𝗢𝗨𝗥 𝗙𝗘𝗘𝗟𝗜𝗡𝗚𝗦

36.

Přestože Poppy ráda obědvala osamocená v knihovně, nechala se přemluvit ke stolu v jídelně, kde právě všechny tři seděly. Jenny měla velice dobrou náladu a rozdávala holkám úsměv a Melissa byla naopak zamlklá a koukala ke stolu, kde seděl James a jeho parta kamarádů. A samozřejmě byla mezi nimi i Cortney, která se hodně měla k Jamesovi.
Cortney využila každé příležitosti, jak se přiblížit k Jamesovi a ohmatat ho. Jenže on vypadal, že mu to nevadí a na oplátku jí objal kolem ramen. Lissa žárlila, i když věděla, že by neměla. Přeci jen se skoro vyspala s jeho bratrem a vykouřila jeho nejlepšího kamaráda... Melissa tady byla ta špatná a ne svatý James Kingsley.
„Nekoukej tak na ně," ozvala se Jenny a ramenem drcla do Lissy, jelikož seděly vedle sebe. A obě měly výhled přímo na Jamesovu partu.
Melissa si povzdychla. „Proč musím všechno posrat?" zeptala se zoufale a stále koukala na Jamesovy záda a na jeho paži, co objímá Cortney.
Poppy s plnou pusou řekla: „Protože se sabotuješ."
„Co?"
„Sabotuješ se, nedovolíš si podvědomě štěstí, i když ho máš na dosah." vysvětlila Poppy a konečně své sousto sendviče dožvýkala. Měla oběd z domu a proto její jídlo vypadalo o dost lépe, než to, co měly na talíři její kamarádky.
„Pop, má recht." ozvala se Jenny a Poppy na ni přimhouřila napůl naštvaně a napůl hravě oči. Vadilo ji, že jí Jenny říká Pop. „Měla jsi ideální vztah s ideálním klukem, ale posrala sis to sama."
„Jenže to bylo ještě před tím, než mezi mnou a Jamesem něco opravdu bylo." snažila se Melissa vymluvit.
„A Zack byl taky před tím?" zeptala se Jenny a pozvedla obočí, přestože věděla, jak to bylo.
„Ne," vložila se opět do toho Poppy. „To bylo až potom, co jí James zlomil srdce."
„Nikoho jsem nepodvedla," trvala na svém Lissa. „Sice to nebylo správné, ale s Jamesem jsme spolu ani nechodili."
„No, teoreticky je tvůj nevlastní brácha."
„Teoreticky," řekla Melissa důrazně.
„Jen spolu bydlíte, máte pokoje vedle sebe, večeříte u jednoho stolu a vaši rodiče spolu chodí." řekla Jenny a ukrojila si kousek kuřecího masa, co bylo osmahnuté na pánvi do zlatova. Chutnalo to docela dobře, ale i tak Poppy obě záviděly její sendvič plný zeleniny a úžasného dresinku. „O nic nejde,"
„Jo, navíc se vaši rodiče nejspíše brzy vezmou, takže fakt o nic nejde." uchechtla se Poppy a Melissa si povzdychla nad jejich ironií.
Byla ráda, že to holkám nepřijde nechutné, ale přesto to bylo docela zvrácené.
„Stejně bychom spolu nemohli být," dodala Melissa a stále upínala oči na Jamesovy záda.
Měl na sobě mikinu se školním logem SLS. Slušela mu a Lissa v ní občas spávala, dokud jí nedala do prádla a paní Collinsová ji dala do Jamesovy skříně.
„Nevím, jak bys to vysvětlila vašim rodičům, ale možná by to šlo." řekla Poppy konečně něco pozitivního, ale hned to pohřbila, jelikož dodala: „Mohli byste spolu utéct nebo jít společně do vězení a tam tajně šukat na záchodech."
Melissa na ni hodila vražedný pohled a Jenny se rozesmála.
„Jaký je trest vůbec za incest?" zeptala se Jenny tiše.
„Raději jsem to negooglila." odvětila Melissa a nabrala si bramborovou kaši na vidličku. „Ale domácí vězení to rozhodně nebude,"
„To určitě ne, to byste byli spolu zavření v jednom domě a mohli byste to dělat, kde byste chtěli." řekla Jenny a to rozesmálo Poppy.
Do Lissy se strefovaly, ale nemyslely to zle. Jen si z toho dělaly legraci a Melissa byla za to docela ráda, i když jí to popuzovalo. Kdyby si z toho nedělaly srandu, nejspíš by Lissa ležela ve své posteli plná neštěstí a breku. Tohle jí udržovalo nad vodou.
Po chvíli se Poppy zeptala: „Poveze tě James domů? Jako pojede spolu?"
Melissa zakývala hlavou. „Ne, má po vyučování trénink, takže spoléhám na tebe, Jenny." řekla s pohledem na svou kamarádku.
Jenny objala kolem ramen Lissu, tak jako James objímal Cortney, a řekla: „Na mne se můžeš spolehnout."
„Odvoz potřebuju taky," ozvala se Poppy a Jenny pustila svou kamarádku, jelikož si chtěla dát další sousto svého oběda. „Ale každopádně by sis s ním měla doma promluvit, Mel."
„Jako o čem?" zeptala se, jelikož bylo dost témat, o kterých by s ním měla mluvit.
„Myslím, že začínat o tom, že ses málem vyspala s jeho starším bráchou, bys neměla. Ale mohli byste si promluvit o tom, co k sobě cítíte a tak. Takové ty kecy, co se řeší po rozchodu."
„Bylo by to snazší, kdybychom spolu nebydleli." řekla Melissa zoufale. „To bych se mu mohla vyhýbat a už nikdy s ním nemluvit."
Jenny spolkla své sousto a nadhodila: „Když se už k sobě nevrátíte, tak aspoň mezi vámi nebude takové dusno, ne?"
Melissa přikývla.
Holky měly pravdu. Za pokus to stojí. Musí si s Jamesem promluvit, ale nebyla si jistá, co přesně říct nebo jak to říct. A taky věděla, že o Zackovi se nesmí ani zmínit. Jen by to bylo horší. Možná to Jamesovi jednou řekne, ale teď na to nebyla vhodná chvíle. A upřímně doufala, že nikdy na to vhodná chvíle nebude, jelikož zřejmě mezi ní a Zackem byla jen ta jedna noc. Nic víc a nic míň. Jestli se Zack nevrátí domů, Melissa ho vypustí z hlavy a zapomene na to. Nebo se o to alespoň bude snažit. Teď ale musela myslet na Jamese a na to, jak by to s ním mohla napravit. Když už mezi nimi nikdy nic nebude, alespoň se to mezi nimi zlepší a budou opět v pohodě.

