𝗢𝗨𝗥 𝗙𝗘𝗘𝗟𝗜𝗡𝗚𝗦

11.

Následující den proběhl ve stejném duchu jako Melissin první školní den.
Jízda do školy s Jamesem, otravné hlášky od Isabelly a pár kamarádských pohledů od Poppy. Po vyučování se Lissa opět setkala s Jamesem před vstupem do školy a tentokrát tam měl jen pár svých přátel. Vlastně tam byli jen kluci.
Po Cortney ani stopa, za což Melissa byla více než vděčná.
Všichni kluci měli mokré vlasy, takže pravděpodobně vyšli ze sprchy po tréninku.
Vyměnila si s kluky pár přátelských frází a následně spolu nasedli do auta. S Jamesem si začínala být bližší a bližší. Vtipkovali, smáli se, ale na upřímný fyzický kontakt jako je objetí ještě nepřišlo.
Lissa ale měla nutkání a to obrovské. Měla potřebu se ho dotknout, zkusit, jestli jí jeho kůže bude pálit na kůži. Dokonce o tom měla sen.
Měla pocit, že ze svého skoro nevlastního bratra za chvíli zešílí.
Takový byl celý týden. Až na pár změn, jenž přinesla středa. Ten den Lissa konečně začala komunikovat s Poppy a začínaly si opravdu rozumět. A díky toho se Melissa ve škole cítila opravdu lépe. Být nová na škole a znát jen jednoho člověka, který s vámi ani nesdílí stejnou třídu by pro ni bylo nesmírně děsivé, takže za každé milé gesto byla ráda.
„Co mu koupíš?" ptala se Poppy, když pochodovaly nákupním centrem. Melissa se dnes ve třídě před Poppy zmínila, že musí koupit dárek Jamesovi k jeho narozeninám a Poppy se nabídla, že s ní zajde do obchodu.
„Vůbec nevím," povzdechla si. „Co mu mám koupit, když má všechno?"
„Tak můžeš něco vyrobit," navrhla. „Něco od srdce," mrkla na ni.
Lissa se uchechtla. „Na to je ještě brzo. Neznám ho ani měsíc."
„Ale bydlíte spolu, takže to je jako půl roku." odvětila.
„Nemyslím si, že by se mu líbilo, kdybych mu udělala origami ve tvaru psa."
Poppy pokrčila rameny. „Tak mu kup ponožky a hotovo."
„Nemůžu mu koupit na devatenácté narozeniny ponožky." Odvětila nesouhlasně.
„Je s tebou všechno tak těžké?" zeptala se s povzdechem, ale než jí Lissa stihla odpovědět, Poppy se zastavila v chůzi před vitrínou s fotkami. „A co takhle společná fotka s rámečkem, nějaká čokoláda a vtipné přání?"
Melissa to začala zvažovat. „Já nevím, máme jen jednu fotku a není moc super."
„Uka," pobídla ji Poppy a Lissa vytáhla ze své tašky telefon.
Našla fotku, na které stojí vedle Jamese. James se na té fotce usmívá a vlasy mu létají kolem hlavy díky větru, Melissa na fotografii vyplazuje jazyk a je ohnutá v pase. Tu fotku fotil Cameron na parkovišti před školou. Lissa si už nepamatuje, proč tu fotku Cameron fotil, ale byla za ní ráda, jelikož byla k popukání a oba tam vypadali sladce.
„Však je dobrá!" řekla Poppy nadšeně a dál si fotku prohlížela. „Vypadáte jako nejlepší kamarádi, co se znají od školky." Následně Melisse vrátila telefon.
„Docela si rozumíme," odvětila skromně a uculila se u toho.
„Mezi vámi něco je?" zeptala se Poppy s nadzvednutým obočím a Lissa se okamžitě začervenala. „Takže jo," zasmála se.
„Ne!" ohradila se Melissa. „Jasně, že ne. Jen... jsem nečekala, že k němu budu mít tak blízko. Vlastně mě to pořád dost překvapuje. Nenáviděla jsem ho, než jsme se poznali." odvětila, když vstoupily do obchodu s prodejem fotek, rámečků a dalším potřebným věcem na focení. „Znáš jeho bráchu?"
„Ne," odpověděla Poppy. „Až teď vím, že má bráchu. Nezapomeň, že jsem na té škole stejně nová jako ty."
Lissa si povzdychla. „No jo, ale ty mi přijdeš tak vyrovnaná s tím, že jsi nová. Jako bys to tam znala."
„Všechna pozornost se upíná na tebe, Mell. Takže proto jsem tak moc v pohodě."
„O čem to mluvíš?" chtěla vědět.
Stály u stroje na vyvolávání fotek. Melissa k němu připojila svůj mobil a na displeji začala hledat tu fotku. Jakmile ji našla, zmáčkla tlačítko na vytisknutí.
„A jaký rámeček?"
„Ten černý bude nejlepší. Prostě klasika." odvětila Poppy a pak si vzpomněla na Melisinou první otázku. „No, ty jsi ta hezká nová holka a já ta divná holka s růžovými vlasy."
„Nejsi divná," odvětila Lissa a popadla vyvolanou fotku. „Prostě máš růžové vlasy, co na tom?"
„Všimla sis, že by někdo na SLS měl růžové vlasy?" zeptala se s nadzvednutým obočím.
Melissa se až moc dlouze zamyslela, ale nakonec řekla: „Ten jeden kluk, co chodí jako robot, má zelené vlasy."
„Však skoro žádné vlasy nemá! Má na hlavě tak jeden centimetr!"
„Ale i to se počítá," trvala na svém Lissa s úsměvem, jenž jí Poppy opětovala.

—

Když se rozloučily a Melissa měla nakoupeno, vydala se domů pěšky. Venku už byla tma a ona byla nervózní, že si nestihne udělat úkol do matiky, ale myšlenky na oslavu ji přivedly úplně k jiné náladě.
Byla nadšená a trochu vystrašená. Nevěděla, kdo tam všechno bude, jak to bude probíhat a hlavně nevěděla, jaký je Zack Kingsley. Na fotkách byl dost podobný Jamesovi, ale přesto jí připadal jiný. James je plný smíchu a legrace. Zack jí připadal temnější a uzavřenější, ale přesto... Vlastně si nebyla jistá co přesně je na něm tak zvláštní, ale rozhodla se, že nebude dělat unáhlené závěry jako to udělala před tím s Jamesem. Počká si, až ho uvidí. Bůhví, jestli spolu budou vůbec mluvit nebo jestli vůbec přijede.
James o něm moc nemluvil. Jen se o něm párkrát zmínil, ale Lissa si myslí, že si jsou velmi blízcí. Poznala to na tom, jak se vždycky James pousměje, když mluví o svém bratrovi. V těch chvílích bylo Melisse líto, že nemá svého vlastního sourozence.
Ale mít dva nevlastní bratry ji zatím přišlo fajn. Nebo alespoň James je fajn...

—

Další kapitola bude dříve, než tato.
Nebojte se, lidičky, na scéně už bude slibovaný Zack.
xoxo