The promised neverland: Plant no.2 ✅

7.

Zklamání. Tak jsme se snažili dostat tu vlajku a ono z toho nakonec nic nezbude. Dopadám na zem. Jen zklamaně koukám na vlajku, ležící asi čtyři metry ode mě. Yasiv si pro ni se smíchem jde. Odvracím zrak. Je to sice jenom hra, ale já to chtěla vyhrát! Ale aspoň si myslím, že trénink se vydařil. Opatrně se zvedám.

Najednou slyším Yasiva křičet.,, Hej! Co to... " Křičí. Otáčím se a vidím záda nějakého dítěte, jak utíká k neutrálu. Než Yasiv stihne zareagovat, tak už se Ula otáčí s širokým úsměvem a s radostí vykřikne:,, Jó! Vyhráli jsme!".

Obklopuje mě radost. Skáču a směju se a vůbec mi nevadí, že mě Terka neunese, když na ni skáču. Obě padáme se smíchem ma zem. Druhý tým je rázem mnohem, ale mnohem pochmurnější... To mi ale vůbec nevadí, protože to je asi po pěti měsících, co jsem vyhrála vlajky. Můj tým většinou chhcípne.

Vstávám a běžím za Ulou. Beru holčičku v podpaží a točím se s ní. Děvčátko se směje. Házím ji do vzduchu a pak ji chytám. Holčička drží vlajku jako pohár a líbá ho. Všichni se musí smát. Dokonce i do běla rozžhavený Yasiv, kterému vítězství uniklo přímo před očima, se musí smát.

Pak svoláváme zbytek dětí. Gwen všechny spočítá a můžeme vyrazit k domu. Je teprve kolem čtvrté hodiny, ale menší děti jsou už unavené a chtějí si jít hrát s hračkami. Rozhodujeme se tedy, že místo další hry půjdeme připravovat věci na útěk.

Yasiv a já jdeme do lékárny pro obvazy a léky, zatímco Gwen fakeuje zranění. Plán je následující:
1. Hrát si na ošetřování. Nejlépe zapojit menší děti, aby se to naučily.
2. Zamaskovat to jako hru na ošetřování, aby sestry a Mamá nic nepodezřívaly.
3. Po skončení hry jít schovat, ne všechno, ale aspoň něco, do podkroví domu, kde je spousta krabic a nikdy si tam tohi nikdo nevšimne.

Jdeme tedy s Yasivem pro materiál, když nás před skříní, kde jsou léky, zastavuje Mamá.,, Co tu děláte? " Ptá se až příliš mléčným hlasem.,, Hrajeme na ošetřovnu!" Odpovídám radostně. Alespoň se snažím, aby to tak znělo. Mamá se usměje. Bereme si tedy s Yasivem desinfekce, obvazy, náplasti, gázu, léky proti bolesti a živočišné uhlí. Všechno bereme několikrát, abychom si z tohi pak mohli něco schovat.

Běžíme s plnými náručemi zpátky k Gwen a Terce. Obě se usmívají. Kromě nich tam ještě stojí pár dalších dětí. Jonathan a Daniel šli zkoušet vyrábět nějaké nástroje, Suze a Parvana šly vázat provazy z ubrusů, Zack a Colin šli krást trvanlivé jídlo do kuchyně. Děti, které se k nám přidaly byly nadšené, že se naučí obvazovat a dávat léky.

Po asi hodině a půl ošetřování, kdy jsem všechny komandovala, že to dělají špatně, protože já, jakožto expert na zlomené nohy, toho vím víc, než zbytek, jsme si začali brát nějaké věci třeba jsme si okolo břicha, pod košilí, zavázali obvazy, do bot si zastrčili plato živočišného uhlí, nebo prášků proti bolesti. Terka si v kuchyni už pár minut zpátky vzala malou lahvičku na koření, a přelila do ní dezinfekci. Nakonec jsme šli odnést zbytek zpět do skříně.

Běžím do pokoje a dávám všechny nasbírané věci do malé krabičky, která se nachází pod postelí, přišroubovaná ke šprušlím postele tak, aby nebyla z venku vidět a aby se dala otevřít jen z pod postelí. Vzpomínám si na Chestera, který mi tu krabičku kdysi pod postel namontoval. Odešel již dva roky zpátky. Měla jsem ho nejradši. Byl to můj "hrdina". Pomyšlení na to, že teď už nežije, mi svírá srdce.

Svaluji se na postel, tentokrát z vrchu, a cítím, jak mám na krajíčku. Oni všichni zemřeli. Myslí si jedna strana mého vědomí. Nemysli na to! Třeba to je lež a jen je odvádí do jiného domova! Nalhává mi druhá. V tom mi dochází krutá realita. Máme pět dní. Jsme za pět dní schopni nechat Yasiva utéct?

Terka vchází do pokoje a skáče vedle mě na postel.,, Co je?" Ptá se.,, Ale nic, jen jsem přemýšlela nad tím, co by se stalo, kdyby opravdu poslali Yasiva pryč... Byla by to škoda." Mumlám. Terka mě objímá.,, Neboj prosím tě. On to zvládne. Vždyť víš, že ho nikdy nikdo nechytil. " Říká a směje se.,, Asi jo. No nic, není čas ztrácet čas, musíme se našprtat jak přežít. " Říkám o něco radostněji.

Vyskakujeme z postele a běžíme do knihovny, kde si bereme knihy, které máme přečíst. Velká kniha o lovu mi drtí stehna, na kterých ji mám položenou. Čteme zhruba do večeře, než nás volají děti, abychom pomohly s přípravou. Sbíháme schody a sprintujeme do kuchyně.,, Vyhrála jsem! " křičím, když doběhnu k dřevěné lince.,, Chjo." Odpovídá Terka, která dobíhá až po mně.

Se smíchem pak připravujeme prostírání na stoly a pak si k nim jdeme sednout. U jídla si povídáme s naší skupinkou o našich odpoledních aktivitách. Dovídáme se, že Jonathan a Daniel už umí vyrobit luk i prak. To je opravdu dobrý pokrok! Parvana četla skoro celou dobu s dětmi Robinsona Crusoe, Gwen a Colin mají hotovou přípravu lanovky a mají místo, kde ji zavěsí. Yasiv a Suze v tuhle chvíli mají vymyšlené, jak zařízení udělat, ale ještě shánějí materiál. Nabízíme se s Terkou, že jim pomůžeme a oni s radostí přijímají.

Po večeři jdeme opět číst. Cestou se ale rychle snažíme vloupat do skladu, který je sice zamčený, ale Terka umí vyhodit zámek pomocí svorky na papír. Rychle dveře odemyká a pak se rychle zavíráme vevnitř, aby nás nenačapaly Sestry.

Cs, sry že jsem to takhle cutla, ale už to mělo moc slov🤗. Anyways, díky za přečtení, příští část by mohla vyjít dřív, protože budu mít čas psát víc(snad). Mějte se fanfárově, Ahooooj!😝