The promised neverland: Plant no.2 ✅

21.

Přibíháme se strachem v břiše do domu. Jsou dvě možnosti. Buď bude na prahu stát Yasiv, nebo Sestry. Přibíháme do kuchyně. Nevím, jestli jsem někdy byla tak šťastná, že vidím Sestry. Sestra Sarah a Sestra Maeve stojí s kufry u zdi.,, Rády jsme vás poznaly. Jste ty nejlepší děti na světě. Věříme vám. " Říká Sestra Maeve ve zkratce. Je mi jasné, že Sestra Sarah se s námi nemůže loučit, protože má slušný záchvat breku. Pak je Mamá odvádí ven a my je sledujeme, jak pomalu odchází v bráně. Kéž by. Představit si to není tak těžké. Ani jsme nedošli k domu, ale Mamá se tváří divně. Až nadšeně. A proto vím, že v kuchyni určitě nebude nikdy jiný, než právě on.

Vcházíme do domu a následně do kuchyně. Slzami se mi zakalí oči. Kdo jiný to mohl být? Já to věděla, ale vidět ho přede mnou byl větší šok, než cokoli jiného. Musím se ale vzpamatovat. Usmívám se a s přehnanou radostí mu skáču okolo krku.,, Yasive! " Křičím.,, My se o tebe tak báli! Kdes byl?" Ptám se ho. Do ucha mu ještě pošeptám:,, Jak tě chytili? Jsme připraveni všichni utéct. " a pak se od něj vzdaluji. On se na mě dívá s úsměvem, který se nezdá falešný.,, Díky, ale já už odcházím." Oznamuje. Je to jak dostat ránu do srdce.

Ještě tu ani nejsme všichni, ale Mamá nařídí Yasivovi, aby se rychle rozloučil.,, Díky, že jsem mohl být váš bratr. Dáte to i beze mě, stejně jako pokaždé, když někdo od nás odejde. Věřím vám." Říká a než kdokoli stihne něco říct, Mamá ho bere za ruku a táhne ho pryč.,, Ne!" Křičím. Chci se rozběhnout za nima, ale Terka mi drží rukáv. Má skloněnou hlavu, v očích jí jsou vidět slzy.,, Je to zbytečné. " Říká tiše. Zvedám hlavu zpět ke dveřím. Stojí tam Sestry a blokují výstup z místnosti. Cítím jak se mi lámou nohy, Terka mě chytá než spadnu na zem.

Je už večer. Sedím na posteli. Necítím už nic. Je mi jedno, jestli utečem nebo ne, jen chci aby byl Yasiv s námi. Jak moc si přeju aby to vše byla jen představa. Jak moc si přeju, aby to byl sen. Říkají nic není, jak se zdá. Bohužel v tomto případě si jsem vcelku jistá, že tomu tak je. Jak ho vůbec našli? To je mi vážně záhadou. Ačkoli vím, že v tuhle chvíli je už po smrti, stejně bych chtěla být s ním. Stejně ale v koutku duše vím, že by to mohlo být i horší. Mohla to být třeba Terka. Jak vůbec vím, že je mrtvý?

Trklo mě to. Jak můžu věřit nějakému Normanovi? Vždyť jsem ho nikdy neviděla! Mohl to klidně být jen nějaký vtip, nebo si to třeba vymyslela Gwen, abychom odsud utekli, protože se jí to tu nelíbí, nebo... Nebo...

Už to nevydržím dál. Prostě v tuhle chvíli vůbec nevěřím tomu, co bylo napsané v dopisu a rozhodmu se vyplížit ven. Dveře jsou zamčené, ale z jedné z knih, které jsem četla si pamatuji, jak vyhodit zámek. Vyhazuji ho jednoduše a vybíhám do chladné tmy zimní noci. Běžím a ani se neohlížím. Vím, že Yasiv u brány dávno není, ale musím se jít podívat.

Po pár minutách doběhnu k bráně. Za ní svítí jediná lucerna, zavěšená na stěně. Všude kolem je tma, lucerna sotva osvicuje kamennou dlažbu za ocelovými mřížemi, dělící mě od pravděpodobné svobody. V dlouhém tunelu není ani stopy po jakékoli živé bytosti. Opatrně sjíždím po mřížích až na zem a opírám se o ně. Hlavu mezi koleny, sedím na promrzlé zemi jen v noční košili. Zem pokryla tenoučká vrstva sněhu, který padal již celé odpoledne. Zvedám hlavu. Bílé vločky se snášejí po krajině, dodávající této smutné noci jakýsi klid. Hledím nepřetržitě na černou oblohu.

Kdyby na zemi nebyl sníh, který křupal pod jejím krokem, ani bych si jí nevšimla. Krev mi tuhne v žilách. Nevím, kdo tam je.,, Kdo je to! " Říkám. Postava neodpovídá. Je malá, ale stojí ve stínu. Nejspíš to nebude Sestra, jelikož vidím bílé kalhoty a vysoké hnědé boty, nevidím však postavu od pasu víš a tím pádem netuším, kdo by to mohl být. Postava se opatrně přibližuje. Pomalu se jí odkrývá i obličej, když stojí asi dva metry přede mnou, v kruhu slabého, mihotavého světla z lucerny. Terka si dřepne na moji úroveň. Opatrně mě objímá. Sedíme tam tak deset minut, než se pomalu vracím ke smyslům. Terka je ještě tady, Yasiv už ne. Ona je ta, kterou potřebuju dostat odsud.

Uvědomuji si, že mi je zima. Vlastně se klepu. Necítím všechny končetiny a tělo se mi nepřestává klepat. Cítím, že za chvilku stratím vědomí. Terka mě opatrně zvedá a pomalu se vracíme k domu. Ve vchodových dveřích stojí rozhořčená Mamá.,, Kde jste sakra byly? " Křičí. Když mě vidí, jen v noční košili, její obličej se rázně mění a rychle ke mě běží a zvedá mě do náruče. Rychle se mnou běží na marodku, pokládá mě na postel a hází přeze mě peřinu.,, Sestru! Rychle!" Křičí na Terku, která nás následovala až na marodku. Terka se otáčí a obíhá pro Sestry.

Vrací se se všemi Sestrami a Mamá jim hned dává pokyny. Jedna nese horký hadr, jiná čaj a další víc pokrývek. V jednu chvílí vidím ve dveřích Palm, která následně odvádí Terku zpátky do pokoje. Myslím, že nějak v tu chvíli usínám.

Cs✨dnešní kapitola je trochu kratší, na druhou stranu jsem ji vydala dřív, než jsem očekávala, tak aspoň něco z toho je dobré🌸also už mám po přijímačkách, tak se teď budu věnovat víc tomu, aby tato ff zajímavě skončila❤️doufám, že tu se mnou zůstanete až do konce, mějte se nádherně a šťastné Jaro🍀✨🌸❤️