𝗢𝗨𝗥 𝗙𝗘𝗘𝗟𝗜𝗡𝗚𝗦

23.

Pan Drake a jeho hodina dějepisu teprve začala a všichni si už povzdechovali nad jeho neúnosností. Všichni by nejraději ze třídy utekli, ale to bylo stejně možné jako kdyby teď napršelo a uschlo, a to uběhlo teprve pět minut od začátku hodiny.
Jenže výuka byla narušena rozhlasem a učitel Drake rozhodil rozhořčeně rukama. Nenáviděl, když někdo přeruší jeho hodinu už pouhým šeptáním natož rozhlasem.
„Slečna Melissa Collinsová, ať se neprodleně dostaví do ředitelny. Opakuji – Melissa Collinsová do ředitelny."
A všechny oči se na ní upřely, pozorovaly jí jako naprostého zloducha, když se zvedala ze židle od své lavice.
„Tak běžte, než začne pan Preston opět narušovat můj výklad," popohnal jí pan Drake, když tam Lissa jen stála jako tvrdé Y.
Melissa svého dějepisáře poslechla a odešla ze třídy na chodbu a snažila se nevnímat pohledy ostatních. Plížila se tajně a nervózně, jelikož netušila proč má do té ředitelny jít. Nic neprovedla. Nebo... aspoň si to myslela. Možná šlo o to obědvání v knihovně s Poppy nebo možná o líbání s Jamesem? Viděl je někdo? A kdyby ano, tak to je jen její a Jamesová věc. Nejsou příbuzní a tím pádem to není nic špatného. Ale pokud nejde o to líbání a ani o tu školní knihovnu, tak o co tedy jde?
Došla přede dveře ředitelny a zhluboka se nadechla. Slyšela nějaké hlasy, ale nedokázala určit, kdo v místnosti, do které má vstoupit, je. Zvedla ruku, aby zaklepala, ale než to udělala, potřebovala ještě jeden hluboký výdech a nádech.
Nikdy v ředitelně nebyla, jelikož nikdy nic neprovedla a nikdy by si nepomyslela, že bude mít ve škole nějaký problém. Ale její život byl teď jiný. Všechno se změnilo tím, že se tady přistěhovala. A přestože ze začátku to tady nenáviděla a také nenáviděla všechny muže Kingsleye, tak momentálně byla ráda za to, že zde může být a že potkala tolik skvělých lidí.
Samozřejmě má každé místo své mouchy a Savannah mělo Cortney. A když už je o ní řeč, kdo by čekal, že Cortney bude sedět na sedačce v ředitelně se svou matkou a brečet jako malá holka?
Pan Preston byl za svým, velkým, honosným a mahagonovým stolem, kde měl jen nezbytné věci a počítač.
„Posaďte se, slečno Collinsová," pobídl Lissu ředitel, když Melissa vstoupila do dveří.
„O co jde?" zeptala se a koukala na plakající Cortney, co se nechává objímat od své matky.
„Prosím," řekl důrazně a ukázal na jednu z židlí před jeho stolem.
Melissa opět poslechla a posadila se. Cítila se zmateně. Jako opravdu zmateně a naprosto nevěděla, o co se jedná.
„Slečno Hillová," ukázal na druhou židli a Cortney se posadila, následně se pan Preston podíval na paní Hillovou a zeptal se: „Můžete nás, prosím, nechat o samotě? Kdyby se něco dělo, dám vám vědět."
„Nechci, aby ta dívka byla s mou dcerou beze mne! To je vyloučené!" trvala na svém paní Hillová a Melissa se na ní nechápavě podívala.
„Cože prosím?" zeptala se Lissa. „Já vůbec nechápu, o co tu jde." Její pohled teď patřil řediteli. „Můžete mi to říct?"
„Paní Hillová, prosím, odejděte." řekl vážně pan Preston a matka Cortney ho poslechla. Jakmile za sebou zavřela dveře, ředitel začal opět mluvit, zatímco se na něj Melissa dívala šokovaně, nervózně, vystrašeně, ustaraně a také nechápavě. Cortney na druhé židli, jen metr od ní, popotahovala a utírala si slzy a nos do kapesníku. „Tady Cortney mi řekla, co se mezi vámi stalo, Melisso." začal. „A chci, abyste věděla, že šikanu absolutně netolerujeme."
„Šikanu?" zeptala se Lissa a byla celá rozhozená. „Jakou šikanu?" chtěla vědět.
Pan Preston se podíval na tu uplakanou lhářku a pak zpět na Melissu. „Cortney mi pověděla, že ten monokl jste jí udělala vy, slečno. Je to pravda?"
„To ano, ale nejedná se o šikanu. Jen jsme se pohádaly."
„Pokud vím, tak hádky jsou verbální a pěst do obličeje je napadení."
„Ona mne taky praštila!" ohradila se Melissa. „Nikoho nešikanuju."
Ředitel si povzdechl. „Paní Hillová za mnou před začátkem zvonění přišla a řekla mi, že se Cortney přiznala kvůli komu má ten monokl. Také mi řekla, že o tom Cortney nechtěla nikomu říct dřív, protože se vás bála, Melisso. A také že ji šikanujete, ohrožujete, slovně napadáte a pomlouváte."
„To není pravda!" řekla Lissa až moc nahlas a rozhodila rukama. Cortney na to zareagovala ucuknutím. Byla to naprostá hra a přetvářka a Melissa z toho byla vykolejená. „Co blbneš?" zeptala se Melissa a dívala se u toho na Cortney. „Jestli vím, tak to ty jsi mne začala slovně napadat a pak jsme se pohádaly a prostě jsme se párkrát praštily."
„Očividně se vás bojí, tak na ni nekřičte." řekl pan Preston tvrdě. „A mluvte se mnou a ne s Cortney."
Lissa si ani neuvědomila, že křičí, ale z té hry, co tady Cortney předváděla, se jí vařila krev a byla opravdu naštvaná k prasknutí. „Jenže já ji nešikanuju." trvala na svém.
„No, chtěl jsem vám říct, že kvůli tomu, co jste udělala Cortney, budete suspendována na týden. Musíme to pořádně prověřit a nechci vás hned ze školy vyhodit, ale pokud se ukáže, že opravdu Cortney šikanujete, slečno Melisso, tak opustíte tuto školu a už se zde neukážete. Jak jsem řekl – šikanu netolerujeme."
„Děláte si srandu?" vykřikla Melissa a předklonila se na židli. „Suspendovaná na týden? Víte, jak se to ukáže na přihláškách na vysokou? Já ji nešikanuju, ona lže!"
„Proto to prověříme a aby se Cortney necítila ohrožená či vystrašená, tak na to potřebujeme vaši nepřítomnost. Můžete být ráda, že vás paní Hillová nechce zažalovat."
„Zatím," dodala Cortney a její hlas zněl, jakoby jí umřel otec.
Lissa se naštvaně postavila. „Prověřte si to, jak chcete, ale já ji nešikanuju. Je to absurdní! Kdybyste opravdu znal dobře své studenty a jejich problémy, věděl byste, že já tady jsem oběť a že Cortney je jen ulhaná mrcha!"
Když Melissa naštvaně odcházela z kanceláře pana Prestona, slyšela, jak Cortney smutně říká: „Vidíte? Já říkala, že mi neustále nadává."

—

Můžete se těšit na dalšího bratra Kingsleye!