𝗢𝗨𝗥 𝗙𝗘𝗘𝗟𝗜𝗡𝗚𝗦

12.

Nastala sobota ráno. Nebo spíše dopoledne, jelikož bylo jedenáct hodin.
Melissa si dneska opravdu přispala a cítila se kvůli tomu zbytečná. Obvykle byla ranní ptáče, které si stihne udělat všechno, co chce.
Sešla v pyžamu, jenž se skládalo z volných modrých kraťasů s bílou mašličkou a bílým tričkem s krátkým rukávem. Paní Collinsová popíjela svou kávu opřená o roh kuchyňské linky a v druhé ruce držela telefon.
„Dobré ráno," řekla paní Collinsová bez toho aniž by se na svou dceru podívala. „Nějak pozdě, ne?"
„Pravděpodobně jsem potřebovala dospat to ranní vstávání do školy." odvětila Melissa a vytáhla si bílý jogurt z ledničky. „Máme müsli?"
„Jo, horní polička vedle tebe." usmála se paní Collinsová na svou dceru. „A jak se ti vůbec vede ve škole?"
Paní Collinsová toho přes pracovní dny se svou dcerou moc nenamluvila, jelikož pracovala do pozdějších odpoledních hodin a v těchto chvílích byla Lissa zavřená ve svém pokoji a chystala se do školy.
„Docela dobře, našla jsem svou spřízněnou duši." odvětila Melissa vřele a nasypala si müsli do jogurtu. Následně se postavila vedle své matky a pustila se do jídla.
„Jak se jmenuje?" zeptala se paní Collinsová a vrátila se ke svému telefonu.
„Poppy, je na škole taky nová, takže všechna tajemství objevujeme spolu."
„A co ty a James?" Chtěla její matka vědět.
„Vozí mě ze školy a do školy. Docela si rozumíme. A..." začala, ale umlčela ji lžička plná jogurtu.
„A?" chtěla její matka vědět.
„A pozval mě na svou oslavu na jejich chatu. Nebo na naši chatu. Nevím, jak to říkat." přiznala se. „Můžu jít, že jo?"
„Budeš pít?" zeptala se paní Collinsová.
„Asi si dám jen přípitek, nevadí?"
„Když se neopiješ a budeš v pohodě, tak na naši chatu jeď." usmála se paní Collinsová na svou dceru.
„Co to vůbec čteš?" zeptala se Lissa a nakoukla své matce do telefonu.
„Recenzi od jedné paní, co předevčírem přišla se svým psem. Píše, že v čekárně strávila dvě hodiny a že jsem dělala, že ji nevidím. A že její pes nechce jíst prášky. A to jsem jí říkala, aby mu je zabalila do šunky nebo zamíchala do konzervy." povzdechla si paní Collinsová.
„Mami, neber to osobně. Otravní lidé se vždycky najdou." poradila jí Lissa. „Mám ve třídě dost otravnou holku a najde si jakoukoli maličkost, aby jí něco vadilo. Možná budou rodina."
Paní Collinsová se lehce zasmála. „Máš pravdu, Mell." řekla a odložila svůj mobil spolu se svou kávou na linku. Lípla pusu na tvář své dceři a řekla: „James si šel zaběhat, Richard je v práci a já jsem slíbila kolegyni, že s ní zajdu na jógu do města, takže tu budeš chvíli sama."
„Myslím, že to zvládnu." mrkla na svou matku Melissa.
„Já si taky myslím," odvětila paní Collinsová vřele a odešla do své ložnice pro své sportovní věci.
Jakmile Melissa dojedla svou pozdní snídani, vydala se do koupelny a umyla si vlasy. Ve vaně jí spočinul pohled na žiletku. A přestože si nebyla jistá proč, tak se celá oholila do hladka jako miminko. Strávila v té vaně nejméně hodinu, ale cítila se čistá, svěží a naprosto uvolněná. Po koupeli si vyfénovala vlasy, zabalila se do ručníku, který si držela, a podpaží si nesla kulmu, aby si vlasy navlnila ve svém pokoji.
Otevřela dveře, vyšla na chodbu a zničehonic jí pohled zaplnil temnotou. Měkkou temnotou.
Udělala krok dozadu a stejně tak osoba naproti ní a než si stihla uvědomit, co dělá, sáhla po kulmě oběma rukama a strčila ji před sebe.
„Vypadni z mého domu!" křikla nahlas a vražedně, přestože byla vyděšená.
Kluk naproti ní se zatvářil nechápavě, ale jeho oči spočinuly trochu níž než k jejímu obličeji.
V ten moment si uvědomila, že si už nedrží ručník u těla a že leží na zemi. A že ona stojí před cizím člověkem nahá s kulmou v ruce a používá ji jako zbraň proti vysokému, zdatnému, hnědovlasému a moc hezkému klukovi.
Dívala se mu do obličeje a uvědomila si, kdo to je. Okamžitě upustila kulmu, sklonila se pro ručník a přitáhla si jej k tělu.
Konečně se jí díval do očí. „Myslím, že tohle je můj dům."
„Ty jsi... Zack?" zeptala se ho a celá se červenala studem.
„A ty jsi...?" chtěl vědět a překřížil si ruce.
„Já..." začala. „Já jsem, uhm... Já."
„Nahá v mém domě." řekl za ní s potěšeným úsměvem. „Můj brácha má dneska nározky, ne já, ale tohle klidně beru."
Lissa se ošila. „Jsem Melissa. Dcera od přítelkyně tvého táty." řekla vážně.
Zarazil se a hned nasadil vážný pohled. „Tak to už mám z tebe menší radost." řekl příkře a stále se jí díval do očí. „Jdu do koupelny, tak buď té lásky a obleč se, ať opět nemám před sebou tvé kozy." Následně se kolem ní prosmýknul a zavřel za sebou dveře od koupelny.
Melissa tam stála asi ještě pět minut, než si uvědomila, co se to sakra stalo. Následně odběhla do svého pokoje a jelikož neměla klíčky od zámku, dala ke dveřím židli od svého psacího stolu a vlezla si pod peřinu.
Nemohla uvěřit, že poznala takhle svého druhého skoro nevlastního bratra. Nedokázala přijmout, že před nimi oběma byla už nahá a jen její vinou.
Promnula si spánky. Připadala si tak trapně, že nechtěla z té své postele ani vylézt. Nechtěla opět vidět Zacka.
Navíc ten způsob, jak s ní mluvil... Cítila se zahanbeně, trapně a jako totální kráva, co máchá nahá s kulmou proti celému světu.
„Panebože," vydechla, když si uvědomila, že nechala svůj mobil v koupelně a kulmu na zemi před koupelnou.
Vylezu z tohoto pokoje, až odejde z domu, řekla sama sobě se vší vážností a už se jí na tu oslavu opravdu nechtělo.