The promised neverland: Plant no.2 ✅

14.

Mamá mizí za dveřmi do jídelny. V jídelně se hned atmosféra uvolní a všem ze srdce spadne kámen opravdu velkých rozměrů. Celé moje tělo je jako bych v něm nebyla, mám pocit že vše ovládám od někud jinud. Gwen nás všechny hecuje, abychom pomalu odešli do pokojů. Naznačuje, abychom se stále chovali jako by Yasiv nechyběl. Poslouchám ji a jdeme s Terkou zpátky do pokoje.

Tam nacházíme totální chaos. Malé děti běhají všude možně a hledají jejich pyžama a plyšáky, které si ráno někde odložily a teď je nemůžou najít. Hned se jim snažíme pomoct, ale ještě do toho polovina z nich brečí, protože se bojí Mamá a protože tu není Yasiv. Snažím se co nejlíp uklidnit Olivera, který nemůže přestat brečet a třást se, jak moc se bál. Terka mezi tím uklidňuje Wren, která se bojí a ještě ke všemu opět ztratila pana Drahouška.

Po asi půl hodině se konečně všechny děti z našeho pokoje uklidnily a já si konečně můžu jít lehnout. Jsem úplně vyčerpaná. Doufám, že Yasiva nikdy nenajdou. Pomyslím si. Převaluji se na bok. Colin. Vzpomenu si. Rychle se vymrštím z postele, popadnu Terku za ruku a obě nás táhnu do vedlejšího pokoje.,, Co je? " Ptá se dost nabručeně.,, Colin." Říkám skrz zaťaté zuby.  Terka hned mění postoj a běžíme spolu do vedlejšího pokoje. Otevírám opatrně dveře, abych kdyžtak nikoho neprobudila a hned vidím, že uvnitř určitě nikdo nespí a u  Colinovy postele už stojí všichni z naší skupinky. Hned se k nim přidáváme. Nejdřív se ale protlačujeme skrz dav malých pobíhajících dětí, které stejně jako u nás hledají jejich věci.

Konečně se nám daří se dostat až ke Colinově posteli. Sedí celý sklíčený, hlavu mezi rukama.,, Co se stalo? Co ti řekla? " Ptá se hned Terka.,, Řekla, že bude příští na řadě." Odpovídá místo něj Zack. Jsem v šoku. Ačkoli jsem očekávala, že řekla něco takového, netušila jsem, že to bude mít na mě takový dopad. Dělám krok dozadu, s rukou přes pusu.,, Musíme utéct dřív, než k tomu dojde. Řekla ti kdy?" Vychrlím na něj.,, V únoru." Odpovídá téměř neslyšným hlasem.

,, Dobře. To znamená, že když utečeme v lednu, tak tě nikdo neodešle. " Říkám. Všichni souhlasí. Pravděpodobně tento nápad řekl už někdo dřív. Terka, která stojí hned vedle mě zvedá rychle hlavu.,, A co když se rozhodnou poslat někoho jiného, když nenajdou Yasiva?" Říká roztřeseným hlasem. Všichni se na ni podíváme. Má pravdu.

Nechci doufat, že se to nestane, protože je to tak pravděpodobný, že si to jednoduše dokážu představit. Koho by asi poslali? Kdo byl hned po něm v hodnocení? Nedokážu si vzpomenout.,, Suze ? " Říká Daniel s úzkostí v hlase. Má pravdu, Suze byla v posledních dnech vždy druhá. Krev v žilách mi ztuhla. Vážně by poslali ji? Vždyť jí je osm!

,, Ne, to ne. Oni nepřestanou hledat Yasiva a dokud ho nenajdou, pokud ho nenajdou, tak nikoho určitě nepošlou. " Snaží se nás všechny uklidnit Gwen.,, Teď pojďte všichni spát." Prohlásí Gwen a všichni ji posloucháme. Odcházíme s Terkou do našeho pokoje.

Lehám si na postel. Už teď vím, že bude nemožné usnout. Otáčím se na bok a moje hlava na mě vyvaluje všechny obavy a divné myšlenky, které jsem do teď potlačovala. Bude v pořádku? Co když ho najdou? Za jak dlouho ho uvidím? Všimne si někdo toho, když mu budeme nosit jídlo? Neprokecne se někdo? Je tu nějaký zrádce? A tak dále. Jak jsem předpovídala, nezamhouřila jsem oko.

