The promised neverland: Plant no.2 ✅

25. FINAL

Pohled na mrtvou Sestru ve vchodových dveřích do herny zahajuje další AKA hlavní část plánu. Děti se bez jediného slova rozběhnou k východu a rozutečou se po domě. Naše skupina se mezi tím rozbíhá ke kanceláři a hrneme se ke komodě, která stojí vedle dveří. Nadzvedáme ji a nesem ji před dveře do kanceláře, ve které se nachází Mamá. Když ji opatrně pokládáme před ně, rychle zase odbíháme pro naše věci. Kdyby nikdo nezakopl, všechno by šlo v pohodě. Akorát že Suze zakopla.

Na rohu chodby spadla a udělala u toho velkou ránu. Naštěstí nikdo pro ni nešel. Mamá zůstává v kanceláři. Běžíme si tedy pro věci a seskupujeme se u velkých vchodových dveří. Všechny děti už na nás čekají s jejich batůžky a v zimním oblečení. Gwen už sedí u zámku a snaží se ho vyhodit. Po chvíli se jí to vydaří a děti se rozběhnou ven, do zimy. Těsně než vybíháme, všímám si Palm na rohu chodby.

Běžím přímo k místu, kde je zeď vhodná na přelezení. Běžím zhruba uprostřed, Terka běží přímo přede mnou. Gwen je v čele a Zack a Colin úplně vzadu. Všechny dost staré děti běží uprostřed. Než ale stíháme doběhnout ke zdi, už se ozývají první výkřiky. Otáčím se. Za námi, docela daleko od mě s Terkou ale blízko Zacka a Colina, ze strany přibíhá Mamá a hned v zápětí i Palm. Všímám si malé krabičky, kterou nese Palm v ruce. Tejzr? (idk jak se to píše sry😳)

Mamá běží lehce před Palm a když doběhne k pomalejšímu Benjaminu, bere ho za rameno a trhne. Chudák se svalí na zem, zatímco Mamá běží dál a Palm mu dává tejzrem. Pak taky běží dál, nechávající Benjamina v bezvědomí na zemi. Rychle zařvu:
,, Pozor ! Mamá! Mamá a Palm mají babu! Nenechte se chytit! " A přidám tempo. Všichni taky zrychlují. První už dávno přehodili lano přes zeď a teď šplhaj nahoru. Jsem ještě docela kus od zdi a i zezadu od Mamá s Palm. Mamá už ale k zemi shodila další dítě. Nevím, kdo to je, ale vidím ho vzadu, daleko za námi, v bezvědomí. Běžím dál.

Hoří mi plíce. Už nemůžu běžet dýl, potřebuji pauzu. Tu si ale dopřát nemůžu, jestli nechci dostat tejzrem. Mamá pomalu přibíhá blíž a blíž. Konečně dobíhám ke zdi. Je vysoká, hladká a jistě hodně široká. Upřímně, nikdy jsem se neodvážila jít za malý plot, který nás odděluje od "venku", spíš teď už víme že nás odděluje od zdi, která nás teprve dělí s venkem.

Spouští se pro mě lano. Nahoře už stojí devět dětí, které nás vytahují třemi provazy. Přede mnou je ale ještě víc dětí, než nahoře. Vytahují se sice rychle, ale takhle to určitě stačit nebude. Kývnu na Terku. Společně máme už z dřívějška vymyšlený plán, přesně na tuto situaci. Lezem rychle na nejlepší stromy, které jsou nejblíž ke zdi. Lezem až nad úroveň zdi a opatrně si přelezem na vhodnou větev. Uvazuji tam jeden konec svého lana a na druhý uvážu svůj batoh. To hodím na zeď, která je ode mě zhruba dva metry. Křičím na Gwen, ať mi jde pomoct. Terka dělá to stejné. Na vrchol zdi zrovna vylezli Jonathan a Daniel. Ti jdou tychle pomoct Terce, aby přeručkovala na vrchol zdi.

Křičím na děti dole, aby začali lézt i na ty stromy, na kterých zrovna jsme. Polovina běží k jednomu a polovina k druhému. Ne všechny děti ale ještě doběhly. Terka už je na zdi. Teď drží lano ona, zatímco si Ula bere z batohu ramínko, pověsí ho na lano a sveze se až k Terce. Mezi tím mi jdou Jonathan a Daniel pomoct abych se i já dostala na zeď. Berou můj batoh i lano a já rychle ručkuji nad zeď. Pak Jonathan obíhá na druhou stranu a pomáhá Terce s držením lana. S Danielem pomáháme ještě pár dětem ze stromu na zeď. Ozývá se další výkřik.

