Jak naučit princezny býti klukem

Kapitola 13. Sherlockova lekce číslo 3; Předstírat, předstírat, předstírat

Nakonec byl Sherlock rád, že John přečetl těch pět řádků za celý den, jakou mu to dalo obtíž. Pokoušel se na něj už tolik nekřičet, jelikož byl nervózní z dopisu, který dostali do schránky. Navíc ho rozhodně musel vzít dřív, než John. Stejně by si ho ani nepřečetl, avšak měl by podezření, kdyby s ním Sherlocka viděl. 

Když si večer konečně popřáli dobrou noc a John se k němu ve své posteli otočil zády, Sherlock nějakou dobu koukal do stropu, dokud nezaslechl tiché chrápání z vedlejší postele. Poté opatrně vylezl z postele a po špičkách došel až ke dveřím od pokoje, otevřel je a potichoučku za sebou zavřel. 

Vůbec nic neviděl, jaká již byla tma, avšak nechtěl rozsvěcet, protože si nebyl jistý, jak hluboký má John spánek. Opatrně došel pro lucernu, která stála v rohu, zapálil v ní svíčku a zamířil ven na zahradu. Takhle bylo takové zvláštní tam být. Jakoby dělal něco zakázaného. Zamířil rovnou ke schránce a vytáhl z ní dopis. Chvíli si ho znepokojeně prohlížel, a poté si povzdechl. Mycroft na něj jistě bude naštvaný, že jeho plán přišel vniveč.

Vrátil se zpět do kuchyně, posadil se ke stolu a položil před sebe lucernu a dopis. Chvíli nebyl schopen dělat cokoliv jiného, než na tu obálku zírat a zhluboka dýchat, aby se uklidnil. Nepomáhalo to ani v nejmenším. Konečně našel někoho, kdo s ním dobrovolně tráví čas, tancoval s ním a skutečně chtěl, a dokonce k němu měl tu noc tak blízko. To teď má prostě odejít? Na chvíli v něm vysvitla naděje: možná je to dopis, který dostala celá vesnice! Ano, to musí být ono! Nemůže přece hned myslet na nejhorší. Teď si ho jen skutečně přečíst.

Když obálku otevíral, třásly se mu ruce. Chvíli již byl relativně klidný, jenže pak to uviděl. Ručně psaný dopis svého otce. Jeho písmo by poznal všude. Veškeré jeho naděje byly ty tam a princ se roztřásl. Měl chuť ten dopis prostě vzít a roztrhat ho, jenže věděl, že by mu to bylo k ničemu. Přijedou si pro něj tak či tak, takhle to alespoň nemusí vidět John. Třeba si bude myslet, že prostě odešel. Bude to tak lepší. A navíc, bez něj mu bude lépe. Třeba se za pár let opravdu ožení s Mary. Při té myšlence se mu chtělo brečet víc, než při myšlence na svou smrt. 

Musel si ten dopis konečně přečíst, aby se mohl vrátit do postele a předstírat, že se nic nestalo. Roztřesenými prsty tedy odložil obálku stranou a rozevřel pergamen. Pevně sevřel víčka k sobě, poté je zase otevřel. Ne, stále to nebyla noční můra. Povzdechl si a začal číst.

Drahá Sherlock,

z lítostí ti musím oznámit, že tvá "dovolená" je bohužel u konce. Jsem si jistý, že se ti u toho farmáře líbilo, ovšem teď je na čase vyplnit své princeznovské povinnosti. Jako tvůj otec mám povinnost se postarat o to, abys vedla správný život tak, jak princezna má. 

Farmáře si vzít nemůžeš, má drahá. To prostě nejde. Rozluč se s tím chlapcem a zítra přesně o půlnoci buď připravená před vrátky. Jsem si jistý, že ti čtu myšlenky a nechceš, aby se to pan Watson dozvěděl. Dělám ti laskavost, takže si toho važ. Nemáš na to právo po tvém útěku z domova. 

Tak buď zítra (respektive pozítří) připravena. Matka ti vzkazuje, aby sis učesala vlasy.

Těšíme se na znovushledání 

Tvůj otec a matka

PS. Kdyby ses náhodou rozhodla odporovat, stráže budou samozřejmě vyzbrojeni. Nechceš doufám, aby se tvému novému příteli něco nemilého přihodilo?

Sherlock si musel celý dopis přečíst třikrát, než se dokázal smířit s jeho slovy. John se nesmí za žádných okolností vzbudit. Rozhodně ne poté, co mu dnes řekl. Nikdy by si neodpustil, kdyby se mu něco stalo.