𝗢𝗨𝗥 𝗙𝗘𝗘𝗟𝗜𝗡𝗚𝗦

48.

Vše bylo jinak, ale s tím i Lissa počítala. Jak by také mohlo být vše stejné a být v zajetých kolejích jako to bylo doposud?
James s ní nemluvil a vyhýbal se jí. Nebyl ale naštvaný a nekřičel na ni. Naopak byl velmi smutný a zničený a to Melissu trápilo více, než kdyby na ni řval a bouchal okolo sebe do věcí. James byl ten klidnější z bratrů, který si to nechá raději pro sebe a sám to nějak zpracuje.
Lissu ráno vyzvedávala Jenny a jezdily spolu do školy. Občas se k nim přidala i Poppy, ale ta se momentálně autu a jízdě v něm vyhýbala, jelikož se do jejich sousedství přistěhovala nějaká nová rodina, co má syna. Syna, kterého Poppy zbožňovala už jen od pohledu. Ten kluk už údajně chodí do prvního ročníku na vysoké, ale každé ráno ho Poppy potkává, jak nasedává do svého auta a už se začali i zdravit, takže byla celá nadšená a dala si za úkol, že ho do konce roku sbalí a ve čtvrťáku si podá přihlášku na vysokou tam, kam chodí on. Melissa z toho povídání o novém objevu byla rozjařená, jelikož když přišla řeč na kluky, mohla se rozpovídat i ona.
„Mám novinku," řekla Lissa, když seděly všechny tři v autě. Jenny je měla po škole odvézt domů. „Týká se Zacka."
„To je ten brácha od Jamese?" zeptala se Poppy a Jenny vyjela autem z parkoviště.
„Jo," přikývla Melissa na sedadle spolujezdce a zhluboka se nadechla. „Ten důvod, proč jsme to s Jamesem ukončili, je Zack."
„Co udělal?" zeptala se Poppy a naklonila hlavu dopředu mezi sedadla.
„Připoutej se! Nechci dostat pokutu!" křikla Jenny, ale Poppy se ani nehnula a jen s očekáváním koukala na Lissu.
„Já a Zack... jsme to dali dohromady."
„Cože jste?" vyjekly holky obě najednou a všechny se tomu následně zasmály.
„Nějak se to vyvrbilo." odvětila jim.
„A kdy? A jak?" chtěla Jenny vědět. Očima tikala po své kamarádce, ale její hlava byla pořád natočená k silnici.
„Před měsícem... Když jsem to řekla Jamesovi, tak byl samozřejmě mezi námi konec."
„Páni," vydechla Poppy. „Ty jsi přešla z jednoho bratra na toho druhého."
Lissa na ni vrhla pohled, který značil, aby zmlkla. „Takhle to nebylo. Ani nevím, jak se to stalo. Prostě se to nějak tak stalo, ale jsem ráda."
„A není on na vejšce?"
„Jo, je."
„A jak to uděláte?" zeptala se Jenny. „Máte vztah na dálku?"
„Asi jo,"
„A co rodiče?" vlezla jim do konverzace Poppy.
„Ti nic neví," odpověděla Melissa. „Tento víkend má přijet a už se nemůžu dočkat. Ale Zack nás bere vážně a snaží se za mnou jezdit, jak jen může a je fakt skvělý."
„A co sex?"
„Jsou spolu jen měsíc!" vyhrkla Poppy. „Určitě spolu ještě nespali."
„Vlastně jsme spolu už spali."
„Cože?" zježila se Poppy. „Kolikrát?"
Lissa se kousla do rtu a pokusila se to spočítat, jenže to bylo fakt velké číslo. „Pokaždé, co se vidíme, tak nejméně dvakrát. Je to dokonalý. On je dokonalý."
„Cítím ve vzduchu lásku," odfrkla si Jenny. „Jsem zvědavá, jak to uděláte. On je na vysoké a za dva roky bude končit. Ty bys za dva roky měla začínat. Teď dojíždí, ale co až bude pracovat?"
„Já nevím," povzdechla si Melissa. „Stejně je to až za dlouho. Zatím žijeme přítomností... A navíc by možná pokračoval ve studiu a já bych mohla studovat v Atlantě taky."
Melissa viděla skeptické výrazy na obou tvářích od svých kamarádek, ale naděje se nevzdávala. Jí a Zackovi to zatím klapalo a na nic jiném momentálně nezáleželo.

