Jak naučit princezny býti klukem

Kapitola 22. Johnův až podezřele klidný večer

John se snažil tolik na Sherlocka nezlobit. Tohle celé přeci dělal pro něho a ztratilo by veškerý smysl, kdyby se teď rozhádali. Jenže přesně to nastalo a blonďák neměl vůbec žádné plány se prozatím vracet. Neviděl smysl v pokračování vztahu s Sherlockem, když o něm princ má stále to stejné smýšlení jako na začátku. Nechtěl však aby odešel. Proč si nedokáže vybrat?! 

Rozhodl se tedy, že zkusí, jestli stále ještě miluje Mary. S ní se tak často jako s Sherlockem nehádá. Možná také proto, že s ním nebydlí, jenže hlavně proto, že ona se chová normálně. A navíc momentálně si ji vzít musí, aby získal zpět jejich farmu, kterou jeho sestra tak bravurně dokázala prohrát v pokeru. Navíc ti chlapi si dali podmínku, že jejich platba musí být již dnes. John nevěděl, co jim Morstanovi dali, avšak když se John objevil na prahu, rodiče blondýnky už tam nebyli a ona stála ve dveřích ve svatebních šatech.

,,Tak jsme bohužel porušili základní svatební pravidlo," povzdechla si, ovšem pobaveně se usmála. John jen zmateně zamrkal, a tak se krátce zasmála a ukázala na svoje šaty. ,,No přece že bys mě před svatbou neměl vidět v šatech," objasnila mu s naoko důležitým výrazem. John se trochu neupřímně pousmál a pokrčil rameny. Ještě před několika měsíci by byl více unešený z toho, jak moc to Mary slušelo. Ještě před několika měsíci by jej při pohledu na její svatební šaty tolik nepíchalo u srdce.

Blonďatý chlapec si myslel, že bude svatba již dnes, když už měla jeho nová snoubenka na sobě šaty, avšak dnes měli Morstanovi samozřejmě spousty práce, a tak se odložila na zítřek. Nesmírně se mu ulevilo, přestože věděl, že by potřeboval mnohem delší psychickou přípravu, avšak samozřejmě neřekl ani slovo. Nebude nic dlužen. Nikomu.

Čím více nad svým rozhodnutím však přemýšlel, tím více si uvědomoval, jak hloupé a dost sobecké bylo. Ublížil svému nejmilejšímu člověku jen kvůli tradici své rodiny. Jenže...skutečně neměl královské rodině co nabídnout a cítil by se jako vyžírka, i když věděl, že Holmesovic bratři by to tak necítili. Nechápou jeho postavení. Sherlock s ním teď sice žije, ale stále má finanční podporu svého bratra kdykoliv bude chtít. Jak nad tím tak přemýšlí, má to stejně jako jeho přítel. Také se nějaké jeho myšlenky o Sherlockovi příliš nezměnily. Nemá mu co vyčítat. Stud jej zachvátil jako lavina.

Mary si samozřejmě všimla, že se cítí hrozně. Soucitně se na něho usmála a stiskla mu rameno. ,,Opravdu-" ,,Ano, opravdu," zarazil ji blonďák dříve, než stačila doříct myšlenku, jelikož dobře chápal, na co se ho chtěla zeptat. Opravdu není jiná možnost?  Nebyla. Ted by se navíc akorát před princem ztrapnil, kdyby to po něm žádal po jejich hádce. Sám by si přišel jako zoufalec.

Mary pochopila, že o tom prozatím nechce mluvit a nabídla mu, že si zahrajou nějaké hry jako to dělávali jako děti. Pomohlo to více, než John čekal. Na malou chvíli zapomněl na své problémy a opět se smál se svou kamarádkou z děctví, jedli bramborové křupky a oba se cítili jako za starých časů.

Nakonec se z toho večera stal velmi poklidný a zábavný večer. Spát šli pozdě, to aby noc neutíkala tak rychle.

Slovo poklidný se ovšem nedalo říct o dalším dnu, který začal velice znervózňující žádostí rodičů Morstanových. Věděl, že stejné myšlenky měla i Mary, jelikož si oba vyměnili stejně nervózní pohled. Její rodiče chtěli, aby spolu poprvé spali přímo před svatbou, vysvětlili to jako nějakou jejich bizarní tradici, aby se zjistilo, jestli Mary s Johnem budou skutečně dobrý pár.

Blonďatý chlapec nikdy nebyl příliš nábožensky založený, avšak teď si skutečně přál, aby v tuhle chvíli  náboženství fungovalo tak jak má.