jako k Johnovi. Byl na tom John stejně? Nebo na to raději zapomenou? Zvedl se až když na něj John zavolal, aby přinesl deku zpět do domu.

Sherlock snídal sám, protože jak se vzbudili pozdě, o zvířata samozřejmě nebylo postaráno. Hleděl z okna a sledoval Johna, který s netečným výrazem krmil slepice. Princ přemýšlel, jestli se cítí jako on, a také přemýšlí, jak blízko k sobě byli. Nejspíš se plete a John se na to snaží zapomenout. Tmavovlásek se zamračil a začal soustředěně míchat svůj čaj.

John se najedl až dlouho po něm a sám sklidil nádobí, aniž by k tomu ponoukal Sherlocka, což prince také lehce znervóznilo. Sám seděl u stolu, listoval knížkami a pokoušel se vymyslet, kterou by pro Johna mohlo být nejjednodušší začít. Kdyby ho napadlo, že někoho bude učit číst, vzal by si nějakou knížku, kterou četl jako malý. No, snad postačí ta s nejméně stránkami.

Blonďák se po pár minutách mlčky posadil vedle něho a pokusil se usmát. Sherlockovi se tahle atmosféra vůbec nelíbila. Přišel si stísněný v domě, ve kterém si tak nikdy nepřipadal. ,,Pamatuješ si-" John ho přerušil tím, že přiložil prst k nádherně vykreslenému prvnímu písmenu. ,,Tohle je S, že?" pousmál se na něj a princ přikývl. Nečekal, že mu to půjde po takové době.

Jenže nešlo. S a M totiž byla jediná písmena, která si John pamatoval. Sherlock zjistil, že na roli učitele se hodí mnohem méně, než si předtím myslel. Momentálně princ stál, v ruce demonstrativně držel pergamen a zapáleně na Johna křičel, že to přece není zas tak těžké, že se mohli narodit třeba v Číně, kde by se musel učit pět nebo šest tisíc různých znaků. Blonďák se ohrazoval také křikem, že by se princ mohl zklidnit, protože tímhle mu vůbec nepomáhá.

Sherlockova dopolední výuka skončila tak, že zavřel Johna do pokoje a prohlásil, že ho pustí, až mu přečte alespoň prvních pět vět. Blonďáka to samozřejmě naštvalo a prvních deset minut strávil pokoušením se dostat ven, ovšem princ byl rozhodnutý, nějakým způsobem nalezl klíč a zamkl ho tam. ,,Bože, proč já?" zaúpěl John poraženě a nasupeně pohlédl na knihu na posteli. Povzdechl si, posadil se na svou postel a opět ji otevřel. 

Tmavovlásek chvíli poslouchal, jak si John předčítá nahlas, a poté mu zrak padl na kuchyni a jídlo na lince. Třeba by mohl něco uvařit...? Jestli se John dostane z toho pokoje, aspoň na něj nebude tak naštvaný. A jak řekl, tak také udělal. Bohužel si moc nevěděl rady, avšak logicky si odvodil, jak by asi měl postupovat a pustil se do práce. Z pokoje bylo stále slyšet Johnovo rozkouskované čtení. Sherlock věděl, že učit dospělého bude těžké, ale očividně se přecenil. Jenže, už si to slíbil a chce se Johnovi odvděčit za to, že tady může být.

Náhle ho u sporáku napadly chmurné myšlenky. Jak dlouho tady vůbec ještě zůstane? Za chvíli na něj buď přijdou, nebo pokud nějakým způsobem ne a vzdají se, John se ožení s Mary a Sherlocka vyhodí. Co pak bude dělat? Nebude se moci ani vrátit domů. Ledaže by počkal na ulici, dokud na trůn nenastoupí Mycroft. Jenže to může trvat věčnost, jeho rodiče se nevzdávají jen tak. 

