V zajetí mafie |Mello x Matt|

*-52-*

Matt

Krapet zaraženě jsem ho sledoval a poslouchal každé jeho slovo. Bylo mi líto, že ztratil někoho, na kom mu záleželo.. ,,Proč.. si myslíš, že to byla tvoje vina? Ty si ten oheň přece nezpůsobil, tak jak by to mohla být tvoje vina?" zeptal jsem se ho opatrně a víc se k němu natiskl.

Mello

Čekal jsem, že se na to zeptá, ale i tak jsem tak trochu doufal, že pochopí, že o tom nebudu chtít mluvit. Ale i přes to mě krapet potěšilo, jak se ke mě natiskl.

Povzdechl jsem si. ,,Už tehdy jsem byl členem téhle mafie a.. spousta lidí z branže mě brala jako šéfa, prostě.." začal jsem a znovu si povzdechl. ,,Chtěli mě zabít a prostě.. co se stalo potom víš." řekl jsem mu nakonec a doufal, že už se nebude vyptávat.

Matt

,,To mě mrzí, ale i tak to není tvoje vina. Tedy alespoň podle mě. Prostě.. neměl by sis myslet, že to byla tvá vina, jen protože to byl útok mířený na tebe." řekl jsem mu s úsměvem a pohladil ho po tváři, na které měl jizvu. Sice sebou trochu cuknul, ale nakonec mě nechal, abych na jeho tváři nechal položenou svou dlaň.

Bylo na něm vidět, že ho má slova trochu uklidnila, ale i tak na něm bylo vidět, že je pro něj toto téma stále dost bolestivé a možná  právě proto jsem si tolik vážil toho, že se mi svěřil.

,,A co ty a tvoje vztahy?" zeptal se mě po chvíli ticha a já se zamyslel. 

,,Upřímně.. neměl jsem žádný vztah dokud jsem nepotkal tebe, tedy alespoň myslím. Pokud mám říct pravdu tak.." sklopil jsem pohled a začal si hrát s konečky jeho vlasů, což mě z nějakého důvodu uklidňovalo. 

,,Dost velkou část svého života si ani nepamatuju, prostě.. jediné co si pamatuju a vím, že to je pravda je to, že jsem se jednou probral v nemocnici, neznal jsem ani své jméno, kde bydlím, prostě nic.." přiznal jsem a povzdechl si.

 Vlastně jsem na to přišel tak, že jsem jednou šel po ulici a v podstatě ani nevěděl, kam se chystám jít.. prostě jsem jen tak bezcílně šel někam a doufal, že na něco narazím. Ale ten den si mě odchytil jeden muž s tím, co sakra dělám venku, když prší a nejdu domů. Jak se ukázalo, byl to můj soused a já tak alespoň zjistil, kde bydlím." řekl jsem mu zamyšleně. 

Když pominu doktory předepsané psychology je Mello vlastně jediný, komu jsem se s tím svěřil.. 

/*/*/*/*/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly

Jak si myslíte, že to bude pokračovat?