𝗢𝗨𝗥 𝗙𝗘𝗘𝗟𝗜𝗡𝗚𝗦

40.

Klábosení z přízemí Melissu vzbudilo natolik, aby vylezla z postele. Než ale sešla po schodech dolů za svým otcem a jeho přítelkyní, učesala se a opláchla si obličej vodou v koupelně v chodbě.
Scházela každý schod naprosto nervózní a nesvá. Nebyla si jistá, co očekávat a to i když blonďatou holku se štíhlým tělem, co sbalila jejího otce, už viděla.
Sešla schody dolů a nakoukla do kuchyně, co byla spojená i s jídelnou. U stolu seděl pan Collins a Sarah a povídali si. Sarah měla na tváří široký úsměv a na rozdíl od pana Collinse měla na sobě pyžamo. Pan Collins chodil převážně ve svém každodenním či formálnější oblečení, jelikož si připadal na úrovni. Paní Collinsová byla v tomto stejná jako Sarah – klidně se šla najíst neučesaná a neupravená a v pyžamu.
Jeden bod pro Sarah, pomyslela si Melissa.
Než včera usnula, rozhodla se, že jí bude Lissa za celý den hodnotit. Nejvíce mohla dostat deset bodů a nejméně mínus nekonečno. Podle bodování se Melissa rozhodne, zda jí bude nenávidět nebo respektovat. Možná to bylo od Lissy hloupé, ale nevěděla, jaký k ní zaujímá postoj a jestli ji chce mít ráda nebo ne. Byla to dobrá alternativa.
„Dobré ráno," pozdravila svého otce a jeho přítelkyni a posadila se ke stolu a bedlivě sledovala Sarah, co si mazala na toust arašídové máslo.
Sarah svou práci odložila bokem a vstala. Objala Lissu bez varování a řekla: „Ráda tě poznávám." Sarah měla široký úsměv a zářily jí oči. Jakmile se zpět posadila na své místo, pokračovala: „Možná jsem se měla převléct, ale Robert říkal, že ti to vadit nebude."
„V pohodě," odvětila Lissa a stále byla zmatená z toho náhlého objetí.
„Představovat vás asi nemusím, že?" zeptal se pan Collins a napil se ze své skleničky džusu. „Líbí se ti, jak to tady Sarah vyšperkovala?"
Nelíbilo se jí to, jelikož z jejího domovu udělala Sarah naprosto jiné prostředí, ale přesto řekla: „Je to tu moc hezké."
„Asi ne tak hezké jako tam, kde bydlíš, co? Ale tvůj táta hodně peněz naspořil, něco jsme prodali a tak jsem to tu chtěla zútulnit." pochlubila se Sarah. „Doma máš více prostoru, viď?"
Místo, kde právě Melissa bydlela, by nenazvala přímo svým domovem, ale byla pravda, že se odtamtud jen tak neodstěhuje a že už tam nějakou chvíli bydlí.
„Jídelna není spojená s kuchyní." řekla Lissa jen.
„No, ty moderní domy." odfrkl si pan Collins. „Já mám rád, že mám všechno doma po ruce. Když dojde pití, jen vstanu od stolu a natáhnu se po láhvi. Nemusím přecházet z jedné místnosti do druhé."
Melissa pokrčila rameny a nijak nereagovala na otcovu poznámku, ale za to Sarah ano.
„Mne se líbí, když je jídelna oddělená od kuchyně. Třeba o svátcích je v kuchyni strašně veliký binec a aby to tady vypadalo hezky, tak mi hodinu zabere čas tady uklidit. Takhle bych mohla nechat nepořádek stranou a užívat si rodinnou pohodu."
Rodinnou?, pomyslela si Melissa, vy dva jste jako rodina?
Pan Collins zakoulel očima a šlo na něm poznat, že se mu nelíbí styl života, jaký teď Melissa a paní Collinsová mají. Ale nic mu do toho nebylo. Mohl by nadávat a naříkat, jak chtěl, ale nebylo by mu to nic platné. Nejspíš proto se k tomuto tématu už nedostali a jen si nenuceně povídali. Tedy Sarah povídala a Melissa poslouchala. Sarah byla hodně ukecaná a její pusa jela a jela. Zmlkla, až když všichni dojedli a ona šla umýt nádobí. V tu dobu se Lissa zeptala svého otce na věci, co tady nechala, když odjížděla.

