Jak naučit princezny býti klukem

Kapitola 10. Jak John s Sherlockem zažili nejlepší večer v jejich životě

Další den ráno bylo v domě dusno. Opravdu. Bylo to stejné, jako na zámku. Sherlock se snažil na zahradě číst, ale cítil se příšerně provinile, a tak většinu času jen zíral směrem k lesu. John kolem něho občas tiše prošel, v jednu chvíli přišel poslíček s novinami a blonďák si zhluboka povzdechl, když uviděl fotku na titulní stránce. Byl na ní on s Sherlockem, Sherlock jak něco potěšeně říká té paní se zeleninou. To bude pozornosti, pomyslel si John otráveně, poděkoval Mikeovi a omluvil se mu, že na něj poslední dobou neměl čas. Pošťák se podíval směrem k princi v trávě a chápavě se na blonďáka usmál. Jako kdyby něco tušil...

John na Sherlocka chvíli neurčitě hleděl, poté se otočil a zaplul zpět do domu. Tmavovlásek si pevněji přitiskl kolena k hrudi a smutně si povzdechl. Teď už John ani nechce být jeho přítel. Možná s ním večer půjde jen aby mu dohodil nějakou holku a konečně se ho zbavil. Sherlock svraštil obočí, opět sáhl po knize a téměř násilím se do ní znovu začetl.

Po pár minutách se John opět objevil a položil vedle prince tác s šálem čaje a nějakými sušenkami. Poté k Sherlockově překvapení mlčky pohladil tmavovláska po rameni a odešel. Princ už mu vůbec nerozuměl. Tak co tedy po něm chce? Vždyť mu přece "zkazil" šanci s Mary, tak proč tohle dělá? Nabručeně se napil čaje, a pak se bez přemýšlení zakousl do sušenky. Byly výborné. Přesně takové si nezasloužil.

Ráno i odpoledne se přehouplo nebezpečně rychle a náhle stál Sherlock jen v obleku, který si ve městě koupil, nejistě v části s jídelním stolem. John už na něj viditelně naštvaný nebyl, jen byly věci mezi nimi takové divné. Jakmile blonďák vstoupil v obleku po svém otci do místnosti, Sherlock na něj zůstal ohromeně koukat. Došlo mu, že se na něho dívá příliš dlouho a rychle začal propalovat podlahu. ,,No tak," rozesmál se John a rozhodil rukama. ,,Jak vypadám, pane expert v módě?" škádlivě se na tmavovláska ušklíbl a donutil ho tak opět zvednout pohled. 

,,Sluší ti to," řekl pevně a Johnovi úšklebek pohasl a ruce klesly znovu podél těla. ,,Když to řekneš takhle," zamumlal stydlivě a promnul si ruku. Chvíli tam stáli v trapném tichu, když ho díkybohu přerušily venkovní hodiny, které odbily šestou hodinu. John se vzpamatoval a už rychle popoháněl Sherlocka k obutí a odchodu. 

Když dorazili na místo, taneční zábava byla již v plném proudu. Začínalo se vždy zvesela, a tak se tam momentálně všichni kroutili v náhodných pohybech a Sherlocka to trochu děsilo. Zůstal stát opodál, zatímco John se okamžitě dal do tance s Molly a smál se u toho jako šílený. Tmavovlásek sledoval nadšení v jeho tváři a záviděl mu, že je tak společenský. On samotný by tam jen osaměle stál, kdyby si ho ovšem nevšiml nějaký rozjařený chlapec, tak o dva roky mladší než on a nezatáhl ho za ruku přímo do chumlu s těmi nejrozjetějšími tanečníky.

Sherlock byl zděšený. Přes všechny ty lidi nemohl najít Johna a ten kluk ho právě táhl za sebou a smál se. Vypadal, že se dobře baví a tmavovlásek mu to ke svému překvapení skutečně nechtěl zkazit, a tak se přetvařoval a pokoušel se aspoň pohybovat rukama do rytmu. Byla to jako otřesná noční můra z plesu na jeho šestnáctých narozeninách. Polovina sálu se opila a on byl veprostřed toho všeho. Tohle bylo jiné, protože ti lidé opilí být nemohli. Byli jen takhle...hyperaktivní. 

