The promised neverland: Plant no.2 ✅

17.

Sedáme si na svá obvyklá místa.,, Viděli jste, jak se Palm tvářila na novou Sestru? "Ptá se Terka. Evidentně nejsem jediná, která si toho všimla...,, Já jo." Odpovídám jí.,, Jak se tvářila? " Ptá se Colin.,, Byla naštvaná a vystrašená zároveň." Odpovídá mu Suze.,, Myslíte, že se znají? " Ptá se Parvana.,, Téměř určitě." Říkám.

Po jídle se zvedáme ze židlí a jdeme zpět do knihovny. Ostatní si sedají ke stolu, ale já si stoupám za regál a pozoruji vchod. Jestli tam někdo bude, tak přijdu na to, kdo nás šmíruje. Ostatní na mě koukají divně, tak na ně rukou signalizuji, že maj normálně pokračovat. Čekám deset minut a pak se rychle podívám na dveře. Schválně jsem před tím nechala otevřené, abych kdyžtak viděla, kdo tam je. Zatím tam nikdo není.

Věnuji se opět konverzaci probíhající u stolu. Probíhá tam debata o tom, jestli vezmeme Palm s sebou, nebo ji tu necháme, případně zabijeme.,, Já myslím, že ji musíme vzít s sebou, ale nic jí nesmíme říct. " Říkám z mojí pozice za knihovnou. Rychle se pak otáčím a koukám se za dveře. Někdo tam opravdu je!

Vybíhám plnou rychlostí. Vybíhám ze dveří a natahuji ruce, abych chytila do sevření našeho špiona. Přináším ho do knihovny. Všichni na nás udiveně koukají.,, Posloucháme tě, Ulo. Cos dělala za těmi dveřmi ? " Říkám naštvaným hlasem. Všichni na nás nevěřícně koukají.,, Ulo? Proč se k nám vlastně nepřidáváš? Tím, že víš o čem tu mluvíme, tak nám tu nevadíš, takze tu jsi vítána. Nebo že by... Ty špehuješ pro Mamá?" Říká Gwen a s poslední větou dělá krok dozadu, výraz zděšení nahrazuje ten s neporozuměním.,, Ne! Já pro Mamá nešpehuju!" Odsekne Ula.

Její malý naštvaný obličej vzbuzuje ve všech hrůzu.,, Já se jen bála se k vám přidat... " Přidává.,, Jako bychom ti věřili, že? " Křičí na ni Jonathan.,, Jo! To je úplně špatná výmluva, Ulo." Dodá Daniel.,, Ulo, jak jsi mohla? " Říká nevěřícně Suze. Ula se na nás dívá docela věrohodným nevěřícným pohledem.,, Vážně! " Říká zoufale. Téměř to vypadá, jako že to je pravda. Ale i když jí je pět, tak jí nesmíme věřit. Přece jen na náš špehovala.

,, V tom případě nám řekni, co jsi dělala za těmi dveřmi!" Volá na ni Terka.,, J-jen jsem procházela." Říká a sklápí pohled.,, Myslím, že procházení vypadá trochu jinak, nemyslíš? A navíc, už jsem tě viděla minule!" Říkám. Ula se rozbrečí.,, Já vám nelžu!" křičí.,, Notak Ulo, vždyť jsme rodina, řekni nám pravdu!" Říká Zack.,, Jo, Ulo. " Přidá se Terka. Dívenka pláče a klepe se. Nevím proč nejsem schopna se jí i jen dotknout.

Ula se po hodině uklidňuje.,, Já vás vážně nešpehovala pro Mamá." Říká skrz zuby.,, Tak pro koho?" Ptá se Gwen.,, Pro nás. " Odpovídá se sklopenou hlavou.,, Kdo je 'my'?" Ptá se Daniel.,, Kdo všechno ví? " Ptá se Jonathan.,, Já, Sophie, Adelaide a Theo. Víc ne, přísahám!" Volá.,, Děláš si srandu? Slíbila jsi, že to nikomu neřekneš!" Křičí na holčičku Terka. Ula se opět rozbrečí.,, Já-já v-vím! " Brečí Ula.,, Ale oni mě donutili!"Volá.,, Věděli, že něco skrývám. Já se hrozně omlouvám!" Říká a spustí hysterický pláč. Je tak nahlas, že během chvilky přiběhne Sestra Sarah.

,, Co jste jí zas udělali? To je už podruhé za poslední dva týdny! " Říká naštvaně.,, Co se stalo miláčku? Pššst. Ššššš. Klid. " Utišuje Ulu. Viditelně je hodně naštvaná. Radši se všichni vytratíme z knihovny, jinak na nás bude křičet...

