The promised neverland: Plant no.2 ✅

13.

Nic zvláštního se neděje, dokud nepřichází večeře. Všímám si, že Sestry jsou poněkud nesvé. Zpozoruji Sestru Sarah, jak nervózně vytahuje sledovací zařízení z kapsy. Pak se otáčí. S hrůzou si uvědomuji, že nás právě počítá. Naštěstí, pár dětí ještě chybí, to znamená že... No ne! S dětmi, které vidí na sledovacím zařízení a s těmi, které jsou v jídelně si nás v klidu může všechny spočítat! Sakra... Začínají se mi potit ruce.

Sestra Sarah se pevným krokem rozejde za Gwen. Něco si s ní říká. Gwen nevypadá nijak nervózně, ale i přes její perfektní hraní vím, že je neskutečně nervózní. Když od ní Sestra Sarah odchází, na jejím obličeji se objeví výraz úlevy. Pak se rozhlíží kolem sebe a zabodne oči přímo do Terčiných, která stojí u jednoho stolu a pomáhá s přípravou na stůl. Vracím pozornost zpátky na Sestru Sarah. Vychází z místnosti. Sakra. Teď nevím kde bude. Dělám že nic a jdu si sednout na své obvyklé místo. Sedí tam už Colin.,, Povedlo se to. " Šeptá. Kývám hlavou.,, Chovej se udiveně, že tu Yasiv ještě není." Šeptám nazpátek. Taky kývne.

Terka a Gwen přichází k nám.,, Neviděly jste Yasiva? " Ptám se. Terky obličej se mění na výraz nepochopení a pak rychle na výraz pochopení.,, Ne. Myslela jsem, že je s tebou, Coline. " Říká Terka. Uf. Pochopila to. Ulevilo se mi. Sedají si jako obvykle na svá místa. Suze a Parvana přichází chvilku po holkách.,, Nevíte, kde je Yasiv?" Ptá se Parvana.,, Ne." Odpovídá Colin. Sedají si. Pak přichází Jonathan, Daniel a Zack a ptají se přesně na to samé. Všichni ví, co přesně mají dělat. Raduji se v hlavě.

Po pár minutách, těsně před večeří, k nám přichází Sestra Sarah.,, Neviděli jste náhodou Yasiva? Nemůžu ho najít a to má dneska odcházet." Říká Sestra Sarah. Všichni na ni koukají s údivem.
,, Myslela jsem, že je s vámi, vzhledem k tomu, že ho nemůžeme najít..." Odpovídá jí Terka. Všichni přitakáváme. Sestra Sarah se zamračí. Rychle odchází od našeho stolu.

Když se nám ztrácí z dohledu, tak se nám všem uleví. Začínáme si normálně povídat, aby nás nikdo nemohl podezřívat. Po pár minutách k nám přichází dost vytočená Mamá.,, Kde je. " Ptá se rozhořčeným hlasem.,, Kdo? Yasiv?" Ptám se.,, Ano, Yasiv. Kdo jiný? " Odpovídá.

Když se Mamá nechová slušně, tak je něco fakt hodně špatně. Stalo se to zatím jednou. Jednoho krásného jarního dne se jeden kluk rozhodl udělat past na Mamá. V tu dobu mi bylo asi šest nebo sedm let a jemu bylo deset. Když jsme připravovali na stůl, rozběhl se proti Mamá a skočil jí do náruče. Mamá prasklo v zádech a on ji ještě ke všemu sebral sledovací zařízení a roztrhl jí u toho šaty. Mamá se tehdy naštvala tak moc, že křičela. (Mamá nikdy nekřičí, většinou spíš šeptá a nenechává proniknout žádnou emoci.)Trvalo jen pár týdnů, než ten kluk odešel. Byl hned odveden démonům. Teď už chápu, proč odešel... Nicméně.

Mamá se klepe zlostí. Její obličej je rudý jako rajče a její oči hází blesky.,, Tak kde je! " Řve. Všichni tuhneme na místě. Cítím takový strach, že kdybych nebyla před deseti minutami na záchodě, tak se pravděpodobně počůrám strachy. Jsem přikovaná na židli, nemůžu ani mluvit. V celém domě by slyšel spadnout špendlík. Všechny děti i Sestry jsou jak skála. Jen Mamá hlasitě oddechuje. Najednou slyším v tichu místnosti něčí cvakající zuby a popotahování. Se vší silou vůle otáčím hlavu ke zdroji zvuku.

Suze se oo tvářích valí velké slzy. Mamá vidí slabinu. Toho hned využívá.,, Suzanne! Kde. je. Yasiv! " Křičí na ubohou holčičku.,, J-já N-N-nevíííím. Uááááá!" Naříká klepající se Suze.,, Nedělej si ze mě blázny Suzanne! Tak kde je! " Křičí na ni. Suze brečí a není schopna odpovědět. Klepe se jak osika.,, Nechte toho prosím, Mamá." Špitne Gwen.,, Co to bylo?" Říká Mamá. Potichu. Je tak naštvaná, že z toho jak drží ruce v pěst vidím, jak ji pomalu teče z rukou kapka krve. Gwem je bílá jako stěna a klepe se.,, Ř-Říká žžže N-neví, ttttak tttoh-ho nechte. " Říká trochu víc nahlas. Její hlas se klepe stejně jako ona. Mamá se narovná a vrhá na ubohou dívku vražedný pohled. Tak černý, že mám pocit, že vypaluje do Gwen díru. Cítím jak se kyslík vypařuje z místnosti.

,, Prosím? Dobře tak možná vy mi můžete říct, kde je ten blonďatý spratek, že? Gwen. "Říká hlasem chladnějším než absolutní nula. Gwen je na okraji omdlení. Pak se do řeči vloží další rozklepaný hlas. Colin vstává ze židle.,, Nechte je být! Nikdo neví kde je, Mamá!" Křičí. Mamá asi za chvíli udělá díru do stolu. Všímám si Sestry Maeve, jak se snaží se přiblížit k Mamá.,, Sestro, běžte uložit děti ke spánku. Já si tady tu skupinku ještě na chvilku nechám." Říká potichu. Sestra rychle se strachem v očích odbíhá. Všechny mladší děti jsou do minuty pryč z místnosti.

Mamá obrací tvář opět na nás a všechny nás praží na arašídy.,, Opravdu. Byl s námi na vlajkách a pak už ho, co vím, nikdo neviděl." Vysvětluje Colin. Jeho hlas je rozklepaný a rychlý a téměř mu není rozumět, protože dost mumlá. Mamá se k němu rychle předklání a něco mu zašeptá do ucha. Colin se zastaví. Klepání, dýchání, všechno. Podívá se Mamá přímo do očí a říká chladným, pevným hlasem bez jediné emoce :
,, Klidně." Pak se zvedá ze židle a jako kdyby ho někdo ovládal na dálkové ovládání odchází z jídelny směrem do pokoje. Mamá se pak narovnává a usmívá se.,, Tohle vám neprojde. Vím, že v tom máte všichni prsty a já nedovolím, aby se tady takováto zmizení opakovala." Říká.,, Já vám vše překazím." Dodává sladkým hlasem a pak se otáčí na podpatku a odchází.

... Do komentářů mi můžete napsat pocity z dnešní kapitoly❤️