The promised neverland: Plant no.2 ✅

11.

Ráno nejsem schopna vstát. Snažím se aspoň zvednout, ale zatočí se mi hlava a málem padám z postele. Terka si toho všímá a začíná se smát. Když si ale uvědomuje, že asi nejsem úplně v pohodě, její výraz se mění a hned se ptá, jestli mi je dobře.,, Točí se mi hlava a je mi blbě. " Říkám a asi sekundu na to se málem pozvracím. Zvedám se z postele a mířím na záchod, ale hlava se mi zatočí uprostřed chodby a já ztrácím vědomí.

Probouzím se na izolačním pokoji. Lehátko je tvrdší, než moje postel a bolí mě z toho záda, ale když se snažím se posadit, tak se mi začne točit hlava a udělá se mi černo. Padám dozadu na polštář. Po chvilce vchází do místnosti Sestra Maeve s rouškou na puse a šálkem čaje v rukou.,, Na, vypij ten čaj a sněz tady ty prášky. " Říká suše.,, Ale..." snažím se vymluvit, protože neumím polykat pilulky.,, Žádné ale. Nevíme, co ti je, tak je sněz a zkus u tohi neztratit vědomí. "Říká Sestra Maeve. Z jejího hlasu jde slyšet naštvanost. Pak odchází bez dalšího slova z pokoje a zamyká za sebou dveře.

Nechci sníst to, co mi přinesla, ale zároveň si uvědomuji, že zítra musí Yasiv utéct a já si nemůžu dovolit být nemocná. Proto drtím pilulky poloprázdným hrnkem od čaje až na prášek a ten sypu do hrnku s čajem a vypiju to. Chutná to jako normální čaj, takže mi to nedělá problém. Po chvilce se mě ale zas dělá mdle a tak pokládám čaj a jdu si lehnout.

Probouzím se až když je slunce téměř na západu. Okna v izolačním pokoji směřují na západ a dává mi to skvělí pohled na velkou kouli, žluté až oranžové barvy. Otáčím hlavu a zjišťuji, že mám na nočním stolku položený oběd a u toho další prášky a čaj. Sním ani ne polovinu oběda a pak se mi začne zase stmívat před očima, tak si dávám na chvilku pauzu. Po asi minutě se natahuji pro čaj, vypiju polovinu a opět rozdrtím pilulky na prach a sypu si to do čaje. Čaj vypiju a pak si lehám zpátky na lůžko. Netrvá mi déle než minutu, abych usnula.

Budí mě lehké zaklepání na dveře.,, Pssst. Pssst! " Syčí na mě někdo přes dveře.,, Joli! Jsi tam?" Šeptá někdo.,, Ano! Kdo je to? " Odpovídám polohlasem.,, To jsem já, Terka!" šeptá hlas skrz dveře.,, Už ti je líp? " Ptá se polohlasem.,, O moc ne." Odpovídám se zklamáním v hlase. Slyším, jak Terky hlasem rázem potemněl.,, To nedáme. Yasiv potřebuje zítra vypadnout a ty tady ležíš. No to mě podrž." Říká.,, A můžu za to snad? " Říkám rozhořčeně.,, Ne, to neříkám, ale my tě potřebujeme. Ty víš kam lidi z tvojí skupinky daly ty věci. " Říká.(facts).,, Tak pošli skupinky a a b , já jim řeknu, co mají dělat." Říkám po chvilce přemýšlení.,, Snad mi bude zítra líp." Jen to dořeknu a roztočí se mi hlava. Loučím se s Terkou a opatrně se plazím zpět do postele.

Usínám jen co se dotknu polštáře. Budím se několikrát během noci, pokaždé s pocitem, že jsem se právě vzbudila z hrozného snu. Ráno, když se budím už tak po osmé, slyším kroky na chodbě. Sedám si. Do místnosti vchází Sestra Sarah s tácem se snídaní a pokládá mi vše na noční stolek. Pak se otáčí a bezeslova odchází. Sním snídani, drtím si pilulky do čaje a vypiju ho na jeden lok. Pak si zase lehám na postel.

Probouzím se hned, jak někdo zaklepal na dveře. Vstávám pomalu, ale ani se mi nezatmí před očima. Jdu ke dveřím.,, Pssst. Kdo to je? " Ptám se šeptem.,, Colin." Odpovídá tichý hlas za dveřmi.,, Milo" Ozývá se další hlásek.,, Sophie" Ozývá se třetí. Dokázala jsem si představit, jak se všichni, krčí za dveřmi a snaží se mě slyšet. Pousměji se nad touhle představou.
,, Kde jsou všechny potřebné věci řekněte Terce. Dojděte pro ně přesně ve tři patnáct a doneste je do stromu, který jsem vám ukázala při minulé hře vlajek. Schovejte je pod kořeny. Pak se vraťte, nikdo nesmí nic podezřívat, tak dělejte, že se nic nedělá. Ula vám pomůže, ta ví přesně jak. A teď šup, další skupinka tu musí být za deset minut." Vysvětluji jim. Slyším jejich kroky se vzdalovat. Jdu si sednout zpátky na postel. Je mi asi o sto procent líp, než včera.

Za přibližně dvacet minut slyším další pár hlasů za dveřmi.,, Psst. Tady Ula a Rychie." Ozývá se hlásek malého děvčátka. Jdu si dřepnout ke dveřím a šeptám jim pokyny.,, Vemte to, co jsem po vás chtěla, abyste sehnali a dejte pod kámen v říčce, který vám ukázala Suze. Ve tři třicet je tam běžte dát. Dělejte jako že nic. Jasný?" Říkám. To byla druhá část mojí skupinky. Kroky se vzdalují a mě už zbývá jen čekat.

Sedím na posteli a čekám, až přijde nějaká Sestra aby mi donesla jídlo. Už mám docela hlad, když přichází Sestra Maeve s tácem s obědem. Když přichází, všímá si, že mi už je líp a že mám mnohem víc energie, než ráno.
,, Už je to líp?" Ptá. Kývám energicky hlavou. Nesmím na sobě nechat zdát, že mi ještě není na sto procent dobře, abych tu nemusela strávit další noc.,, To je skvělé. Ještě tu ale jednu noc přespíš, kdyby náhodou." Říká. Můj výraz se drasticky mění. Sestra Maeve se usměje.,, Možná tě ale pustí na odpoledne ven. S dozorem samozřejmě. Musím se zaptat Mamá." Oznamuje. Pak odchází.

Rychle zhltnu oběd, vypiju čaj s práškem a pak si ještě na chvilku lehám na postel. Po zhruba půl hodině přichází Mamá. Beze slova ke mě přichází, sahá mi na čelo, na uzliny a měří mi tep a pao ustupuje.,, Zvedni se a udělej pět kroků po tady té čáře na podlaze. ". Dělám přesně to, co chce. Mamá se usměje a říká sestře Maeve, aby se mnou zůstala celé odpoledne až do večeře venku.

Hrozně se omlouvám, že to trvalo tak dlouho... Prostě jsem neměla inspiraci. Anyways, díky za přečtení a mějte nádherný den✨