V zajetí mafie |Mello x Matt|

*-37-*

Matt

Má hlava sama od sebe klesla dolů a já se snažil snést nepříjemné pískání v mé hlavě, které měl za následek výstřel hned vedle mé hlavy. Po nějaké době jsem pohled trochu zvedl a za doprovodu nepříjemného pískání v mé hlavě jsem se střetl svým pohledem s tím, který patřil nyní již mrtvému muži.

Oči měl vytřeštěné a plné slz, nejspíš zapříčiněné zoufalstvím a strachem.. Je moje vina, že zemřel.. Kdybych Mellovi okamžitě řekl pravdu, mohl být ještě naživu.. ale já idiot lhal a on vystřelil.

Z mých myšlenek mě vytrhla hlaveň pistole, která mi tlačila zezadu na hlavu. ,,Poslední šance Matte, řekni mi pravdu, nebo se přidáš k němu." řekl ledově klidným hlasem Mello a já nejistě polkl. 

Musím mu říct pravdu.. ,,Když si odešel já.. všiml jsem si, že sis zapomněl mobil a.. a byl jsem zvědavý když.. když jsem viděl to video které.. které ti poslal ten idiot já.. žárlil jsem.... měl... měl... byl jsem na něj naštvaný a... a schytal to tvůj mobil... omlouvám se..." řekl jsem mu se slzami v očích a byl připravený na to, že mě každou vteřinou zabije.

,,Proč si žárlil?" zeptal se stále stejným tónem a sklonil se ke mě tak, že jsem periferním viděním mohl vidět jeho zjizvenou tvář. ,,Protože.." zaváhal jsem, nemůžu se mu vyznat, ještě bych se mu tím znechutil... ,,Proč?!" zeptal se mě naštvaně a já se mohl s kýmkoliv vsadit, že přemístil svůj prst na spoušť pistole. 

,,Protože máš mě! Nemusíš spát s nějakym bastardem, který je v posteli určitě horší než já!" křikl jsem krapet naštvaně, ačkoliv v mém hlase bylo spíš zoufalství.

,,Matte... Matte... Matte..." zasmál se a pistoli odendal. ,,Vysvětlím ti jednu zásadní věc." řekl klidně a já na svém uchu cítil jeho dech. Tahle situace mě díky Mallovi jistým zvráceným způsobem vzrušovala. 

,,To, že ty patříš mě, neznamená, že já patřím tobě. Můžu spát s kýmkoliv budu chtít a tobě může být u prdele kdo, nebo kolik jich bude. Jsi pro mě jen rozptýlení. Když se budu chtít pobavit tím, že tě znásilní všichni členové mafie, nic proti tomu neuděláš a budeš spolupracovat. Když tě budu chtít zabít, ještě s ochotou budeš stát na jednom místě a necháš mě. Když tě budu chtít pohřbít, s radostí si vykopeš hrob a lehneš si do něj. Rozumíš ty malá děvko?" Každé slovo pronášel s naprostým klidem a já si mohl všimnout drobného úsměvu na jeho tváři.

Jen jsem zůstal vytřeštěnýma očima sledovat podlahu, na které byla kaluž krve. Z mého pohledu mě vyrušil až Mello, který mě praštil pěstí do břicha. ,,Nic jsem neslyšel." řekl naštvaně. ,,Rozumím pane.." řekl jsem mu potichu a krátce jsem se mu podíval do očí. 

,,Tak je hodný." řekl a krátce mě políbil, než se ode mě odtáhl a se slovy ,,Nechte ho tu a přiveďte mi ho až uznám za vhodné." odešel z místnosti. Já tak byl odsouzený strávit bůh ví kolik času ve špinavém sklepě s mrtvolou, která ze mě nespouštěla pohled.