—

Jenny odvezla po škole Melissu domů a pak odjela, aby vysadila Poppy u ní. Jenny byla takový taxikář v nouzi, ale nestěžovala si. Byla ráda, že může být svým kamarádkám nápomocná.
Lissa věděla, že má tak dvě hodiny čas, než se James vrátí z tréninku domů a tak se osprchovala, oblékla si pohodlné oblečení a znovu se namalovala. Chtěla vypadat dobře. Jenže když dvě hodiny uběhly a James stále nepřišel domů, začala být nervózní. Doteď nebyla, ale najednou to na ní dopadlo a tak se zaměřila na žehličku a začala si upravovat vlasy.
Uběhly tři hodiny a on stále nepřišel. Začala se obávat, jestli se mu něco nestalo, ale nechtěla mu psát. Napadlo jí, že třeba šel někam s kluky po tréninku a že se akorát vrátí pozdě. Tak objednala dvě pizzy. Jednu, co měla ráda ona a jednu, co měl rád on.
Paní Collinsová šla se svou kolegyní na jógu a řekla své dceři, ať si něco na večeři objedná nebo uvaří. A pan Kingsley byl v práci.
Pizza dorazila, ale James ne. Čekala další půlhodinu, ale nechtěla jíst pizzu studenou, tak si pustila v obýváku film na Netflixu a ujídala pizzu Capricciosa. Jamesovi objednala Diavola, ale ta chladla na kuchyňské lince v obalu.
Od konce tréninku uběhly čtyři a půl hodiny a už byla venku tma. Melissa si ani neuvědomovala, kolik je hodin, jelikož byla upnutá na televizi visící na stěně.
Jenže něco jí do reality vtrhlo a byl to zvuk otevírání dveří. Melissa se rychle postavila a chtěla vběhnout do chodby, ale v tom uslyšela jiný hlas.
Hlas, který nepatřil Jamesovi.
„Páni, tady to voní!" řekla Cortney nadšeně. „Mám hlad,"
„Vždyť jsme jedli," uchechtl se James. „Ty máš pořád hlad, co?"
Cortney se zasmála a řekla: „Moc děkuju za večeři, zlato."
Melissa ztuhla, posadila se zpět do sedačky a naštvaně se zahryzla do kousku pizzy, co měla stále v ruce. Televize pořád hrála a ten zvuk postřehl i ten příchozí pár.
„Neříkal jsi, že tvůj táta nebude doma?" zeptala se Cortney.
„To bude asi Melissa." odvětil James a Lissa slyšela, jak se k ní přibližují kroky.
Ten způsob, jakým James řekl její jméno... byl strašný. Byl v tom odpor, zášť a nevraživost. Melissa si myslela, že když spolu večeří a James jí vozí do školy, i když mlčky, tak to mezi nimi není tak hrozné. Alespoň v to doufala, ale opak byl pravdou.