Začala hrát hudba na ploužák a chlapec běžel vyzvat nějakou brunetku, takže byl Sherlock konečně volný. Začal se rozhlížet kolem, jaká dívka mu přišla nejsympatičtější, ale znejistěl a rychle couval. Pokoušel se opět najít Johna a ten už kráčel vedle Mary přímo doprostřed, ona na něm byla zavěšená. Díval se přímo na ni a očividně nic jiného neviděl. Sherlock nevěděl, co má dělat. V poslední chvíli si vyhlédl lavičku kousek od všeho dění, rychle se na ni posadil a oddechl si. Cítil se trochu osamělý...ne, hodně. Sklesle sledoval Johna s Mary a na chvíli mu problesklo hlavou, proč jen není skutečná princezna, ale raději sevřel lem svého obleku a zahleděl se do země. 

Mary Morstanová opravdu chtěla tančit s Johnem Watsonem. Neskutečně moc. Jenže zrovna když tančili kolem, všimla si osamělého Sherlocka na lavičce. John ho očividně vůbec neviděl, a tak udělala zásadní krok. Tak tohle ne. Chudák kluk. ,,Promiň, Johne, musím jít," řekla rychle a než stačil John něco namítnout, vytrhla se mu a běžela pryč. Teď už si ho přece všimnout musí.

John si povzdechl. Udělal snad něco špatně? Tiše na sebe nadával a obrátil se k místu, ke kterému Mary běžela, zády, když vtom si všiml sedícího Sherlocka. Ten měl ruce sepjaté pod bradou, ale viditelně hleděl spíš do země, než aby přemýšlel. John se rozhlédl kolem a když Mary stále nezahlédl, vydal se k princi. Vypadal tak bezradně, že ho to vyděsilo. Nevěděl ani jestli to vyjde, ale za pokus to stojí. Vykročil přímo k němu, poklonil se a natáhl ruku. ,,Smím prosit?" zeptal se zdvořile a chvíli čekal.

,,Smíš." John vzhlédl a uviděl Sherlocka, který měl oči plné očekávání. Zářivě se usmál a nabídl princi rámě. Ten ho s pousmáním přijal a vykročili přímo k ,parketu'. Zrovna začala hrát hudba na tango a John znervózněl. Zná Sherlock tento tanec? V královstvích není moc obvyklý. Sherlock se však před Johna neotřeseně postavil, jednou rukou vklouzl do té jeho a druhou se mu přichytil za zády. Vyzývavě se na Johna usmál, a ten mu úsměv oplatil. Vydali se po ,parketu' a lidé, jako by jim automaticky uhýbali. John se nemohl na svého neobvyklého tanečního partnera vynadívat. Pohyboval se s takovým sebevědomým a ladností. Blonďák byl ohromený.

Ani jeden z nich si nevšiml, že hudba začala hrát hlasitěji a kolem nich se utvořil kruh zvědavců. Náhle začala Mary Morstanová tleskat. K ní se přidala Molly Hooperová, Mike Stamford a Sherlockův neznámý tanečník, a už to jelo. Dav kolem nich tleskal do rytmu, ale ani jeden z chlapců si toho nevšímal. Sherlock se soustředil na své pohyby, John zrovna tak a přitom stále sledoval tmavovláska. Pustil ruku na jeho zádech, aby Sherlock provedl otočku a kdyby to bylo možné, Johnovi by jiskřily oči. Princ jakoby se točil celou věčnost a jeho taneční partner nebyl jediný, který ho sledoval. Diváci ztichli a na těch pár sekund jen zírali. Poté John zpanikařil, že Sherlock spadne a rychle ho chytil kolem pasu a zaklonil v zádech, aby ukončili tanec. 

Zůstali na sebe v naprostém tichu koukat. Kolem nich se ozval aplaus, avšak toho si ani jeden z nich nevšímal. Po chvilce se Sherlock spokojeně usmál. ,,Nejsem špatný, co?" zeptal se Johna s úsměvem, a ten ho konečně narovnal. Pas mu však stále nepustil, jak byl zaražený. Všiml si také, jak neskutečně úzký ho princ má. ,,Nejsi špatný? To bylo naprosto úžasný!" zablekotal a konečně si uvědomil, že Sherlocka stále drží a rychle od něj odstoupil.

Sherlock stydlivě sklopil pohled. Od Johna to znělo jinak. ,,Ty zrovna tak," oplatil mu to a zvedl k němu zelenomodré oči, které svítily radostí. John zrůžověl a rychle zavrtěl hlavou.

Poté nikdo z nich neřekl vůbec nic. Jakoby zůstali sami dva na širém světě, i když se kolem nich formoval dav, který je chválil. Usmívali se na sebe a jejich minulé neshody přestaly existovat.