Jak naučit princezny býti klukem

Kapitola 7. Johnova lekce číslo 2; Takhle se drží hrnky a chodí na záchod

,,Mám hlad," zabručel Sherlock, když se svým vlastním ručníkem vyšel z koupelny. ,,No jo," houkl blonďák od plotny. ,,Vždyť už nám dělám snídani. A hele, nechtěl bys mi třeba pomoct?" zeptal se ho a významně na něj pohlédl. ,,Kluci taky musí umět vařit," dodal pak prostě, když uviděl princův nejistý pohled. Ten si povzdechl, dosušil si vlasy a pověsil ručník z okna, na které John ukázal.

Postavil se vedle něj u plotny a chvíli ho zamyšleně sledoval. ,,Já mám být holka a nikdy jsem nevařil," poznamenal a začal přemýšlet, jakoby mu to vůbec nešlo na hlavu. John si povzdechl a obrátil oči v sloup. ,,Podívej se Sherlocku," otočil se na něj, ,,to, co se dělá na zámku se rozhodně tak nedělá u lidí střední a nižší třídy. Tady si vaříme domácí jídla, kuchaře opravdu nemám." 

Princ konečně vypadal, že to pochopil, a tak se pustili do toho. John zadal Sherlockovi úkol, aby míchal, zatímco on krájel zeleninu. Ulevilo se mu, když vypadal, že s tím nemá problém. Jejich plotna totiž byla stará a lehce se hýbala, takže měl strach, aby si tu horkou kaši na sebe tmavovlásek nevyklopil. Volat doktora se mu skutečně nechtělo a nebyl si jistý, zda by jeho základní znalost první pomoci s tímhle nějak více pomohla. 

,,Hele, kde vlastně máš sestru?" zeptal se ho princ náhle a na chvíli stočil pohled vlevo. John ho za to napomenul a povzdechl si. ,,To by mě taky zajímalo," zamumlal.  ,,Tohle dělá často, nemusíš mít strach," oznámil svému příteli a mezitím položil talíř se zeleninou na stůl. ,,A nepřijde ti to podezřelé?" pozvedl Sherlock obočí a odstoupil, když blonďák přišel kontrolovat jejich snídani. John mlčky vzal dvě misky ze skříně nad ním, nabral princi porci a podal mu ji. 

,,Ať si dělá co chce," odsekl vztekleji než předtím zamýšlel a sedl si ke stolu. Mlčky se najedli, ovšem nebylo trapné ticho. Princ celou dobu totiž přemýšlel, jak by se mu povedlo vypátrat farmářovu sestru. John  před něj po chvíli postavil hrnek s čajem a když ho zvedl, s pobaveným úsměvem ho pozoroval. ,,Víš, že to děláš?" zeptal se ho s pohledem na Sherlockův pozvednutý malíček.

,,Je na tom něco divného?" podivil se tmavovlásek a odložil hrnek na stůl. John pokrčil rameny. ,,Je to takový typický princeznovský," odvětil a napil se svého čaje. ,,Dívej, nepřijde ti tohle pohodlnější?" zeptal se svého spolusedícího a ten pohlédl na hrnek, který svíral v ruce. Skutečně se to zdálo o něco lepší. Nervózně na blonďáka pohlédl. ,,A to opravdu můžu...?" zeptal se ho nejistě a hleděl na hrnek v jeho ruce. 

John se rozesmál. ,,Sherlocku, je to jenom hrnek," pobaveně na něho hleděl. Tmavovlásek se na čaj před sebou podíval, a pak ho zvedl. Úplně normálně a bez toho, aniž by měl strach, že ho jeho matka praští přes prsty. John se na něho povzbudivě usmál a přikývl. ,,Vidíš? Nebylo to tak těžké," poplácal ho po rameni a vrátili se zpět k normálnímu jídlu.

Celé odpoledne se princ Johna ptal, co teď chce dělat, jenže on upřímně nevěděl. Jak ho vůbec má naučit být klukem? Co může dělat jiného, než on? Choval se tedy hrozně, ale to ho nemohl odnaučit bez toho, aniž by chodili do společnosti a Sherlock vypadal, že tu myšlenku vyloženě odmítá. Stačil mu ten řetízek, který teď tmavovláskovi visel na krku a to, jak ho rozzlobil v obchodě. Skutečně se k tomu nechtěl vracet a princ vypadal, že on se zase nechce vracet do vesnice.

Vlastně by ho mohl vzít na trhy, ale to tedy až zítra. Sice by měli pokračovat v tom čtení, ale je středa, takže se to hodí. Ano, aspoň mu pomůže s nákupem. K večeru John vyprávěl tmavovláskovi, čím se zde na vesnici baví. Sherlocka kupodivu nejvíce zaujala tancovačka, která se má odehrávat v pátek večer. Když mu John potvrdil, že opravdu umí tancovat, tak se ho zeptal, zda půjdou. 

