𝗢𝗨𝗥 𝗙𝗘𝗘𝗟𝗜𝗡𝗚𝗦

9.

Jelikož byla chytrá a měla všechno nachystané předem, věděla přesně, kde bude její první hodina probíhat. A jelikož šlo o první školní den, výuka se neprotáhne až do tří odpoledne, za což byla v první den vděčná.
Vešla do druhého patra a hledala dveře, jenž vedly do učebny anglického jazyka. V této hodině se měla seznámit s prvním učitelem, jehož jméno je Gray.
Ve třídě už bylo pár lidí, zadní lavice byly zabrané a tak si sedla tak nějak doprostřed a vytáhla si učebnici angličtiny a jeden nepopsaný sešit. Rozhlédla se kolem sebe a bylo jí příjemné, že jí nikdo nevěnuje nijak zvláštní pozornost. Všichni přítomní se bavili mezi sebou nebo se svými telefony v rukou. Pozornost přijde, až zazvoní, to jí bylo jasné.
Sledovala hodiny na zdech tak pečlivě, jak ještě nikdy. Odpočítávala minuty i sekundy do zvonění a jakmile přišlo, do třídy vtrhlo pár lidí, ale všechny lavice ještě obsazeny nebyly.
Byla na ty hodiny tak upřená, že ani nevěděla, že na ni někdo mluví.
„Hej," řekla nějaká holka. „Sedíš na mé židli." prskla na ní neslušně.
„Promiň, ale byla volná."
„Sedím tady každý rok," trvala na svém. „Kvůli tobě si nesednu jinam."
„Promiň, ale já si tady sedla a kvůli tobě si nesednu jinam." oplatila jí to Lissa. Netušila, kde se v ní to sebevědomí vzalo, ale byla za něj ráda, protože se nechtěla první školní den ukázat jako nějaká holka, co poslouchá ostatní na slovo. Nejspíš k ní měla Melissa tento postoj, protože se jí ta neznámá vůbec nelíbila. Možná to bylo tím vytetovaným obočím nebo umělými nehty.
„Jenže já-" začala, ale zmlkla, protože na ni začal mluvit učitel Gray, kterého si ani jedna z dívek nevšimla.
„Isabello, posaďte se na volné místo a nekláboste v hodině hned první den." přikázal jí.
Isa hodila naštvaný pohled na Lissu a následně se posadila do první lavice. Měla možnost se posadit jinam, kdyby to Melissy nerýpala. Teď má smůlu.
„No, vidíte. Jsem moc rád, že vás budu mít na očích, slečno Isabello. Možná se konečně něco naučíte a budete moc chodit na hodiny k učitelce Allwoodové." Na této škole to bylo tak, že ti, co měli horší známky chodili k jiným učitelům než ti, co měli lepší známky. Melisse sice angličtina šla, ale jelikož byla nová na nové škole s novým přístupem k žákům, tak bylo zřejmé, že skončí tady.
„Abychom nějak dnešek začali, mí milí, tak přivítáme naše dvě nové studentky."
Melissa se hned kolem sebe otočila, aby věděla, kdo je ta další nová holka. A pak jí pohled spadnul na dívku s růžovými vlasy a šedou sukní, jak se sklání nad svou lavicí s hlavou dole. Nejspíš neměla ráda společnost a pozornost, ale o tu ani Lissa nestála a přesto se cítila tak, že pokud někdo z nich bude muset začít mluvit, bude to ona sama.
„Melisso a Poppy, pojďte sem ke mně, prosím." řekl jim učitel s úsměvem, ale šlo na něm jasně poznat, že už to chce mít za sebou, aby mohl zadat práci na doma.
Melissa se zvedla a hned po ní Poppy a obě se objevily vedle učitele.
„Tak která z vás nám něco o sobě řekne první?" zeptal se. A obě se na sebe podívaly naprosto zaraženě. Ale když Lissa otevřela pusu, aby začala mluvit, Poppy se na ní vděčně usmála.
„Jmenuji se Melissa Collinsová, je mi osmnáct a přistěhovali jsme se sem s mámou ke konci prázdnin."
„Kde jsi studovala před tím, Melisso?"
„V Morelandu," odvětila. „V malém městečku s velkým jezerem."
„Ano, vím," odvětil pan Gray a následně se podíval na Poppy. „A vy, slečno?"
„Jsem Poppy Ballardová, je mi osmnáct a chodila jsem na školu vedle, ale tu zavřeli, takže jsem tady."
„Přestoupila s tebou spousta spolužáků?" vyptával se učitel.
„Ne, kdo by sem chodil dobrovolně, když měli na výběr něco jiného?" zeptala se ho velmi nezdvořile a celou třídou zavlál chlad jejich slov.
„Dobrá," řekl učitel opatrně a následně poslal obě dívky si sednout. Začal mluvit o meziválečné literatuře ve Francii, ale Lissa ho neposlouchala, jelikož neustále navazovala oční kontakt s Poppy. Ten den nebyl zas tak hrozný, když jste měli pocit, že jste možná našli přítele.

—

Vím, že kapitolu jsem měla přidat dříve, lidičky, ale nebyl čas a nálada. Tak se omlouvám.
xoxo