Tolik ho ty myšlenky zaneprázdnily, že si nevšiml hrnce, ze kterého začala lehce stříkat horká voda. Z temných úvah ho násilně vzbudila horká voda, která mu dopadla na ruku a on bolestí vykřikl a zděšeně odskočil. John přestal předčítat a zakřičel na Sherlocka, co se stalo, což tmavovlásek slyšel jen tlumeně. Vůbec ho v té chvíli nenapadlo, co má dělat. V panice zíral na bublající hrnec a svou, teď už sytě rudou, ruku. 

,,Sherlocku, odemkni ty zatracený dveře, nechci je vykopnout!" zvolal John ještě jednou, a to už princ slyšel a přiběhl ke dveřím od pokoje, aby vytáhl klíč z kapsy svého kabátu a odemkl. Jeho přítel stál znepokojeně ve dveřích a jakmile Sherlock odemkl, okamžitě běžel ke sporáku, který ihned uhasil a nevěřícně vydechl. ,,Už nikdy nevař prosímtě," vážně na tmavovláska pohlédl, ovšem poté si všiml jeho ruky a téměř vykřikl. 

Zatáhl Sherlocka prudce za zdravou ruku, strčil ho do umyvadla a pustil studenou vodu. ,,Au, au, au," zaskučel princ zoufale, avšak blonďák jen nevěřícně vrtěl hlavou. Konečně vypl vodu a znepokojeně si prohlížel spáleninu. ,,Po tomhle ti zůstane jizva, měl sis to ochladit okamžitě," domluvil mu zamračeně, zatímco Sherlock na něj nabručeně hleděl. Blonďák ho chvíli zamračeně sledoval, a pak si oddechl a povzbudivě se na svého přítele usmál. 

,,Mohl sis to na sebe převrhnout," oznámil mu ustaraně a jemně ho pohladil po vlasech. Poté ruku rychle stáhl a čekal na Sherlockovu reakci, ovšem ten jen stydlivě sklopil oči a zavrtěl hlavou. John se zvedl a podíval se na stav jídla v hrnci. 

,,No," prohlásil uznale, ,,ale vypadá to, že se to nějakým zázrakem uvařilo."

Nabral pro oba tedy oběd a dali se do jídla. Sherlock při něm Johna neustále sledoval a když už se blonďák chtěl sám zeptat, co se děje, princ promluvil sám. ,,Johne?" oslovil svého přítele nejistě, načež k němu John s očekáváním zvedl oči. ,,Měl bych odejít, nepřekážím ti tady? Totiž...máš rád Mary, a tak...já budu snad v pohodě..." mluvil tiše a intenzivně propaloval pohledem stůl. 

Bylo slyšet, jak John odložil příbor a chvíli bylo ticho. Sherlockovi přišlo, že trvalo věčnost. Jediné, co bylo slyšet, byl zběsilý tlukot jeho vlastního srdce. ,,Sherlocku, podívej se na mě," vyzval ho jeho přítel. Tmavovlásek zaváhal, avšak poté k němu nejistě zvedl pohled. John na něho vážně hleděl. 

,,Nikomu tady nepřekážíš, Sherly, rozumíš? Jsi teď můj přítel a já tě nehodlám předhodit tvým rodičům, abys skončil mrtvej v posteli nějakýho imbecila. To nikdy neudělám, je ti to jasné?" Aby zdůraznil svá slova, pevně chytil Sherlocka za paži, jakoby se chtěl ujistit, že jej slyší. Princ na něj chvíli překvapeně hleděl, a poté se lehce pousmál a přikývl.

Blonďák pustil ruku svého přítele a zamračeně se vrátil k jídlu. Úplně mu ušlo, jak ihned poté princi povadly koutky a místo jídla momentálně ustaraně hleděl z okna, kde Johnův přítel Mike Stamford právě ukládal do poštovní schránky dopis. Všímavému Sherlockovi neušla královská pečeť, která na něm byla obtisknutá. 

Vypadá to, že jsem prohrál, pomyslel si a pohlédl opět na Johna. Jeho zorničky se na pár sekund rozšířily, a poté jeho oči opět pohasly při pomyšlení na to, co ho čekalo.