V zajetí mafie |Mello x Matt|

*-41-*

Matt

Seděl jsem ne jedné větvi velkého listnatého stromu a sledoval svého blonďatého spolubydlícího, jak jedl čokoládu a díval se za zeď, která obcházela celý pozemek dětského domova.

,,Nad čím přemýšlíš?" zeptal jsem se ho zaujatě a schoval si svou přenosnou videohru zpátky do kapsy. ,,Ty přece vždycky víš, nad čím přemýšlím." řekl s drobným úsměvem blonďák a přestal se dívat do neznáma. Místo toho si sedl blíž ke mě a podíval se mi do očí.

Má krásné oči.. ,,Většinu času myslíš na čokoládu, to není zas tak těžké odhadnout." řekl jsem mu s upřímným úsměvem. ,,A na tebe." upozornil mě a chytil mě za ruku. Větev na které jsme seděli byla dost velká, takže jsme mohli bez problémů sedět vedle sebe.

,,Přemýšlím nad tím, jaké by bylo odtud zmizet..." přiznal nakonec a položil si hlavu na mé rameno. Já ho volnou rukou objal kolem ramen a držel ho tak dost blízko u sebe.

***

,,Zamysli se nad tím, co nás tady drží?" zeptal se blonďák, když jsme seděli v našem společném pokoji, na mé posteli a donutil mě odložit hru na malý noční stolek. ,,Stěny, dveře, zdi,.." začal jsem mu vyjmenovávat všechny překážky a musel se zasmát nad jeho otráveným a lehce naštvaným výrazem. 

,,Ty moc dobře víš, jak jsem to myslel." řekl uraženě a praštil mě do ramene. Následně si ale lehnul tak, že měl svou hlavu položenou na mém klíně a já ho hladil ve vlasech. Nikdy na mě nezůstal naštvaný moc  dlouho. 

***

,,Už jsem to celé dokonale vymyslel. Z toho stromu můžeme přelézt zeď a není to až tak daleko od autobusové zastávky, jen pár kilometrů. To by nebyl problém ujít, nastoupíme na autobus a dostaneme se do centra, odtamtud na letiště a pak do Ameriky." řekl usmívající se blonďák, který mě celou dobu držel za ruce a díval se mi do očí.

***

,,Nemyslím si, že je nejlepší nápad odtud odcházet.." řekl jsem zamyšleně a dál blonďáka hladil po zádech a po bocích.

,,Cože? Proč ne? Vždyť.. vždyť to byl náš sen, oba jsme odtud chtěli vypadnout a když konečně najdu vhodný čas ty.. začneš pochybovat?!

***

,,Děláš si srandu?! Stačí jedna návštěva L a ty z toho chceš vycouvat?!" 

,,Nechápu proč odtud chceš tak moc zmizet! Jsi nejchytřejší člověk jakého znám, neměl by ses snažit využít svůj talent pro dobrou věc?" zeptal jsem se blonďáka nechápavě a celkem naštvaně.

,,Pro dobrou věc?! Myslíš si, že chci skončit jako L?! Nebo jako ten bělovlasý idiot?! Ne! Nemám v plánu skončit jako nějakej asociál co nedělá nic jiného, než že sedí na židli a sděluje své idiocké procentuální dedukce!" 

***

,,Myslíš si snad, že ovládneš podsvětí?! Jsi dost chytrý na to, abys věděl, že je jen otázkou času, než na tebe přijdou a zatknou tě!" křikl jsem naštvaně na blonďáka, který seděl na posteli, zatímco já naštvaně kráčel po místnosti.

***

,,Můžeš jít se mnou. Chci, abys šel se mnou. budeme vládnout podsvětí společně. Můžeš na mě dávat pozor, jestli chceš. Nechci po tobě, abys zabíjel nebo dělal jakoukoliv špinavou práci, chci jen abys byl se mnou." řekl blonďák držíc mé ruce s drobným úsměvem na tváři.

***

Seděl jsem na posteli se slzami v očích a v ruce držel vzkaz psaný mým milovaným blonďatým spolubydlícím. Nemůžu uvěřit, že doopravdy utekl.. "Jednou se vrátím a vezmu tě sebou, potom budeš navždy po mém boku. Neboj, nic se mi nestane." 

/*/*/*/*/*/*/*/*/*/

Tak snad se dnešní kapitola líbila, názory?