The promised neverland: Plant no.2 ✅

5.

Večer se naše skupina schází v knihovně. Yasiv se ptá:,, Má někdo něco? ", na což nikdo neodpovídá. Po asi minutě se nakonec Suze rozhodne přednést svůj nápad.,, No mohli bychom... Ehm... Použít žárovky. Ten mechanismus potřebuje víc než 100 woltů. Pak musíme najít baterku a já už něco vymyslím..." Říká osmiletá holčička.

,, To je výborný nápad, jenže nemáme baterku a v domě není jediná zásuvka..." Odpovídá Yasiv.,, Co je zásuvka? " Ptá se Jonathan.,, K čemu slouží baterka?" Ptá se Daniel. Po pár vysvětlení a asi dvaceti minutách to konečně pochopí a můžeme pokračovat v plánování.

,, Já jsem našla v knihovně knihy od pana Minervy." Oznamuje Parvana.
,, Tak pro ně zajdi." Vybízí ji Yasiv. Desetiletá dívka s dlouhými vlasy až pod zadek mizí za régalem a po pár minutách se vrací s velkou hromadou knih. Pokládá je na stůl, okolo kterého jsme nashromáždili.

Celkem dvanáct velkých a tlustých knih je rozložené na stole. Dvě encyklopedie o květinách a jejich účelech, tři o zvířatech a jejich chování a lovu, dvě o vynálezech lidstva, dvě kuchařky, jedna je Robinson Crusoe a dvě jsou o dřevovýrobě.,, A to jsem ještě neprohledala všechny regály. Do konce týdne jich najdu jistě ještě víc. " Oznamuje Parvana.

S úsměvem ji děkuji za dobrou práci. Najednou si Terka bere slovo.,,Myslím, že bychom si měli rozdělit, na co se kdo zaměří."
,,Ano, budeme pak mít práci rychleji hotovou a nebude to nápadné. Taky toho zjistíme víc. Já jsem pro. " Říkám. Všichni ostatní jsou taky pro, tak si rozdělujeme zaměření.

Suze a Yasiv budou dělat zařízení na zničení sledovacího zařízení. Parvana bude hledat knihy a bude číst Robinsona Crusoa večer dětem před spaním. Jonathan a Daniel budou číst o dřevovýrobě a budou si zkoušet vyrobit nějaké užitečné věci, jako luk, prak, nebo třeba proutěný koš. Terka a já se budem učit lovit a budeme se učit o zvířatech. Gwen se bude učit o rostlinách a taky si bere na starost lanovku, se kterou ji ale pomůže Colin. Ten kromě lanovky bude taky číst o vynálezech lidstva. Zack bude vařit a nachystá zásoby jídla. Nenápadně budeme tyto informace předávat i mladším dětem.

,, Můžu se k vám přidat? " Ozve se najednou od dveří knihovny. Všichni se naráz otáčíme. Ve dveřích stojí Ula a nese s sebou kopec prostírání. Všem se nám uleví a malá holčička pevným krokem vyrazí k nám.,, Dobře tedy, Ulo, a čím bys chtěla pomoct?" Ptá se Yasiv příjemným hlasem.

,, Chci přispět na útěku! Přece jen i já budu muset utéct! Prosím, nechte mě vám pomoct!" Vykřikne dívenka takovou rychlostí, že jí není skoro rozumět.,, Jasně že můžeš. Ale s čím bys chtěla pomoct? " Opakuje Yasiv.,, No, přinesla jsem prostírání, myslím, že z toho máme udělat lana? " Mumlá Ula.,, Jasně! Výborně!" Volá Gwen. Běží k ní a bere si ji stranou, aby s ní začala vázat prostírání do provazu.

Pokračujeme v plánování.,, Nezmínil se Norman v dopise o zrádci? " Ptá se Parvana. Všichni se na ni otáčí a tmavovlasé děvče se zaráží.,, Není to pravda? " Ptá se nejistě.,, Je. " odpovídá Zack.,, Má někdo podezření?" Ptá se.,, Zatím ne. " Říkám. Všichni přitakají.,, Zaměříme se na to jindy." Uzavírá konverzaci Terka.

Každý z nás si bere knihu a odchází z knihovny, kde ještě Gwen a Ula vážou k sobě prostírání. I ty se po chvíli rozhodnou odejít. Gwen dává Ule jednu knihu o rostlinách a Ula s ní šťastně odbíhá do pokoje, kde si ji začíná číst. Všechno to sleduji ze škvíry ve dveřích v koupelně.

Musím ji zabít. Jinak se nám to nikdy nepovede. Říkám si v hlavě. Sedím na kachličkách, opěrná o dveře. Proč jsem si nevzala knihy o rostlinách? Mnohem lehčí je najít jed v nich. No nic. Najdu něco někdy jindy.

Zvedám se a opírám se rukama o umyvadlo. Zvedám hlavu a koukám na svůj odraz v zrcadle. DÉMONI. JSME JEN JÍDLO. MAMÁ JE ZLÁ. ÚTĚK. DÉMONI. JSME JEN JÍDLO. MAMÁ JE ZLÁ. Honí se mi hlavou furt a furt dokola. Točí se mi hlava. Obvykle vím, co přesně mám dělat, ale teď jsem na konci svých nervů. Vůbec netuším co dělat. Jak mám všechny dostat ven, když ani sama netuším, co nás venku čeká? Málem propadám slzám, když do koupelny vchází Karol.

Šestiletá holčička s moc dlouhou košilí se na mě ustaraně podívá.,, Děje se něco, Joli? " Ptá se.,, Ne, nic se neděje." Odpovídám s falešným úsměvem malé holčičce. Holčička ke mě běží a objímá mě.,, Víš, mě taky bylo smutno, když řekli, že Tina odejde. " Šeptá.,, Musí to být těžké, když víš, že už za týden odejde tvůj kamarád. Popros ho třeba o jeho košili! Jako já Tinu. " Říká holčička.

Asi před dvěma lety tu ještě byla holka, která se jmenovala Tina. Mě bylo osm a jí bylo v tu chvíli jedenáct. Byla velmi oblíbená mezi dětmi. Všichni ji měli rádi. Byla milá, spravedlivá, vtipná a přátelská a vždy všem se vším pomohla. Ale jak je nám známo, když je to jedenáct, tak před tvými narozeninami musíš odejít. Když měla odejít Tina, tak dokonce i sestra Maeve brečela. Toho dne se jí Terka smála, že brečela a kvůli tomu ji teď sestra Maeve nesnese. Tina toho dne ani slzu neuronila. Byla statečná a věřila, že každý z nás jednou najde svůj domov. Pro Karol v to doufala nejvíc. Ona nevěděla pravdu. Pomyslím si. Kdyby to věděla, tak by to nikomu nikdy nepřála. Říkám si.

Karol byla Tinina nejoblíbenější. Proto se rozhodla jí darovat její košili a naučila ji si dělat stejný účes, hako nosila ona. Dva culíky s copánkem, vedoucího z nejpřesnějšího pramenu na hlavě do levého culíku. Karol to tak nosí do dnes. Je statečná, že byla schopná si vzít z jejího odchodu jen to nejlepší. O to, aby žila déle, než Tina, se už musíme postarat my.

Další část, trochu dojemný konec a upřímně řečeno nejlepší backstory z toho příběhu... No doufám že se líbilo, potěší mě každé přečtení a každá hvězdička ❤️