The promised neverland: Plant no.2 ✅

16.

Když si jsem jistá, že mě nikdo nesleduje, tak se otáčím a běžím k jeskyni. Přesně jak jsem předpokládala, když shlížím dovnitř, vidím v rohu, pod kořeny, skrčeného Yasiva. Rozhlížím se ještě jednou kolem sebe, abych se opravdu ujistila, že jsem sama a když se ujišťuji, tak obracím hlavu zpět k Yasivovi. Vypadá, že spí.

,, Yasive! Pssst! Yasive! " Křičím na něj šeptem. Yasiv rychle otvírá oči a se zděšením na mě kouká. Když si uvědomí, že jsem to já, jeho pohled se zklidní.,, Co tu děláš?" Ptá se.,, Přinesla jsem ti něco k jídlu a bundu." Říkám a svlékám si bundu a podávám mu ji. Mám pod tím na sobě teplý svetr, tak se nebojím, že mi bude zima. V kapse od bundy je jablko a kus chleba, které jsem ukradla u snídaně. Děkuje mi a já se jen usměju a zvedám se, abych odešla.

Slyším prasknutí větve, nejzřetelnější zvuk v okolí, těsně za mnou. V žilách mi tuhne krev. Nejsem ani schopna se otočit.,, Co tu děláš, Joli? Hra už skončila. " Oznamuje vysoký, dětský hlásek. Otáčím hlavu přes rameno. Je to Ula. Stojí na místě a kouká na mě.,, J-jo. Ehm. Právě jsem se vracela." Odpovídám nejistým hlasem. Vím, Že Ula o všem ví, ale nemůžu se donutit k tomu, abych jí slepě věřila. Přece jen jí je pět...

Ula se na mě usmívá a já se na ni usmívám zpátky.,, Pojďme domů." Říkám a beru holčičku za ruku a táhnu ji pryč od Yasiva, aniž by stihla cokoli říct. Ula se na mě usmívá a poskakuje vedle mě, její dlouhé světlé vlasy, stažené dozadu čelenkou, jí poletují ve větru, stejně tak dlouhý bílí kabátek. Obdivuji, že je schopná se po informaci, kterou dostala ve skleněné láhvi, stále hezky usmívat, úplně na každého. Možná proto jí nevěřím.

Přicházíme zpátky na louku, kde již čekají všechny děti. Gwen je počítá a když zjistí, že někdo jí chybí, se zhrozeným pohledem se začne otáčet kolem sebe, dokud si nás nevšimne a přičítá nás do počtu, který je díky nám úplný a její ramena se díky tomu uvolňují. Stejně mi ale vrhne "kde se flákáš" pohled...

Přidáváme tempo, abychom doběhly na kopeček, kde stojí ostatní. Gwen mi dává lehký pohlavek a pak se všichni společně domlouváme, kdo bude chytat příští hru. Padá to na Gwen. Začíná další hra. A pak další, kdy chytá Colin. A pak další, kde se rozhodnou Milo a Rychard že budou chytat. Hrajeme dokud nás Sestra Maeve nezavolá dovnitř.

Vracíme se, zklamaní, že nemůžeme být venku déle. Už se však stmívá a my nesmíme za tmy ven. Jdeme tedy dovnitř. Máme opět sraz v knihovně. Já již dočetla tu knihu, kterou jsem měla přečíst a jsem si jista, že bych byla schopna v tuhle chvíli vykuchat zajíce.

Sedáme si všichni kolem stolu a pokládáme knihy na stůl. Tím, že tu již není Yasiv, tak máme ještě pár měsíců, než budem muset utéct. To znamená spousta knih, které ještě musíme přečíst. Upřímně já nesnáším čtení. Nikdy jsem v tom nebyla dobrá a nikdy mě to nebavilo. Výběr knih, které se mi líbily, byl velmi útlý. Obecně aby se mi něco líbilo, tak to musí být na nějaké úrovni, páč moje laťka je nastavená velmi vysoko.

Dneska si jen tak povídáme. Sdělili jsme si stručně, co jsme zjistili a pak dochází ke konverzaci o nejaktuálnějším tématu. Palm a nová Sestra.,, Doufám, že jí nikdo z nás nevěří. Dneska šla přímo do učebny, nikdo před ní nešel a přesně věděla kudy. " Říká Terka.,, Má pravděpodobně nastudovaný plán domu a nejen to. Taky si myslím, že jí je víc, než řekla." Říká. Všichni se shodujeme, že je to až moc podezřelé, abychom jí něco řekli.

Pak přichází konverzace ohledně nové Sestry.,, Řekla ti něco víc?" Ptá se Parvana. Zavrtím hlavou.,, Nic. Jen řekla, že přijde. Když už jsme u toho, za chvíli by tu vlastně měla být..." Říkám a přesně jak jsem to dořekla, tak se ozývá zvonek a Sestra Sarah na nás křičí, abychom se všichni shromáždili v jídelně. Zvedáme se a odcházíme. Jak vycházíme z místnosti, opět mám pocit, že nás někdo sledoval. Když jsme se zvedali ze židlí, abychom odešli z knihovny, jako by někdo na chodbě lehkým ale svižným krokem odcházel. Nejsem si tím však jistá. Ale je to už podruhé....

V jídelně čeká Mamá a Sestry, včetně nové. Je malá, ani ne o půl hlavy vyšší než Gwen, má krátké černé ostře sestřihlé vlasy s ofinou, je hubená a má velmi přísný obličej. Kouká přímo před sebe, na tváři ani náznak emoce.

Stavíme se do skupiny dětí, která se tvoří před Mamá a Sestrami. Když přichází i opozdilci, Mamá spouští:
,,Drahé děti. Představuji vám naši novou Sestru, Sestru Astrill. Prosím, přijměte ji a hezky ji tu usaďte. Taky vám ještě formálně představuji naši novou dcerku, Palm. Doufám, že si s ní budete dobře hrát, než bude muset opět odejít. Je tu jen přechodně. Nic by to však nemělo měnit na vašem přístupu k ní. Toť vše, chovejte se slušně, běžte si rychle umýt ruce, jdeme večeřet. " A pak se otáčí na podpatku a odchází. Sestra Astrill si odkašlává, aby se děti, které si již nadšeně jdou mýt ruce, aby se mohly najíst, uklidnily a ona mohla něco stručného říct.,, Děkuji, že jste mě tu vřele přivítali, doufám že si budeme rozumět." Říká chladným hlasem. Už teď vím, že s ní bude problém. A evidentně nejsem jediná, soudě podle Gwenina, Terčina, Colinova, Parvanina, Suzina, Danielova, Jonathanova a Zackova pohledu. Všímám si, že nová Sestra kouká přímo na Palm. Ta má na obličeji vystrašený a naštvaný výraz zároveň. Že by se znaly?

Děkuji, že čtěte můj příběh, vážím si každého a každé a každých z vás🌸doufám, že se vám dnešní kapitolka líbila, pravděpodobně bude brzy, nebo spíš ve stejném časovém intervalu jako teď, další, tak se těšte✨mějte se krásně, buďte všichni zdraví a příště, Na shledanou❤️🌸✨☀️🌙🌸❤️