The promised neverland: Plant no.2 ✅

12.

Fakt, že Sestra Maeve musí zůstat se mnou, je zároveň nevýhoda, protože nemůžu pořádně nic dělat, ale zároveň i výhoda. Když bude sledovat mě, tak nemůže sledovat zbytek. Je tu sice pořád Sestra Sarah, ale ta téměř nikdy nebere hlídání venku moc vážně a Mamá, ta má jiné věci na práci.

Sedím ve stínu pod velkým dubem, knížku na klíně a Sestra Maeve sedí na zemi z druhé strany kmenu a taky si čte. Z okraje lesa, asi padesát metrů ode mě někoho zpozoruji. Mává na mě. Blonďaté vlasy, vysoký, to musí být Yasiv. Zavrtím hlavou ve znamení, že se nemůžu pohnout, jinak by to upozornilo Sestru Maeve a to nechci. Yasiv naznačí, abych šla za ním. Vážně chci... Ale nemůžu. Říkám si v hlavě. Pak mě to napadne. Sestra Maeve nemůže nic podezřívat, když se jí zeptám, že?

,, Sestro Maeve?" Říkám nahlas a otáčím se na ni.,, Ano? Co se děje, zlatíčko?" Odpovídá. To "zlatíčko" na konci je dobré znamení. Znamená to, že má dobrou náladu a tím pádem dovolí téměř všechno.,, Mohla bych si prosím na chvilku jít popovídat s Yasivem o samotě? Budeme v dohledu, tam na okraji lesa. " Říkám a v duchu doufám, že to dovolí.,, Pokud nikam nepůjdete a neomdlíš cestou, tak ano." Odpovídá s úsměvem.,, Děkuji! " Říkám a opatrně se zvedám.

Jdu v klidu k Yasivovi, jako vy se nic nedělo. V jeho obličeji je vidět překvapení a stres. V klidu se k němu přibližuji. Na svých zádech cítím oči Sestry Maeve. Když k němu přicházím, naznačuji mu, aby se snažil chovat, jako by si přišel povídat o tom, co bude zítra k obědu. Yasiv se rychle vzpamatuje. Otáčí se zády k Sestře Maeve a já taky.

,, Tak jak jsi na tom? " Ptám se.,, Zatím jde všechno podle plánu." Odpovídá.,, v kolik se chystáš utéct? " Ptám se dál.,, Měl jsem v plánu utéct během odpoledne, asi až dohrajeme vlajky." