𝗢𝗨𝗥 𝗙𝗘𝗘𝗟𝗜𝗡𝗚𝗦

5.

Zbývaly dva dny do prvního září a paní Collinsovou napadl skvělý nápad o rodinném nerodinném výletu, o kterém Melissa zatím nevěděla.
Uslyšela klepání na dveře a tentokrát se bez dovolení neotevřely. Lissa zvolala, že člověk za nimi může vstoupit a upřeně se na otevírající dveře koukala. Tušila, že to bude James, ale i tak jí to trochu zalichotilo.
„Už jsem snídala, takže ke stolu mne tahat nemusíš." odvětila mu.
„Jo, viděl jsem tě, jak jsi jedla mé oblíbené cereálie se sluchátky v uších," usmál se na ni. „Máme na dnešek plány," oznámil ji.
„Když říkáš máme, myslíš tím...?"
„Mého tátu, tvou mámu, mne a tebe." řekl jí vřele. „Odjíždíme za půl hodiny,"
„Kam?" chtěla vědět.
Místo odpovědi pokrčil rameny, ale než odešel z jejího pokoje, dodal: „Máme si vzít plavky."
„Plavky?" podivila se. „Je tady bazén," namítla.
Další pokrčení ramenou. „To říkal i můj táta, ale nějaké podivné kouzlo tvé mámy ho přimělo, aby souhlasil. A to táta nikdy nechodí na veřejné koupaliště nebo tak."
Než stihnul zmizet, Melissa na něj zakřičela: „Miluju tvé cereálie!" A myslela to vážně, ty drahé nikdy nekupovali, protože paní Collinsová trvala na tom, že je to ztráta peněz za něco tak nechutného, že se to rozpouští v mléce, ale popravdě byly moc dobré.

—

Seděli všichni v autě a za volantem pan Kingsley. Paní Collinsová ho naváděla, kam mají jet a jelikož se v rodině Kingsleyových moc rodinných výletů nekonalo, ani jeden z mužů, jenž nosili toto jméno, netušili, kam to jedou. Za to Lissa to moc dobře věděla a vůbec jí to nedělalo radost. Nejednalo se o veřejné koupaliště. Jednalo se o jezero. O jezero, ke kterému se pojilo toliko vzpomínek, ze kterých měla radost. Byly to vzpomínky plné jejího otce a její mámy. Toho, jak se spolu objímali na břehu jezera na dece, zatímco jejich dcera byla se svými přáteli na vodě či v ní.
Jakmile zastavili po tří hodinové jízdě v autě, ve kterém bylo neskutečné horko i přes klimatizaci, pan Kingsley seděl za volantem jako přiřezaný. Na parkovišti byla spousta aut a velká cedule nesla název LESNÍ JEZERO.
„Vážně tři hodiny jedeme k jezeru do vašeho rodného města?" zeptal se pan Kingsley napůl nahněvaně napůl zklamaně. „Děláš si ze mne srandu, Amelio?"
Paní Collinsová se nepatřičně usmála. „Chtěla jsem vám ukázat, že i v tak malém městečku jsme měli spoustu legrace."
„Mohli jsme si sednout k bazénu a ty bys nám o tom povídala." odfrkl si pan Kingsley.
„To by nebylo ono, Richarde. Bude to zábava." tvrdila mu.
„Není tohle auto od paní Martinové?" ukázala na jedno z mnoha aut Melissa. „Panebože!" vypískla a utekla z auta. Najednou byla šťastná z toho, že je zpět v Morelandu. Svět zde byl jiný než v Savannah.
Moreland je malé městečko, ve kterém se všichni spolu znají. Byli jako jedna velká rodina. Nezamykaly se tady dveře a každý soused dokázal vždy pomoct tomu druhému. Za to Savannah... Přímořské město s historickou částí a s památky, ale i s tou modernější, kde teď Melissa bydlí.
Lissa běžela po cestičce k jezeru, kterou tak moc dobře znala. A jakmile jí byla nadohled voda, zastavila se, zavřela oči a na malou chvíli se zasnila. Najednou jí bylo patnáct, lítala tady s holkami ze třídy a smály se svým rodičům, co se pokoušeli rozdělat stan, aby tady mohli pár dní před začátkem školy kempovat. Následně ukradly svým rodičům jednu láhev nějakého alkoholu a přemluvily hlídače, aby jim půjčil na půl hodiny šlapadlo, se kterým vyjely na jezero a popíjely tam s hudbou z telefonu, dokud pan Collins nezačal na ně křičet, aby se šly najíst.
Z těchto myšlenek jí vtrhl dotek na jejím rameni. Cukla sebou a podívala se, kdo za ní stojí. Byl to James, jak jinak.
„Jsi v pohodě?" zeptal se jí opravdu starostlivě. „Stalo se něco? Najednou jsi prostě něco zakřičela a zmizela."
„Hledám kámošku," odvětila mu jen. „Mou nejlepší kámošku."
„Jak vypadá?" zeptal se.
Usmála se na něj a řekla: „Hnědé oči a vlasy. Hubená, ale s dost dobrým zadkem, který jsme ji všechny záviděly už v osmé třídě."
„Na takové mám čuch," řekl jí vesele a sjel jí pohledem, ale toho si Melissa nevšimla.
„Kde jsou ti dva?" zeptala se a kývla směrem k cestička, jenž vedla k parkovišti.
James si povzdychl. „Táta trval na tom, že se k, a teď cituji, bahnité vodě, kde by si mohl zničit své Tommy Hilfiger plavky, ani nepřiblíží."
Lissa se usmála. „To mi vůbec neva a má máma?"
„Odjeli spolu a já mám dohlédnout na to, že se neopiješ a následně neutopíš ve vodě."
Melissa se zasmála. Přesně to se málem stalo té noci, co holky pily na šlapadle a měly si jít dát večeři. „Pojď," řekla mu vesele a vydali se směrem k lesu.
„Nepřišli jsme k jezeru?"
Přikývla a viděl jí, jelikož šel za ní, ale i tak řekla: „Jo, to jo, ale vím, kam by Laura šla, aby ji její mamka nemusela komandovat. Ty dvě se neustále kvůli něčemu hádají, ale jinak jsou obě moc fajn."
„Takže ta s dobrým zadkem je Laura?"
„Jo," přitakala. „Nejspíše tam bude celá parta. Setkávali jsme se tady hodně často a zvláště v létě. Bylo to naše oblíbené místo."
Jakmile se blížili, poznal to i James, jelikož šla slyšet hudba a smích. A když už byli přímo u nich, všimlo si jich jen pár lidí. Za to Melissa si všimla své nejlepší kamarádky, které zrovna seděla na klíně nějakého kluka a vášnivě jo líbala.
„Lauro?" ozvala se Lissa nahlas.
Laura slezla z toho kluka a postavila se. Stála přímo před ním, takže Melissa neviděla jeho obličej.
Obě se na sebe usmály a Melissa se ke své nejlepší kamarádce chtěla rozeběhnout a objat jí, ale když zpoza Laury vykoukla hlava Dana, zasekla se.
„Dane?"
„Mell? Co ty tu děláš?"