Skrz mříže na okně sleduji hvězdy, jak se pohybují na obloze, dokud se nezačne rozednívat a obloha se obaluje první paprsky slunce neproráží mezi stromy opodál až do pokoje. Během pár minut zvoní hodiny. Šest ráno. Beru do rukou flétnu a zahraji na ni smutnou melodii, abych se rozloučila s Yasivem a zároveň probudila línou drobotinu. Děti se budí těžko, jakoby bylo všechno obalené v pavučině, je pomalé a těžké se hýbat a smysly jako by byly ztracené v husté mlze. Všechno jde pomalu. Dnes ani žádné dítě nebrečí a nic nehledá. Všechno je záhadně na jejich místech. V klidu se oblékám a beru si mladší děti za ruce a jdu s nimi na snídani.

Dole ani Mamá nevypadá svěže, ani Sestry. I Sestra Maeve, i Sestra Sarah se tváří jako by byly vevnitř mrtvé, obě mají velké kruhy pod očima, asi celou noc hledaly Yasiva. Zdravím je a odvádím děti na jejich místa a pak si jdu sednout na své.

Po chvilce, ještě většina dětí ani nepřišla do jídelny, si pro mě jde Mamá. Bere mě za paži a aniž by cokoli řekla a táhne mě pryč z jídelny. Překvapením nejsem schopna se bránit. Na chodbě procházíme vedle Gwen a Terky, se skupinkou menších děti. Zabodávám oči do Terčiných a posílám jí zmatený pohled. Terka hned reaguje.,, Mamá? " Říká, než zatáčíme za roh. Mamá ji úplně odignorovala. Táhne mě až do její kanceláře, kde již čekají Sestra Sarah a jedna slečna, kterou jsem ještě nikdy neviděla. Byla určitě starší než já, ale nemohlo jí být víc, než dvanáct. Aspoň na to nevypadala. Měla dlouhé kudrnaté tmavě hnědé vlasy, které jí spadaly až do tří čtvrtin zad, velké černé oči a velmi světlou pleť.

Dívka stála v rohu místnosti. Ona ale jistě nebyla důvod, proč mě sem Mamá vzala.,, Joli, podívej se na mě. " Nařizuje mi Mamá. Hned ji poslouchám a upřu svou pozornost na Mamá.,, Ty jsi včera mluvila s Yasivem, že?" Ptá se ledovým hlasem. Hned jsem mnohem víc probuzená a moje tělo už není otupělé.,, Ano. " Odpovídám jí.,, O čem přesně jste se bavili?"
,, Chtěl se zeptat, jestli s nimi půjdu hrát vlajky." Odpovídám.
,,Ne. Já se tě ptám, co ti přesně řekl. Nežli mi, Joli, já vím, že v tom máš prsty. Ty a celá ta vaše skupinka! Tak mi řekni, co přesně ti řekl." Její hlas mi za prvé leze na nervy a za druhé mi nahání hrůzu.,, No řekl to nějak takhle : Ahoj Joli už ti je líp? Já na to odpověděla něco ve smyslu: Ano, už je, díky za optání. Pak on se zeptal, jestli s nima nepůjdu hrát vlajky, na což jsem mu odpověděla, že nemůžu, protože by se mi mohlo něco stát a hlavně mi to Sestra Maeve nedovolí. Tak mi dal ruku na rameno a řekl něco ve smyslu, tak nic, snad až budeme dospělí, tak se znovu potkáme a zahrajeme si společně naposledy vlajky. A pak odešel. " Cítím, jak se mi do očí hrnou slzy, přestože to byla lež.

Mamá se mi kouká do očí. Vší silou se snažím nedívat se jinam, protože pak by zjistila, že jsem lhala. Chvíli stojíme naproti sobě, v tichu, a já rychle cítím, že to déle nevydržím. Slzy se mi hrnou do očí a zabořím si obličej do rukou.,, J-já jsem si tak chtěla s ním naposledy zahrát! " Křičím a propadám pláči.

Opravdu brečím, dokonce ze stejného důvodu, jako jsem řekla Mamá. Já si opravdu chtěla s ním zahrát poslední vlajky. Mamá mi evidentně věří. Nechává mě tedy být a nechává Sestru Sarah, aby mě uklidnila. Sestra Sarah mě, jako vždycky když mě uklidňuje, hladí po hlavě a nic neříká. Po chvíli se uklidním. Pak Mamá opět začíná mluvit, tentokrát mnohem klidnějším a příjemnějším hlasem.
,, Tohle je Palm. Je od dneška součástí naší rodiny. Ještě dnes večer přijde ještě jedna Sestra. Doufám, že Palm ukážeš dům. Toť vše, můžete jít, děvčata." Oznamuje a naznačuje nám, abychom odešly, posloucháme ji a odcházíme z místnosti.

Tak jak ze vám zatím líbí? Napište mi to do komentářů, uděláte mi tím radost❤️doufám že tahle část udělala naopak radost vám. Přeji všem krásné Velikonoce a krásný následující týden✨Nepočítejte s příští částí moc brzo, nvm jak to budu stíhat. Cs❤️