—

Seděla na schodech, co vedly ke vchodu domu. Venku svítilo příjemně slunce, ale i tak bylo chladno, proto měla Melissa na sobě mikinu.
Než se posadila venku, lehce se nalíčila, kdyby náhodou někdo známý prošel. Lisse připadalo, že jí nezáleží na tom, co si o ní druzí myslí, ale úplně to tak nebylo.
Prohrabovala se v jedné ze tří krabic a každou cetku vytáhla. Měla zde pár medailí ze školy ze soutěží, plyšáky, diplomy, okrasné květiny a spoustu dalších zbytečností. Teda až na fotoalbum. Byly tam její fotky z dětství a také fotky jejích rodičů. Byl to krásný pár, než se nadobro rozpadl.
Z myšlenek jí vytrhlo zahulákání od sousedů. Melissa zvedla hlavu a uviděla, jak se na ni kouká Laura. Zrovna měla v ruce sáček s odpadky, které nesla do popelnice a vypadala tak trochu smutně a unaveně. Jenže.... teď už nebyly nejlepší kamarádky a tak Lissa chápala, proč se jí Laura s ničím nesvěřila, ale i tak to Melissu zamrzelo a píchlo jí u srdce.
Lissa odložila krabici vedle sebe a vstala. Přišla k živému plotu, co rozděloval pozemky, a pozdravila Lauru.
„Co tady děláš?" zeptala se Laura trochu nadšeně a otevřela popelnici. Následně vyhodila odpadky a oprášila si ruce o tepláky. „Nevěděla jsem, že přijedeš."
„Napsal mi táta, jestli se nechci stavit."
Laura pozvedla obočí. „A?" zeptala se. „Co říkáš na Sarah?"
„Zatím nevím... Mohla by být moje starší sestra, tak je to docela divný," přiznala Melissa a koukala se na Lauru.
Vypadala jinak... tak trochu hrozně jinak. Ne, že by jí to neslušelo, jelikož Laura byla krásná i nenamalovaná a v teplácích, ale nevypadala na tom moc dobře psychicky.
„A co ty?" Optala se Melissa.
Laura pokrčila rameny, ale řekla: „Tak nějak stejný." Pak se odmlčela a aby zahnala trapné a nepříjemné ticho, vrátila se k tématu Sarah Dohertyová. „Já ji mám docela ráda. Kupuje mi alkohol a občas se spolu díváme na seriály. Je v pohodě."
Melissa jen přikývla a opět bylo ticho. A ještě více nepříjemné. Po chvilce, začala mluvit. „A co ty a Dan? Všechno dobrý?"
„Ehm," řekla Laura rychle a zamyslela se. Už si tolik nevěřily a tak přemýšlely, co odpoví a co řeknou. „Rozešli jsme se." řekla nakonec.
Proto vypadáš jako troska, pomyslela si Melissa. „To je mi líto," řekla upřímně, jelikož nikdy nikomu nepřála bolest – pokud se nepočítá Cortney. „Jak to zvládáš?"
„No," začala. „To, co udělal tobě, udělal i mne. Takže tak."
Melissa se zamračila. „Co mi jako udělal?" zeptala se.
Nebylo od Dana hezké, že hned, jak se odstěhovala, tak si našel náruč někoho jiného, ale i tak to nebylo něco hrozného. Nezazlívala mu to, jelikož ona se taky hned vrhla po dvou bratrech Kingsleyových.
Laura se zatvářila nervózně, ale věděla, že už s tím musí jít ven. „No, stýkal se se mnou, když jsi tu ještě bydlela, Mel." řekla Laura opatrně. „A když ses odstěhovala, tak jsme spolu konečně začali chodit. Nechtěli jsme ti ublížit, tak jsme čekali, až budeš pryč."
Lissa tam stála s otevřenou pusou a nemohla uvěřit svým uším. Dan ji podváděl. Dan. Ji. Podváděl. Dan mne podváděl, vyhrkla v mysli.
„Aha," odvětila nakonec jen. Ale spíše to bylo nějaké zabručení, jelikož to potřebovala vstřebat. Tohle rozhodně nebylo od Dana hezké, ale už vůbec ne od nejlepší kamarádky. V té době se stále hodně bavily a byly si blízké... Cítila se zrazená Laurou a ne Danem.
„Budu muset jít," řekla Melissa rychle a otočila se. Následně odešla několik kroků, ale pak uslyšela Lauřin hlas a tak se o točila směrem k ní.
„Myslela jsem, že ti to řekl. Teda mne řekl, že ti to řekl a že jsi to vzala v pohodě. Moc se omlouvám." Mluvila rychle asi proto, že měla výčitky svědomí nebo tyto klišé věci už chtěla mít za sebou. „Můžu ti to vynahradit." navrhla. „Dneska je večírek u Avy. Avy Baxterové, vzpomínáš si na ni? Budou tam jen holky a bude pizza."
„Nevím," odvětila Lissa jen. Minule Ava vyjela po Jamesovi a moc jí vidět nechtěla.
„Tak mi když tak napiš, kdybys chtěla jít. Podle mne by to bylo super. Aspoň bych ti mohla vynahradit i ten konec léta, jak jsi přijela. Měla jsem v tu dobu jen oči pro Dana a bála jsem se, že mi ho vezmeš... Tak jsem se s tebou moc nebavila. Je mi to líto."
Melissa její slova slyšela, ale nevnímala je. Chtěla jít jen dovnitř do domu a přemýšlet nad Danem a Laurou a všemi lži, co měla kolem sebe.
To, že jí Dan podváděl docela dost věcí vysvětlovalo. Například to, proč spolu pak trávili o hodně méně času a proč spolu už nespali. A taky proč někdy ve stejný den neměla Laura a ani Dan čas. Dávala to smysl, ale stále tomu nemohla uvěřit. Připadala si jako nějaká naivní trubka, co všem naletí. A když tak přemýšlela o lžích a o zatajování... Došlo jí, že taky musí vyjít s kůží na trh. Musí říct Jamesovi pravdu a musí být upřímná. Aspoň takto nebude mít výčitky svědomí a bude ráda za to, že měla dost síly a odvahy říct mu do očí, že měla něco se Zackem. Jen doufala, že to opět neskončí katastrofálně.
Byla ve svém starém pokoji a rozhodla se, že k Avě půjde. Třeba jen na chvíli, ale půjde.

Me11iss: V kolik ta party začíná?

Lissa chvíli čekala na odpověď, ale pak jí konečně od Laury dostala. Chce jít na ten večírek, aby zjistila toho více o tom, co by vědět měla, ale nikdo jí to nikdy neřekl.

Maura88: V osm večer. Sejdeme se u mne? Můžeme se spolu nalíčit a tak...
Me11iss: Potkáme se u Avy.