The promised neverland: Plant no.2 ✅

15.

Jdu s Palm po chodbě. Už jenom díky tomu, že byla v kanceláři s námi tuším, že jí nesmí nikdo věřit. Přes moje obavy se ale musím chovat přirozeně. Jdeme spolu v úplném tichu do jídelny, kde již všechny děti jedí. Ještě stále se mi klepou ruce, když si sedám ke stolu, vedle Terky.,, Ještě se na chvilku zvedám a beru si do ruky hrnek a lžičku. Ťukám lžičkou do hrníčku, abych si přivolala pozornost.,, Prosím všichni, ztište se!" Zavelím. Děti se hned uklidní a všichni se na mě podívají.,, Tohle je Palm, všichni ji tu hezky přivítejte." Říkám a všichni ji přivítají :,, Dobrý den, Palm. Vítej u nás! ".,, Děkuji, doufám že si budeme všichni moc dobře rozumět." Říká. Sedáme si i já i Palm zpátky na židle.

Terka mi pod stolem kope do nohy. Podívám se na její ruku, zatímco ona nenápadně klepe vidličkou do stolu, aby mi sdělila zprávu. Máme spolu trochu upravenou morseovku, aby nikdo nerozuměl tomu, co si říkáme. Její zpráva říká: Kdo to je, co tu dela, jak ji znas a kolik ji je. Vracím ji zprávu: Nevim kdo to je, ale myslim ze to je sestra ve vycviku a je tu jako zradce, myslim ze ji je vic nez dvanact predstavila mi ji mama po tom co se snazila zjistit, co jsem si rikala s yasivem.

Terka mi do konce snídaně nic víc neříká. Vidím Palm, která z nás za celou dobu nespustila oči, která se s lehce iritovaným pohledem zvedá a odchází směr učebna. Počkat. Jak ví, kde je učebna? Asi si musela nastudovat plán domu. Důkaz, že je zrádce. Zvedáme se a s Terkou jdeme za ní.

Jsme si téměř jisté, že před ní nikdo nejde, a i přes to jde přesně do učebny. To naše podezření jen potvrzuje. Jdeme hned za ní do učebny. Sedáme si na svá místa a čekáme, než přijdou všechny děti, abychom mohli začít testy.

Po testech jdeme všichni ven. Dnes se hraje baba. Rozhodli jsme se pro individuální babu, abychom u každého rozhodli, jak na tom jsou. Protože Palm o ničem neví, pravděpodobně, shodujeme se na tom, že ona bude baba. Gwen odpočítává.,, Tři... Dva... Jedna... Teď!" a všichni vybíháme. Palm má minutu, než nás začne chytat a má dvacet minut na to, aby nás všechny pochytala.

Běžím s Terkou a Ulou. Terka se po chvilce odpojuje a já se pak taky odpojuji, což nechává Ulu samotnou. Běžím chvíli, než se dostávám k nižšímu stromku, ze kterého se dá vylézt na vyšší stromy(mám to už ozkoušené). Lezu na stromy a opatrně se pohybuji mezi větvemi. Lezu na nejvyšší strom v okolí a rozhlížím se po okolí, abych zjistila, jestli někoho neuvidím.

V mém nejbližším okolí nikoho nevidím. O něco dál vidím malé siluety dětí které se krčí za vyvráceným pařezem. Kousej dál vidím někoho běžet, na druhé straně někdo přeskakuje potok. Najednou slyším někoho poblíž. Podívám se dolů a vidím, jak pode mnou probíhá Palm. Tuhnu na místě. Prosím, ať si mě nevšimne. Modlím se v duchu. Palm pode mnou probíhá, aniž by si mě všimla. Pak mizí mezi holými stromy. Daleko před ní rozeznávám v siluetu Gwen. Tušila jsem, že tamtudy neběží jen tak.

Když je dost daleko, aby mě nebylo lehce vidět, tak slézám ze stromu a běžím směrem k potoku. Cestou vedle mě slyším křupat suché listí. Někdo je za mnou? Ohlížím se přes rameno a vidím kousek za mnou Ulu a za ní běží ještě Filip a Sophie. Nezastavuji, i když vím, že mě pravděpodobně chtějí dohnat. Až u potoka se otáčím a naznačuji jim moji tajnou schovku, kterou znám jen já.

U potoka je balvan. No je jich tam víc, ale to je jedno. Za tím balvanem je asi metr a půl vysoká stěna koryta potoka. Nad korytem roste starý strom. Jeho kořeny přesahují do koryta a padají na balvan. Jednou jsem si zasekla nohu mezi kořeny a tím jsem zjistila že pod nimi je malá jeskyně, dost velká pro dvě děti. Přístup do ní je jedině skrz propadlou hlínu těsně u kmene stromu.

Opatrně navádím děti do jeskyně když si všímám něčeho neobvyklého. Kousek od stromu je zřetelně prasklá větev. Buď vevnitř někdo už je, nebo tudy někdo proběhl. Kdyby tudy však někdo proběhl, hned by si všiml díry. Jestli je někdo uvnitř, tak o jeskyňce musel vědět, protože není možné aby na to přišel sám. A jediný, komu jsem o tomto místo řekla, byl Yasiv.

Už to bylo vážně dávno. Tehdy jsme hráli na schovávanou a já a Yasiv jsme nemohli najít dobrou schovku. Navrhla jsem tedy tuhle, ale cestou jsme našli jinou a schovali se tam. Nikdy jsme tedy až tam nedošli. Ale věděl přesně kde je. To si to pamatuje?

Pro ujištění lezu jako první přes balvan a koutkem oka koukám do díry. Tak aby si toho děti nevšimly se skalním a zavazuji si tkaničky a zároveň koukám přímo na kus bílé látky na dně jeskyně, v níž tedy určitě někdo je. A určitě ten někdo je Yasiv.

Abych ho neprozradila, vedu děti právě do té schovky, kde jsme se schovali tehdy, když jsem mu o jeskyňce řekla. Je to dutý strom, ale když vylezeš trochu výš, vevnitř stromu, tak jsou tam zrovna dvě divně vyrostlé větve, které by udržely dospělého člověka a které jsou rozmístěny tak, aby si na ně v klidu vlezly dvě děti. Pomáhám Ule a Philipovi, aby si vlezly na větve a ještě tak deset minut nevylézaly, aby je nikdo nenašel, a pak běžím dál.

Ahoj, doufám že se vám další část líbila❤️děkuji všem za vaše ohlasy, inspiruje mě to psát dál. Děkuji elisek_anime27 a Kovy_is_frajer za vaše poslední komentáře, dělá mi to neskutečnou radost✨mějte se krásně a těšte se na další část🌸