𝗢𝗨𝗥 𝗙𝗘𝗘𝗟𝗜𝗡𝗚𝗦

3.

Nastal ten osudný den. Den, kdy přijede Richard se svým mladším synem Jamesem. Melissa se spíše strachovala, než že by se těšila. Byla nervózní z toho, koho potká, ale uspokojovalo ji, že alespoň Richarda už v životě pár krát viděla. Ale co se týkalo Jamese nebo Zacka... tak ti dva byli pro ni veliké neznámé. V domě samozřejmě bylo několik fotek, ale Lissa neměla odvahu se na ně podívat a raději se jim vyhýbala. Chtěla si o těch dvou bratrech udělat svůj vlastní obrázek podle toho, co uvidí. Samozřejmě že ne jen vzhledově, ale i povahově. Ale co si budeme říkat... Vzhled moc dobře posouvá naše myšlenky jistým směrem, přestože se můžou mýlit.
Kluk s motýlkem, knihou pod paží a brýlemi nemusí být nerd a kluk s nalakovanými nehty a černým mikádem nemusí být emař. I kdyby přišel nalíčený s minisukní, tak to nemusí být gay. Kdokoliv se může oblékat podle toho, jak chce, za tím si Melissa stála, ale přesto si podle vzhledu o člověku uděláme obrázek.
Paní Collinsová navařila oběd a prostřela stůl na zahradě. Slunce dnes pálilo a nebe bylo bez mráčků. Ani větřík, který by rozdmýchal v tomto domě alespoň trochu dýchatelného vzduchu, se neobjevil a obě ženy Collinsovy se potily a přály si, aby už konečně někdo přišel opravit klimatizaci. Ale samozřejmě tu byl bazén, ve kterém se Lissa mohla schladit. Napadlo jí to a málem sama sebe přesvědčila, že by do té studené vody skočila, ale pak se jí v mysli vždycky vybavil scénář, jak svého nového rádoby bratra přivítá v bikinách a zachvátila jí panika. Byla slušná. Uměla kousat, ale na prvním pohledu jí záleželo a nechtěla, aby jí James poznal jako holku v bikinách, co řádí u bazénu. Chtěla být k němu nemilosrdná. Chtěla mu ukázat bez jakéhokoliv milého přivítání, že ho nikdy nebude brát jako součást rodiny. A doufala, že jí to dnes vyjde.
Ze svého pokoje, ve kterém měla otevřena všechna okna, uslyšela, jak kompaktní Mercedes přijíždí na příjezdovou cestu. Vyhlédla z okna a pozorovala, jak z toho moderního auta, alespoň jí přišlo dost moderní a drahé, jelikož doma takové auto neměli, vystupují dva muži. Paní Collinsová sice tvrdila, že Zack se před začátkem školního roku neukáže a zvlášť ne, jakmile začne, protože chodil na vysokou školu do jiného města, ale i tak tajně doufala, že dnes oba kluky pozná, aby to měla už za sebou jednou ranou.
„Mell!" zvolala paní Collinsová na svou dceru. „Pojď rychle sem!"
Melissa ji moc dobře slyšela, protože paní Collinsová stála pod schody blízko vchodových dveří a Lissa měla otevřený vstup do svého pokoje, ale než vylezla, Kingsleyovi už byli v domě.
Sešla schody dolů a dívala se pod své nohy, nehodlala zakopnout kvůli toho, jak se třepala. Jakmile sešla dolů, hlasy utichly a Melissa konečně zvedla hlavu ze svých bosých nohou. Střetla se pohledem s naprosto dokonale vytvořeným jejím typem. Naštěstí nic neřekla, protože by začala nejspíše nesmyslně mumlat, a vzal tuto situaci do svých rukou Richard.
„Ahoj Melisso," řekl ji přívětivě a Lissa se na něj podívala. Byl opálený a vlasy měl ze slunce světlejší, takže teď vypadaly naprosto šedě. Pan Kingsley byl sice hnědovlasý s několika šedinami, ale momentálně připomínal muže, co má už vnoučata, žije na Havaji a je tak trochu hippie. Nejspíše to dělalo to letní oblečení a opálená kůže.
„Zdravím," odvětila Melissa a pokusila se usmát, ale místo toho vznikl nevlídný a chabý úšklebek. „Jak jste se měl na dovolené?"
„Myslím, že už si můžeme tykat, co myslíš?"
Lissa jen přikývla a málem nastalo ticho, ale paní Collinsová ho zahnala svým šarmem.
„Udělala jsem oběd, musíte být po cestě vyhladovělí. Snad nevadí, že jsem připravila jen dva druhy salátu a ne žádný pořádný steak... Je na něj až moc horko."
Pan Kingsley chytil svou přítelkyni kolem ramen a společně odcházeli ke dveřím na zahradu a přitom paní Collinsové s nadšením povídal: „To ses nemusela vůbec obtěžovat. Jsi moc milá."
A tak tam stála jen ona a ten nádherný kluk. Chtěla něco říct, ale nebyla si jistá co. Už chtěla utéct do svého pokoje, ale pořád na něj musela koukat. Ani si neuvědomila, že se jeden druhému dívají zpříma do očí.
Tenhle hnědovlasý kluk s výraznými lícními kostmi nemůže být můj bratr, pomyslela si.
„Jsem James," řekl, když jí podal ruku, aby se formálně představil.
Melissa se na něj zašklebila. „Slyšela jsem," odvětila a následně se otočila a chtěla odejít do svého pokoje, protože s ním nechtěla mít nic společného a nezáleželo na tom, že je opravdu hezký.
„Fakt přívětivá," uchechtl se.
„Zvykej si,"