The promised neverland: Plant no.2 ✅

18.

Po chvilce se mi do nohou vrací cit. Sedíme s Terkou na mojí posteli v našem pokoji, naproti nám, na Terčiný posteli, sedí Gwen, Zack a Ula.,, Ulo proč jsi nám neřekla, že se chceš zúčastnit přípravy? " Ptá se jí Terka. Malá holčička sklání hlavu.,, Bála jsem se, že mě vyhodíte." Odpovídá tichým hlasem.,, Vždyť víš, že bychom to nikdy neudělali. Tak proč? " Ptá se pro změnu Gwen.,, Nechtěla jsem, abyste věděli, že to ví Sophie, Adelaide a Theo." Říká provinilým hlasem. Na to není co říct.

,, Zacku, zavolej prosím Sophie, Adelaide a Thea. " Poprosí Gwen Zacka. Zack se bezeslova zvedá a odchází z pokoje. Čekáme potichu, než se vrací s třemi dětmi. Jakmile vchází do dveří a vidí Ulu, dochází dětem, že víme o tom, že ví.,, Je to opravdu pravda?" Ptá se Sophie.,, Ano, je. "Říkám. Holčičky obličej potemní. Všichni si sedají na zem, mezi moji a Terčinu postel.

,, Co přesně víte? " Ptá se jich Gwen. Děti se začnou překřikovat, kdo bude mluvit. Nakonec se toho ujímá nejstarší, Adelaide. Povídá nám o tom, jak donutili Ulu jim říct, proč se najednou tak změnila. Když jim to Ula řekla, po několika dnech vydírání, tak tomu nechtěli věřit, ale Ula byla tak vážná, že začali pochybovat. Nakonec se prý chtěli zeptat nás, ale Ula jim to vymluvila. A tím vyprávění skončilo.

V tichu čekáme, co na to řekne Gwen. Gwen dlouho mlčí a pak prohlásí :,, Využijeme toho, že už víte. Rozneste zprávu mezi děti, jen jako fámu, ale hlavně zdůrazněte, že to nemají říkat Mamá, nebo Sestrám, nebo Palm. Hlavně ne Palm! Jestli to zjistí, je po nás. Řekněte jim, ať až budeme hrát vlajky, tak ať přijdou za námi a my jim řekneme, co můžou dělat. Útěk plánujeme na leden. Buďte všichni připraveni. " a pak se zvedá a odchází.

Rozpouštíme 'schůzku' a děti si jdou opět hrát. My se mezitím vracíme zpět do knihovny, kde na nás již čekají ostatní, včetně Gwen.,, Změna plánu, řekneme o tom i dětem." Oznamuje Gwen, když přicházíme.,, Cože? Proč? " Ptá se Parvana.,, Co když to vykecaj? " Zděsí se Colin.,, Klid, klid. Nikomu nic neřeknou, musí to slíbit, jinak by stejně zemřeli." Říkám s lehce sarkastickým úsměvem. Pár na mě vrhne divný pohled, ale je mi to v celku jedno. Mám snad pravdu, ne?

Gwen ještě dodává informace a pak odcházíme do pokojů, připravit sebe a malé ke spánku. Před spaním začínám číst další knihu, Apokalypsa. Je to o přežívání skupiny dětí v apokalyptickém světě. Je to docela dobrá četba, i když jsem zatím přečetla jen první kapitolu. Po asi hodině si jdu lehnout. Usínám rychle.

Další dny se jen opakují. Po Yasivovi nemají Sestry a Mamá ani stopu, kde by mohl být. My se mezi tím připravujeme na útěk. Čím dál víc dětí ví o pravdě, jen pár z nich tomu ale opravdu věří a pomáhají nám, ten zbytek jen přísahal, že o tom neřekne nikomu. Ubíhá asi pět dní, bez jakýchkoli problémů.

Celé dny sledujeme Palm. Většinou se s ní bavíme normálně, když je však sama, tak ji stále někdo z nás sleduje, nejčastěji Suze nebo Jonathan a Daniel. Každý den někdo pašuje jídlo pro Yasiva. Jen třeba jablko, nebo knedlík, aby to nebylo podezřelé. Odnášíme to vždy na místa rozmístěná po obvodu malého plotu. Každý den v týdnu to je jinde, pak se to ale opakuje. Yasiva jsem už neviděla ani jednou. I když jsem mu já nosila jídlo, tak byl někde schovaný a nemohl ho nikdo najít. Našel si jiný úkryt než tu jeskyni.

Blíží se prosinec. Ani Palm, ani nová Sestra nic nepodnikly. Jsme si ale téměř jisti, že mají něco v plánu. Další týden ubíhá. Stres Mamá a Sester ze zvětšuje. Ještě nenašli Yasiva, už to jsou dva týdny. Všechny děti už byly informovány a přípravy se účastní téměř všichni. Tímto tempem se budem za chvíli moct soustředit jen na trénink. Ještě ale nemáme dost lan, oblečení, batohů, ani zbraní. Když však najdou Yasiva, tak jim ho musíme vytrhnout a utéct všichni, hned. Máme na to skvělí kód. Když začne Gwen běhat po domě a křičet, že je velký zlý obr, ať všichni utíkají, tak se mají všechny děti rychle obléct, vyběhnout ven s jejich batohem (každý ho má schovaný na nějakém místě a je označený tím, že je na něm přišpendlený nějaký list, každý ví, jaký list je jeho=jaký batoh je jeho) a pak utíkat na jedno místo u zdi, které máme již dlouho vyhlédnuté.

Rozhodli jsme se dát i Palm batoh, kdyby náhodou. Je jednoduše schovaný, nikdo však neví, jak to bude vypadat, když budeme utíkat, proto ještě ani není jisté, jestli s námi vůbec půjde, ale kdyby jo tak ten batoh najde hned. Sestra Astrill je velmi otravná. Ne že by se o něco pokoušela, ale mám pocit, že je furt všude. Pořád někoho z nás sleduje. To stejné dělá i Palm, ale je to mnohem méně nápadné a hůř se to zpozoruje. Například když něco nesu do nějakého z úkrytů, tak si až po dlouhé chvíli uvědomím, že mě sleduje na každém kroku. Samozřejmě ne jen mě.

Dnešní ráno je chladné. Ale ne jen to. Něco mnohem, mnohem chladnějšího teprve přichází. Na okraji lesa se houpe malá lucerna. Dvě osoby, zhruba stejně vysoké, se rychlým krokem blíží zpátky k domu. Jedna táhne druhou za ruku. Ani jedné není vidět z okna našeho pokoje do obličeje, ale přesto všichni víme, kdo se za úsvitu rychle vrací domů.

Nová kapitola hier🙋‍♀️doufám, že se líbila, tuším, že víte o koho jde, ale přesto se tomu opravdu ujistíte až příště😉anyways, každá hvězdička potěší a jestli chcete, tak mi do komentářů můžete napsat vaší nejoblíbenější postavu z tohohle příběhu, nebo i původního tpn. Mějte se krásně🌸