The promised neverland: Plant no.2 ✅

22.

Probouzím se s velkou bolestí v končetinách. Téměř necítím prsty na rukách ani na nohách. Když se snažím posadit, cítím látku obklopující moje prsty. V místnosti je horko. Tři přímotopy jsou rozestavěné kolem postele, jsem pod několika peřinami a jsem celá v zimním oblečení. Zvedám ruce, na kterých mám tlusté palčáky a nohy, na kterých jsou několikery tlusté ponožky, přehazuji přes okraj postele. Bylo to již dlouho, co jsem naposledy byla na marodce.

Po chvilce přibíhá uřícená Sestra Sarah.,, Výborně, probudila ses. Lehni si ihned pod tu peřinu. " Nařizuje mi velmi rozhořčeným hlasem. Dělám to co po mně chce a lehám si pod tři tuny peřin a přikrývek. Je mi hrozný hic, ale stále necítím své končetiny. Sestra Sarah bere do rukou hrnek s čajem a podává mi ho. Protože necítím ruce, pomáhá mi se napít ještě horkého čaje, o který si spálím jazyk. Pak odchází.

Vystřídá ji hned Sestra Maeve, která přináší lavor s vodou. Pokládá ho na zem a odkrývá mi peřiny. Sundavá mi ponožky z nohou. Mám je od kotníků níž červené až do fialové. Je to nechutné. Nedokážu ani pohnout s prsty. Sestra Maeve mi pomáhá dát si nohy do lavoru. Voda v něm není moc teplá, spíš naopak studená, ale cítím neskutečnou bolest, když ponořím chodidla do ní. Chci je vytáhnout, ale Sestra mě nutí je v té vodě nechat. Po chvíli si zvykám.

Přichází Sestra Astrill s konvicí vroucí vody. Sestra Maeve mi vyndává nohy z lavoru a zabaluje je do ručníku, zatímco Sestra Astrill přilévá do lavoru trochu horké vody, pak ji promíchává a pak mi do ní opět vloží nohy. To pokračuje, dokud se z lavoru nekouří. Pak mě akorát nechávají sedět s nohami v něm a jdou pro druhý lavor, aby stejný proces provedly u mých rukou.

Moje ruce jsou na tom lépe, než moje chodidla. Když Sestra Maeve z nich sundavá rukavice, odhaluje zarudlou, ale jen na úplných koncích prstů zfialovělou, kůži. Pak mi opět dává ruce do lavoru. Opakují stejný proces, jako u nohou. Trvá to ještě asi tři čtvrtě hodiny, pak se z obou lavorů kouří. Po dalších deseti minutách mi přináší další čaj a vyndavají mi ruce i nohy z lavorů, suší mi je ručníky a pak mi je opět obalují ponožkami a rukavicemi. Pak si opět musím lehnout pod horu přikrývek. Nechávají mě spát, přece jen jsme uprostřed noci.

Probouzím se až po dlouhé době. Mám pocit jakoby uběhli měsíce. Když přichází Mamá, sedá si vedle mě na postel. Hladí mi opatrně vlasy.,, Dobré ráno, princezno. Konečně si se probudila. Už to je téměř tři dny, včetně toho jednoho, po kterém ses probudila asi tak na dvě hodiny. Je ti líp? " Ptá se na ni až moc jemným hlasem.,, Ano, ale jeste stále pořádně necítím končetiny."

Podívá se na mě podezíravým pohledem.,, To přejde. " Říká a odchází. Lehám si zpět pod horu peřin. Teče mi nos, ale nejsem schopná si podat kapesník. Tak to jen tak nechávám a jdu si opět lehnout. Probouzím se o pár minut později, protože mi Sestra Astrill přinesla jídlo. Pomáhá mi se najíst, napít a před odchodem mi i utře nos. Pak se loučí a nechává mě opět spát.

Když se probouzím, cítím konečně svoje prsty. Není to ale nic příjemného, je to snad ta největší bolest, kterou jsem kdy pocítila. Nutím se vylézt z postele. Jdu opatrně ke dveřím, abych si mohla dojít na záchod. Vracím se v moment, kdy v pokoji stojí Sestra Maeve a začíná panikařit, že tam nejsem. Uklidňuji ji, že jsem byla jen na záchodě a ona mi za to vynadá. Pak mě nutí vypít čaj a odchází. Po chvilce slyším na dveřích do pokoje klepání.,, Dále. " Vybízím příchozí. Dveře od pokoje se lehce otevřou. Vykoukne z nich Terka.

,, Tery!" Jsem nadšená, že přišla.,, Ahoj, je ti líp? " Ptá se s širokým úsměvem. I přes neskutečnou bolest jí odpovídám :,, Jo, jo je.".,, Co se chystá? " Ptám se na oplátku.,, Nic nového, tím, že už tu není Yasiv, tak se obracíme na plán B. " Odpovídá mi a opatrně se ohlíží na dveře, aby se ujistila, že nás nikdo neposlouchá.,, Vše je už připravené. Musíme to udělat během příštích dvou týdnů. " Dodává.,, Fajn, budu snad připravená. " Odpovídám jí. Někdo další klepe na dveře.

,, Dále." Říkám. Dovnitř se nahrnou úplně všichni, kromě Mamá, Sester a Palm.,, Rychlé zotavení!" Zvolávají všechny děti. Jsem dojatá. Neočekávala jsem takovou podporu, když jsem jim tak trochu zkazila plán. Každopádně ti teď stojí, přede mnou, a přejí mi hodně zdraví. Nevím, jak jim mám říct díky, tak to jen vykoktám. Všichni se tak mile usmívají....

Chvíli se mě ptají, jak se cítím a co se mi vůbec stalo, evidentně jim to nikdo nesměl říct, ale to už je jedno, pak se ptají na různé jiné dotazy, dokud najednou nevlítne do pokoje Sestra Astrill.,, Co tu všichni děláte? " Ptá se nazlobeně. Všichni hned začínají utíkat z pokoje a mávat mi na rozloučenou. Pak Sestra zavře dveře a začíná skládat na tác, který s sebou měla, špinavé nádobí, které mi od včera zbylo na nočním stolku. Pak bezeslov odchází a zabouchne dveře. Zůstávám opět samotná.

Moje končetiny bolí čím dál tím míň. To je dobře, protože za chvíli budeme muset pryč. Za šest dní je Nový rok. Pak je leden a mi plánujeme jít někdy okolo desátého. Jen zbývá doufat, že vše proběhne hladce a že bude příznivé počasí. A hlavně že se mi uzdraví nohy a ruce. To už ale je na dobré cestě. Snad to do data stihnu a i když ne, tak stejně uteču. I kdybych měla jít sama, o pár týdnů později, šla bych. To ale, doufám, nebude třeba.

Sedím celý zbytek dne na místě a koukám z okna. Sestra Sarah mi přinesla oběd, Sestra Maeve mi přinesla znovu lavor s vodou a opět jsme dělaly tu zvláštní proceduru. Astrill se moc neukazovala, dokud večer nepřišla. Stála v rohu místnosti, bez žádných věcí, a začala mi klást otázky.

Tak a tady to dneska utnu😁snad vám nevadí, že dnešní kapitola opět není nic záživného, ale ono to přijde😳✨
Přeji všem moc hezký týden, hodně štěstí v životě a já se pro dnešek loučím✌️🌸