Mamá je už pod stěnou. Děti už namotávají lana zpátky, ale Mamá stihla za jedno škubnout. Na hraně stěny balancuje malá Sophie. Ze strany zdi ji drží Theo, Rychard a Parvana, ale Mamá tahá za lano, které má z nějakého důvodu zamotané okolo sebe. Ostatní se už chystají jí pomoct, ale pak Mamá trhne ještě víc a Sophie sklouzne z okraje zdi. S sebou ale stáhne i Rycharda! Parvana se stíhá zachytit někoho za sebou, stejně tak Theo, jinak by taky spadli. Oba nešťastníci padají ze tří metrů na tvrdou zem. S jejich dopadem je slyšet lámání kostí...

Než kdokoli stíhá zareagovat, vyběhne Palm a oboum dá tejzrem. Musíme ale pokračovat v plánu, jestli nechceme skončit stejně, jako oni. Okřiknu ostatní, aby se probrali. Děti se rychle zase pustí do práce. Rychle nás počítám. Z dvaceti dětí nás zbylo jen šestnáct.

Přichází další část plánu, a to jak ee dostat přes propast. Běžíme všichni zbylí na místo, které nám ten Norman z dopisu označil malým křížkem. Po pár minutách tam konečně dorazíme. Děti shazují batohy ze zad a hledaj v nich věci, které jim mají pomoct s uvázáním lan. První lano se přehazuje přes propast. Jak mělo, omotalo se díky síle hodu okolo větve. První, Gwen, se konečně spouští přes propast. Všichni jsme napjatí, jestli se přes propast dostane. Když lano začíná vydávat divné zvuky, Gwen už je na druhé straně. Jsme všichni, šťastní, ale ještě není čas se radovat.

Další provazy se hází přes jámu, dělící nás jisté svobody a Gwen je na druhé straně pevně uvazuje ke stromům. Další děti se začínají sjíždět z mírného svahu směrem na druhou stranu jámy. Třem ze čtyř se to daří. Když David přejíždí na laně, na kterém jela Gwen, lano se začíná zvláštně kroutit a ozývá se trhavý zvuk. Lano právě prasklo. David padá s hrozivým výkřikem do bezedné díry. Děti začínají brečet a bojí se jít přes díru. Gwen se je snaží vyhecovat, aby se nebály, ale z druhé strany se jí to nedaří.

Terka nemešká a bere první dítě vedle ní, svazuje mu ruce a chudáka Nailona posílá na druhou stranu. Bezpečně se dostává na druhou stranu. Ostatní děti se odhodlavají taky přejet na druhou stranu. Už nás tu zbývá jen pět. V dálce ale vidím, jak k nám běží štíhlá silueta naší Mamá. Ženu poslední děti přes propast, ale lana jspu přetížená a může na noch jet pouze jeden. Než dorazí Mamá, už na zdi zbývá jen Zack a Terka.

Než stíhám přejet propast, Mamá už je jen pár metrů od nich. Když dojedu na druhou stranu, padám do keře, který sloužil jako zpomalovadlo a rychle se otáčím, abych viděla, co se děje na druhé straně. Mamá se snaží chytit oba dva, ale ví, že zo není možné. Zack něco křičí na Terku. Terka mu něco odpovídá, ale není to pořádně slyšet přes hecování dětí z naší strany, aby už jeli. Pak ještě Zack něco říká. Terce pomalu začínají téct slzy po tvářích. Vrtí hlavou, ale furt nevím co říkaj. Pak se najednou Zack rozběhne proti Mamá. Terka s křikem plným zlosti a beznaděje přehazuje ramínko přes provaz a skáče. Předjíždí přes jámu až k nám, kde propadá neovládatelnému pláči.

Zatímco Terka jela, Zack se rozběhl proti Mamá. Chytil ji za pas a zapřel se, aby nemohla dopředu. Mamá ho ale rychle smetla ze sebe a chudák padá zpátky do areálu domu. Náš dům to ale nebyl. V dálce jsem předtím zpozorovala téměř spálený dům. Asi ten od Normana? Pravděpodobně.

Není čas strácet čas. Odsekáváme lana a vybíháme do lesa. Běžíme rovně, přímo za nosem, bezpřestávky až do západu slunce. Pak se zastavujeme na malé mýtině. Znaveni padáme na kolena. Z celkem dvaceti, ve kterých jsme byli na začátku, nás zbylo jen čtrnáct. Přeji všechno štěstí Benjaminovi, Adelaide, Davidovi, Sophie, Rychardovi a Zackovi. Budou ho potřebovat. I když pravděpodobně ne tak dlouho....

Ale teď my. Jsme konečně volní! VOLNÍ!

Tak jo🙂to je už bohužel konec příběhu🙃😢. Jestli chcete pokračování, napište mi to do komentářů(i když to upřímně nemám úplně v plánu dělat...) Každopádně si užijte letní prázdniny, které už jsou za chvilku tady☀️. Zatím další ff neplánuju, ale když byste něco chtěli, tak krátkou (max 7 kapitol) klidně napíšu😌. Mějte se fanfárově a já se s vámi loučím😢😁😌.