The promised neverland: Plant no.2 ✅

8.

Obracíme se čelem ke skladu. Není nijak veliký, zhruba 4x4 metrů, ale regály jsou plné k prasknutí. Je tu prakticky všechno. Staré a rozbité hračky, nářadí, oblečení, krabice, prostírání a dokonce i věci na šití. My ale hledáme jen malou část z tohoto ráje harabundí.

Prohrabáváme se mezi věcmi. Do jednoho prostírání dáváme něco málo na šití, jedno oblečení na zimu, šroubovák, pilku, další prostírání, toaletní papír, olejovou lampu, sirky a  spodní prádlo. Všechno zavazuji a házím si to přes rameno. Terka opatrně kontroluje chodbu skrz klíční dírku, aby se ujistila, že nikdo nejde.

Najednou ale rychle couvá a naznačuje mi, abych zhasla. Sfouknu olejovou lampu a Terka mě bere za ruku a tahá mě za regál, kde si dřepáme. Vše probíhá v absolutním tichu. Teď už slyším těžké kroky, nebezpečně blížící se ke dveřím do skladu. Kroky se na chvilku pozastaví před dveřmi.

Téměř zapomenu dýchat. Sestra Sarah stojí ve dveřích a rozhlíží se po místnosti. Máme přes sebe přehozený ubrus, sedíme na zemi za mezi zdí a regálem a nehybně doufáme, že si nás Sestra Sarah nevšimla. Po čele mi perlí kapičky potu, které mi stékají po tváři dolů. Ve tmě cítím Terku, jak celá ztuhla. Sarah dělá krok do místnosti, ale pak se ozývá z chodby hlásek.

,, Sestro! Pomoc! Nemůžu najít pana Drahouška! " Volá Wren. Sestra Sarah se náhle otáčí a její těžké kroky vychází ven ze skladu.,, Hned ti ho pomůžu najít, Wren." Říká Sestra Sarah. Když však odchází, tak zamyká za sebou dveře. Jakmile se těžké kroky vzdálý, vylezeme z kouta a rychle ho zamaskujeme tak, aby to vypadalo, že tam celou dobu byly jen krabice pod spadlým ubrusem.

Pak se rozbíháme ke dveřím a opatrně, co nejpotišeji Terka vyhazuje zámek a my se i s naším úlovkem dostáváme ven. Pak za sebou dveře zavíráme a já odbíhám pryč s úlovkem, zatímco Terka dveře opět zamyká. Když mizím za rohem, tak slyším opět těžké kroky Sestry Sarah.
,, Copak to tu děláš, Terko? " Ptá se Sestra Sarah mléčným hlasem.,, No... Ehm... Našla jsem v knize, jak odemykat zámek, a tak jsem to chtěla zkusit. Omlouvám se..." Říká Terka.

,, Jaká je to kniha?" Ptá se Sestra Sarah.,, No, je to jedna kniha... Už nevím jak se jmenuje, ale je v knihovně ve třetím regálu, myslím. " Lže Terka.,, Děkuji, Terko. Už to prosím nezkoušej." Říká jí Sestra Sarah a s úsměvem odchází opačným směrem. Směrem ke mně!

Rychle se otáčím a běžím k prvním dveřím, které vedou do koupelny. Rychle se vevnitř zavírám a Sestra Sarah před nimi po chvilce prochází, aniž by si ničeho všimla. Padá mi obrovský kámen ze srdce. Zůstávám zavřená v koupelně, dokud mi někdo nezatahá za rukáv. Leknutím vykřiknu. Naštěstí je to jen malá Ina.

,, Můzu plosím ven?" Ptá se.,, Jo... Jo.. Jo" mumlám a odcházím od dveří. Tříletá holčička vychází ven. Počkej. Ona si sama na záchod nedojde! Uvědomuji si. Rychle schovávám úlovek mezery mezi stropem a podlahou půdy a pak seskakuji z umyvadla dolů a jdu se podívat za roh, kde nikoho nevidím. Evidentně tu nebyla na záchodě...

Vycházím tedy ven, jen abych narazila do Sestry Maeve.,, Joli! Zrovna jsem tě hledala. " Říká.,, Pojď, Mamá ti zadala práci, musíš jít vytírat podlahu na chodbě v prvním patře, Vincentovi je špatně a pozvracel se. Rychle přikyvuji a běžím si do kuchyně pro hadr. Utírám, co je třeba a nesu hadr zpět.

Cestou potkávám Gwen. Kývám na ni, abych jí naznačila, že plán vyšel. Kývá na mě zpátky, že pochopila. Všímám si, že v rukou nese misku s hlínou. Asi bude něco pěstovat... Jdu dál a potkávám Yasiva. Jde rychle, téměř běží a v ruce nese malou plechovou krabičku. Nevím, jestli na něco přišel, protože jeho obličej je v celku nerozpoznatelný. Vchází do jednoho pokoje. U srdce cítím štípnutí. Ani se na mě nepodíval. Nezabývám se tím a jdu odložit hadr, nasycený zvratkami.

Potom jdu zpátky do pokoje. Parvana a děti čtou Robinsona Crusoe, Sue si v koutě čte o vynálezech, Terka na její posteli čte o lovu. Sedám si k ní.,, Je to v koupelně. " Šeptám jí do ucha. Přikyvuje. Věnuje se dál knize a já se rozhoduji dělat to stejné. Sedám si vedle ní a čtu.

JAK VYNDAT VNITŘNOSTI Z RYBY, ANIŽ BY SE POŠKODILO MASO

Je nadpis dnešní kapitoly. Čtu déle, než všichni ostatní a nakonec na mě Terka padá, usnula. Zavírám knihu a pokládám si hlavu na její. Už dlouhou dobu jsme nejlepší kamarádky. Nedokážu si představit, že by ji vzali pryč. Museli by mě vzít taky. Ale to se nikdy nestane. My utečem, a nic nám v tom nezabrání. I kdybychom měli utéct jen my dvě, tak utečem. Představte si dva pilíře, které se navzájem podpírají. Když jeden spadne, spadne i ten druhý. Přesně tak to funguje i mrti námi.

Pokládám knihu na noční stolek a klepu Terce na hlavu, aby se probudila. Terka se s trhnutím probouzí a přemlouvám ji, aby se převlékla a šla normálně spát. Kolem nás se již hemží děti, které se chystají na spaní. Já se taky chystám a lehám si do postele. Přes místnost si jako každý večer povídám s Terkou. Povídáme asi dvě minuty, než Sestra Maeve přichází zhasnout světla a uložit ty nejmenší ke spánku. Když odchází, vrhá na mě s Terkou velmi přísný pohled. Mrazí mě až na kost. Ví snad něco? Začínám lehce panikařit.

Další část ! Tentokrát rychleji, jeej😂. Doufám že se líbilo, příští část bude možná i stejně rychle.. Nic ale neslibuji.. Mějte se krásně, běžte si přečíst fanfikce weebietesse, vychází teď nová, pokud se vám líbí mha, tak se vám bude líbit celá její stránka 😂 Cs❤️✨