—

Celý zbytek týdne byl ve stejném duchu – ranní rutina, odvoz od Jenny, škola, nemluvení s Jamesem, úkoly, několik hovorů či zpráv se Zackem a pak spánek. Lissa se neskutečně na Zacka těšila. Chtěla ho už vidět a chtěla ho dál poznávat. Začal se jí otevírat čím dál více a ona mu byla za to moc vděčná. Viděla teď jeho více stránek a poznávala ho hlouběji a hlouběji... Všechno bylo jako v pohádce až na čtvrteční večer.
„Pojďte na jídlo!" ozvala se paní Collinsová ze zdola.
Lissa se neochotně odebrala ze svého pokoje do jídelny a posadila se k prostřenému stolu. „Ty jsi dneska vařila?" Podivila se.
„Už dlouho jsme nejedli jako jedna rodina. Docela mi to chybí, tobě ne?"
Popravdě to Melisse ani trochu nechybělo, ale nic neřekla a počkala, dokud se u stolu neobjevil pan Kingsley a jeho syn. Všichni se posadili a paní Collinsová nechala kolovat mísu se zeleninou, zatímco si Lissa začala nabírat maso a přílohu.
„Tak co je nového?" začal pan Kingsley. „Mám pocit, že v tomto domě žiju jen s Ameliou." zasmál se a pokračoval: „Nikdy vás nezastihnu."
„Mám hodně tréninků." ozval se James a jeho oči se pevně upínaly na talíř s jídlem.
„A co ta tvá nová holka?" zeptal se pan Kingsley.
Melissa hodila překvapený pohled na svého skoro otčíma a James se na něj netvářil jinak.
„Amelia mi říkala, že sis nedávno někoho propašoval domů."
„Jo, ehm.." začal James a odkašlal si. „To byla jen kamarádka. Známe se už dlouho."
„Pár krát jsem ji tady už viděla," ozvala se paní Collinsová. „Jak že se jmenuje?"
„Cortney," odvětil a nabral si plnou vidličku jídla, aby už nemusel mluvit.
Mezitím se Lissa na Jamese vytřeštěně podívala a měla pusu dokořán. Tak on si zase začal s Cortney?, divila se v duchu, to si dělá ze mě prdel?
Paní Collinsová se rozhodla změnit téma, jelikož nikdo o té tajemné dívce nechtěl mluvit. Tedy James o ní nechtěl mluvit a nikdo jiný k tomu neměl co říct.
„A co Zack? Psal ti, jestli zase přijede?" zeptala se s pohledem na svou lásku.
Pan Kingsley zavrtěl nesouhlasně hlavou. „Poslední dobou je tady nějak často. Ani když tady bydlel, tak se tak dlouho doma nezdržel. Tobě psal, Jamesi?"
„Ne," řekl tvrdě, když dožvýkal své sousto. „Zeptejte se Melissy,"
Au, pomyslela si. V té větě bylo rozhodně více hořkosti než bolesti. Asi přešel ze slz ke hněvu, ale kdo by se mu divil, že ano?
Paní Collinsová a pan Kingsley se podívali na Lissu a ta jen řekla: „Jo, přijede zítra."
„Sblížili jste se?" zeptala se paní Collinsová nevinně.
Lissa otevřela pusu, aby něco stejně svatouškovského řekla, ale do řeči jim skočil James. „A jak!"
„Co?" zeptal se pan Kingsley. „Co s tebou dneska je?"
„Ale nic," odvětil.
„Takže jste kamarádi?" zeptala se paní Collinsová.
James jim opět skočil do konverzace. „Ti nejlepší, viď?" Jeho hlava se otočila jejím směrem a kdyby mohl, šlehal by očima blesky.
Rozhodně přešel ke zlosti. Nejspíše ho tímto směrem natočila Cortney, ale s tím se nedalo nic dělat a Lisse už do toho nic nebylo, i když Cortney nenávidí. Nešlo by o to, že by žárlila, ale spíše o to, že James hledá útěchu u naprosté bestie, která by ho klidně sežrala za živa a jeho kosti by použila jako podestýlku.
„Jo," odvětila Melissa. „Jsme si blízcí."
„To jsem rád," ukončil toto téma pan Kingsley. „Zack nebyl moc nadšený, když jste se sem měly nastěhovat, ale stačilo mu dát jen čas."
James, ale tuto konverzaci neukončil, jelikož řekl: „Jo, stačilo mu dát."
„Co to s tebou je?" vyjekl pan Kingsley. „Proč jsi tak rozzuřený?"
James vstal od stolu a jen na to řekl: „Už nemám hlad."
Idylická rodinná večeře, pomyslela si Melissa, fakt mi nechyběla.