Běžíme všichni do našich pokojů. Zabouchávám dveře. Svalíme se s Terkou na postel a rychle, než přijde Sestra Sarah, si berem knížky a začínáme v nich listovat. Po chvilce jsou na chodbě slyšet těžké kroky Sestry Sarah. Naštěstí jdou do vedlejšího pokoje. Přes zeď je slyšet, jak Sestra křičí na Gwen a na Zacka z vedlejšího pokoje.

Někdy fakt lituji Gwen. Vždy, když se do něčeho zapleteme, všichni, tak to vždy schytala ona. Vždy všichni křičí na ni a ona musí brát zodpovědnost za všechny. Gwen je ale silná. Ona se vždy všemu postaví čelem, i když ví, že to dopadne špatně. Všem vždy pomůže a takhle jí to vrací? Že se za sebe nestydí. Já ani nikdo z naší party by si tohle nikdy nedovolil. Vždy jsme stáli, stojíme a budeme stát za ní a krýt jí záda. Nezaslouží si být seřvaná místo nás ostatních.

Proto se zvedám a jdu do vedlejšího pokoje. Za mnou na mě Terka křičí, ať tam nechodím, ale ví, že je to zbytečné a tak jde taky. Otevírám dveře vedlejšího pokoje, zpoza kterých se ozývá hádka. Dohadují se Gwen a Sestra Sarah, Zack sedí na jeho posteli a jen je pozoruje, neutrální  až lehce pobavený výraz v obličeji. Terka si jde sednout k němu.

,, Sestro Sarah? " Říkám zřetelným hlasem.,, Joli teď není čas!" ani se na mě nepodívá.,, Sestro Sarah! " Křičím na ni. Otáčí se.,, Co chceš?" Ptá se velmi naštvaným hlasem.,, Přestaňte křičet na Gwen, vždyť ona nemůže za to, že Ula brečí! " Říkám a postupně se mi hlas ztišuje, zatímco její obličej brunatní.,, Já jsem ji rozbrečela." Mumlám.

,, Co to bylo? Joli?" Ptá se velmi, velmi naštvaně.,, Já jsem rozbrečela Ulu." Opakuji se. Nemůžu se na Sestru Sarah dívat, je tak červená, že vypadá, jako by její baculaté tváře měly každou chvíli prasknout.,, Jak?" Říká skrz zaťaté zuby. Sklapím hlavu ještě víc a cítím, že se mi začínají klepat nohy.,, No... Ona... Nás špehovala... A tak... Jsem... Na ni... Začala... Křičet.." Říkám neskutečně rozklepaným hlasem. Nemám nad sebou vůbec kontrolu. Hrozně se jí bojím. Nebo spíš toho, že na mě bude křičet.

Sestra Sarah se hluboce nadechuje a když čekám křik, vydechne. Pak se znovu nadechne a vydechne. Snaží se uklidnit? Otáčím hlavu k ní. Stojí uprostřed pokoje a vypadá, jako by dělala jógu. Velký nádech, ruce vzhůru, výdech, ruce dolů. Lehce mě to uklidňuje. Najednou mi hlavou projde myšlenka a aniž bych chtěla, tak ji říkám nahlas.,, Proč vždy, když něco provedeme, tak křičíte na Gwen, ale pak když za to může někdo jiný, jste na něj tak šestkrát mírnější? To vůbec není fér! Třeba teď! Křičíte na Gwen, která za nic nemůže, a vlastně hned vždycky křičíte Gwen, aniž by jste věděly, kdo to udělal, a jako teď, jste zlostí úplně mimo a jakmile řeknu, že jsem to já, tak je všechno v pořádku? To asi není úplně v pořádku, že Sestro Sarah? " Říkám, ale konec se mění ve velmi zvýšený hlas.

Sestra Sarah jen stojí, bezeslov. Ostatní v místnosti na ni koukají intenzivními pohledy. Sestra Sarah se opět červená, ale tentokrát to je viditelně ze studu. Nemyslela bych si, že když na ni řve desetileté děcko, jako jsem já, tak to něco změní, nebo ji to dokonce ji to dostane ke spytování svědomí. Sestra Sarah se na mě po chvilce podívá.,, Dobře. Promiň Gwen, že na tebe pořád křičíme, máme k tomu však svoje důvody. A Joli, jestli chceš spravedlivost..." Říká a pak na mě začíná křičet.

Po tom, co mě seřve odchází z místnosti a zavírá za sebou dveře.,, Díky, Joli." Ozývá se Gwen s velkým úsměvem na obličeji. Podlamují se mi nohy.,, Tak strašně jsem se jí bála! " Prohlašuji s velkou úlevou.

Cs🌸dneska vychází o trochu delší kapitola, vím, že teď to není nic zajímavého, ale to se brzo změní🤗mějte se krásně, běžte ven a napijte se vody🌸✨