The promised neverland: Plant no.2 ✅

4.

Po obědě se vracíme ven. Je těžké se chovat normálně, když v hloubi duše víš, že jsou to tvoji nepřátele. Když vycházím z velkého bílého domu, tak mi spadne kámen ze srdce. Společně se vydáváme do lesa, který nám dopřeje soukromí.

,, Tak, vymyslel někdo něco?" Ptá se Colin. Nikdo z deseti dětí neodpovídá.
,, Tak začneme od jinud. Baba. Rozdělíme děti do skupinek a mezi ně se rozdělíme my." Navrhuje Gwen. Všichni souhlasíme a tak jdeme pro ostatní děti. Během pár minut jsme přesvědčili všechny děti starší čtyř let, aby se k nám přidaly na babu.

Když jsme došli na mýtinu, tak jsme se zastalvili a začali strategicky rozdělovat děti do tří skupin, které se následně ještě dělily do dvou až tří dalších skupinek.

Skupina 1: hlavní vůdce- Gwen
vůdce A: Gwen vůdce B: Jonathan vůdce C: Daniel
členové: celkem - Yasiv, David, Suze, Karol, Benjamin, Nailon
A- Gwen, Yasiv, Benjamin
B- Jonathan, Suze, Nailon
C- Daniel, Karol, David

Skupina 2: hlavní vůdce- Terka
vůdce A: Terka vůdce B: Zack
členové: celkem- Parvana, Filip, Adelide, Theo
A- Terka, Adelide, Filip
B- Zack, Parvana, Theo

Skupina 3: hlavní vůdce- Joli
vůdce A: Joli vůdce B: Colin
členové: celkem- Rychard, Milo, Sophie, Ula
A- Joli, Rychard, Milo
B- Colin, Sophie, Ula

Upřímně trvalo nám to asi hodinu a půl, než jsme je všechny rozházely do spravedlivých skupinek, ale to vůbec nevadí.,, Tak a teď si zapamatujte, s kým jste ve skupině celkově a s kým jste v podskupině. Ano? "
,, Ano!" Vykřikuje dav malých hlaviček.

Už jsou skoro čtyři hodiny, ale stejně začínáme naši první skupinovou babu.

Dneska chytá skupina 2.  Terky skupina jde zpátky na louku před domem a my se mezi tím rozbíháme ve skupinách do lesa. Moje skupinka běží jen chvilku a pak se zastavujeme.
,, Takže. Dělení! " Zavelím. Děti se hned jako skupina vojáčků rozdělí na skupinky A a B. Usměju se, jsem spokojená. Děti vypadají, že je to i baví, takže mi to dělá radost. Jediná Ula se netváří radostně. Ale netváří se ani smutně. Její roztomilá tvářička je pevná a nečekaně rozhodnutá. Chytré to děvče.

Pokračujeme ještě dál jako jedna skupinka.  Všech šest se v řadě plíží lesem, poslední jde Rychard a já jdu vpředu. V tom vidím Terky skupinku, tak gestem ruky, které jsme si již předem domluvili, aby se děti sklidily k zemi. Všichni až na Sophie si dřepnou, tak ji Ula rychle stáhne dolů. Vděčně se na ni podívám. Zároveň si všímám že všichni opakují po Ule, dávají si ruce před pusu, aby byli zticha.

Překvapuje mě, že všichni, včetně z nich nejstaršího Colina, opakují a věří pětileté Ule. Je to hezké, dokud ale zároveň dodržují to, co jim řeknu já... Terky skupinka probíhá před naším křovím, aniž by si nás všimla.

Po asi dvou minutách vybíháme z křoví a běžíme podél hranice lesa. Vyhlížím, jestli náhodou kolem neběží Terky skupinka. Nikde ale nikdo není. Běžíme přes potůček, tekoucí za domem, přeskakujeme kameny, podlézáme spadlé kmeny.

Najednou v dálce zhlédnu bílou dívčí uniformu. Za ní se postupně vynoří dalších pět uniform. Gestem rozděluji skupinu na dvě a vedu svoji zpátky po našich krocích. Druhá skupina běží směrem od domu, hlouběji do lesa.

Terky skupina se ale taky rozděluje a jedna část běží za námi a druhá za Colinem. Opět podlézáme kmen, přeskakujeme kameny a přeskakujeme potok. Po chvíli si ale všímám, že Milo již nemůže. Terky skupinka se taky ale trochu opozdila.
Zastavuji, beru Mila do náruče a gestem naznačuji rozdělení. Uřícený Rychard se zhluboka nadchne a odbíhá sám jiným směrem.

Já a Milo u mě v náručí moc neuběhneme. Ve správný moment proto zatačím a začínám kličkovat mezi stromy a nakonec zabíhám za velký strom a začínám na něj lézt z druhé strany. Milo se mě drží na zádech a já s mžitky před očima lezu na velkou větev a chytnu se kmenu, abyvh nespadla.

Milo si sedá na větev a, stejně jako já, si zvedá nohy, aby mu nevisely dolů a pak se mě chytá za pas, aby nespadl. Pod námi probíhá Terka. Už bych si oddechla, že si nás nevšimla, ale Terka se otáčí a všímá si nás na větvi. Pomalu pak přistupuje a s rukama v bok na nás kouká s pobaveným úsměvem.

,, Jak se tam mám asi tak dostat ty chytráku? Vždyť nejnižší větev je tak dvacet cenťáků nad mojí nataženou rukou!" Říká a začíná se smát. Přidávám se.,, Ha! A teď už nás nechytíš!" Vykřikne Milo a já s Terkou se smějeme ještě víc.

Najednou v dálce slyším zvon. To už je čas večeře? Vždyť nemůže být ještě ani šest odpoledne!,, Tak to vypadá, že jsme vyhráli! " Raduje se Milo. Opatrně se otáčím na větvi a podávám Mila Terce. Pak se sama věším za větev a skáču dolů. Všichni tři se v klidu vracíme k domovu.

Když přicházíme, tak se už stmívá. Všechny děti a Mamá na nás už čekají. Milo mi cestou usnul v náručí, a tak ho předávám s úsměvem Mamá.
,, Proč vám to trvalo tak dlouho? " Ptá se Zack.,, No Joli chytře vylezla na strom i s Milem a než jsme ho přesvědčily, ať mi skočí do náruče, tak uběhlo deset minut." Odpovídá Terka rychle. Jasně vidím, jak její tváře zčervenají.

No jo no. Všichni ví, že Terka má na Zacka obrovský crush, jenže Terka to zatím nikomu neřekla. Na druhou stranu, jako její nejlepší kamarádka o ní vím všechno, i když mi to nepřizná. Zas se ale musí připustit, že Terka má crush na každého druhého. Nejčastěji to ale jsou postavy z knížek, které spolu často čteme po večerech. Já ale taky mám někdy pro někoho z knížky slabost, to se musí přiznat...

Mamá se na nás usmívá a všechny nás nasměruje dovnitř, jelikož se venku začalo stmívat a ochlazovat.