Kapitola 18. Vánoční korunovační ples

206 24 2
                                    

Až na drobnost, kterou byla podivně dlouhá absence jeho starší sestry, se John cítil jako v pohádce. Opravdu, kdyby neměl čím dál tím větší starost, že se Harriet něco stalo, měl by dokonalý život. S Sherlockem se přestěhovali zpátky do vesnice, starali se o zahradu a zvířata a snažili si srovnat myšlenky o citech k tomu druhému. 

Ty byly možná jejich největší problém. Sherlock totiž nabyl přesvědčení, že je John stále zamilovaný do Mary a protože to nevypadalo, že by s ní byl v nějak velkém kontaktu, začal si myslet, že je tam navíc. John na druhou stranu nechtěl dělat unáhlené závěry a jejich vztah uspěchat, a tak se raději držel zpátky, i když rozhodně měl chvíle, kdy toužil Sherlocka prostě políbit a měl obavy, že se jednou nedokáže zastavit. Naháněl mu však strach fakt, že jeho přítel nikdy neměl ani pořádné přátele, a tak to prostě chtěl vzít co nejpomaleji, jelikož prince skutečně miloval.

A tak se stalo, že od léta, kdy svrhli někdejší krále a královnu z trůnu, uběhlo půl roku a pomalu se začaly blížit vánoční svátky. Mycroft Sherlockovi oznámil, že si potřebuje ještě hodně zvyknout na svou funkci, a tak všichni trpělivě vyčkávali, co se bude dít dál. Sherlock a John mezitím žili docela normální život jako dva kluci, kteří spolu sdílí dům, starají se o něj, chodí na procházky a občas se pohádají. Bylo to tak obyčejné, až je to samotné překvapilo. Nějak podvědomě tušili, že to tak nebude navždy.

A opravdu se tomu tak jedno páteční ráno stalo. Sherlock zahlédl před jejich schránkou pošťáka s dopisem a ihned postřehl i královskou pečeť. Že by se jeho bratr konečně rozhodl s něčím pohnout? Neváhal a ihned pro dopis doběhl, vrátil se zpátky dovnitř a položil jej před jeho přítele, jenž seděl u stolu a soustředěně si četl v knížce, kterou si půjčil před pár dny v městské knihovně. 

Jakmile si všiml Sherlocka, usmál se a vydal ze sebe nepřítomné ,hm', dokud si ovšem nevšiml dopisu, který právě ležel před ním. Odložil knihu a tázavě se na svého přítele podíval. ,,No, je na něm královská pečeť," zkonstatoval tmavovlásek, poté si odsunul židli a usadil se naproti Johnovi. Chvíli oba jen seděli a nerozhodně se na obálku dívali. Přece jen, s tímto neměli nejlepší zkušenosti.

,,Musíme ji přece otevřít," namítl John s lehce neupřímným uchechtnutím. ,,A navíc, tví rodiče už přece nevládnou." Jeho přítel měl samozřejmě pravdu, došlo Sherlockovi. Proč mají strach z jeho bratra? Princ rozhodně vzal obálku, rychle ji otevřel, než si to stačí rozmyslet a začetl se. Ze zachmuřeného výrazu se postupně stával zvědavý, úlevný, a nakonec i lehký úsměv. 

,,Tak co se v něm píše?" zeptal se ho blonďák zvědavě. Sherlock nic neřekl, jen ho svému příteli podal. Johnova schopnost číst se za ten půlrok podstatně zlepšila, právě díky rozhodnutí půjčovat si každý měsíc knížky z knihovny, odkud nabíral i něco pro Sherlocka, a tak si dopis od tmavovláska mlčky vzal a začetl se.

Drahý bratře a Johne, drazí přátelé a ostatní,

já, král Mycroft, bych vám všem rád slavnostně oznámil, že má oficiální korunovace, pro kterou již proběhlo veškeré potřebné papírování, se odehraje 23. 12., což vychází na tuto neděli. Rád bych všechny, kteří mohou přijít, pozval na přípitek, slavnostní vánoční tanec a samozřejmě i mou korunovaci. Vše bude doprovázeno živou hudbou, při plesu je samozřejmě zařízeno i občerstvení a pití a pro nejmenší obyvatele Anglie dětský koutek v královské zahradě.

Dovolím si oznámit, že můj přítel a jeden z hlavních strážců našeho zámku Greg Lestrade pro některé z vás vymyslel i taneční soutěž a samozřejmě patřičné ceny. Poprosil bych zájemce, aby se před zámkem zapsali do knihy, u které bude stát naše komorná paní Hudsonová.

Jak naučit princezny býti klukemKde žijí příběhy. Začni objevovat