Samozřejmě, že tam chtěl John jít. Chystal se totiž už třetím rokem vyzvat k tanci Mary Morstanovou, ovšem nikdy se k tomu neodvážil. Letos je mu již sedmnáct a není přece malé dítě, tak to musí zvládnout. Nechtěl však prince nechat jen tak v davu samotného, a tak mu nabídl, že ho naučí panské kroky k tancům, aby si zatančil s nějakou místní dívkou. Třeba se mu i povede si někoho najít, a pak by mohli vyrazit na dvojité rande do divadla. Blonďákovi ta myšlenka zvedla náladu a jeho radost se ještě zvedla, když mu to Sherlock odsouhlasil. Princ tančil rád, takže ho nebylo tak těžké přesvědčit.

Večer když byl princ v koupelně, zavolal Johna ke dveřím. ,,Zapomněl jsem si ručník, podej mi ho!" zavolal na něj téměř panovačně. Tak to ne tohle, pomyslel si blonďák. Rozhodně v mém vlastním domě nebude rozvíjet své zvyky ze zámku. ,,Kde je kouzelné slůvko?" opáčil přísně a i když to tmavovlásek nemohl vidět, založil si ruce na hrudi. ,,Prosím!" zvolal netrpělivě a obrátil oči v sloup, což zase k jeho štěstí neviděl John za dveřmi. 

Ten v další chvíli prostě otevřel dveře s ručníkem, protože s jeho rodinou tohle nikdy nijak nehrotili a naskytl se mu pohled na polonahého Sherlocka, který seděl na záchodě. V tu chvíli ani neřešil, že má odejít, prostě se začal hlasitě smát. ,,Proboha, běž už ven!" zakřičel na něho tmavovlásek konečně a John ho konečně poslechl a stále rozesmátý vyšel ven. Chystal se odejít ode dveří, ale zarazil se. ,,Víš, jak se splachuje tenhle záchod?" zavolal na něj ještě. ,,Dost blbě, když si byl na velký." Bylo trapné o tom mluvit s princem, který byl ještě navíc před pár dny princezna, avšak opravdu nechtěl zvát opraváře, byli obzvlášť drazí. 

,,Nebyl jsem na velký!" zavolal na něj Sherlock zpátky a zároveň si myslel, že se snad propadne do země. Proč na sebe tohle musí volat? ,,Vždyť si seděl!" namítl blonďák nechápavě, a pak se prudce zarazil. ,,Počkej, neříkej mi, že kontrolovali i to, jak chodíš na záchod!" Sherlock však neodpovídal, a tak si to velmi snadno odvodil. Zavrtěl hlavou a šel se na to radši posadit na pohovku. Je tohle možný? To jsou na zámku nějací úchylové, nebo co? Vždyť se snad ani pořádně nedokáže trefit. Jestli má teď potřísněnou podlahu, tak Sherlocka snad zabije. 

Když princ vyšel celý rudý z koupelny a rozhodně ne od toho, že byla voda příliš horká, na Johna se nedokázal ani podívat. Ten se před něho však se založenýma rukama na hrudi postavil a přísně vrtěl hlavou. ,,Trapný netrapný, nebudu pokaždý utírat podlahu. Nevím, jak dobrý u vás máte záchody, ale ten můj to rozhodně není," domluvil, zatáhl Sherlocka za ruku a i za jeho protestů ho dotáhl na zahradu.

Musely to být Johnovy nejtrapnější chvíle v životě. Cítil se, jakoby učil malého kluka, jak se správně trefit. Sice si držel odstup, aby nenarušoval princovo soukromí, ale v pár chvílích si myslel, že ho snad bude muset porušit. Když se jim to konečně povedlo, seděli v trávě a nedokázali se tomu druhému ani podívat do tváře.

,,Opravdu jsem nečekal, že tohle v životě budu někoho učit," prolomil blonďák trapné ticho. Sherlock mu na to chvíli nic neříkal. Když se konečně ozval, vyšel z něho jen tichý smích. Chichotání, které se nejprve zdálo jako slušný princeznovský smích, se změnilo v hlasité hluboké ,huhuhu', což v Johnovi vzbudilo takový záchvat smíchu, že se v další chvíli oba v té trávě váleli a popadali se za břicha. 

Sherlock si uvědomoval, jak moc se nechová jako princezna, avšak nezajímalo ho to ani v nejmenším.

John se chvilkově smál této situaci a poté myšlence, že tmavovlásek dokázal tak dlouho tajit tak hluboký hlas.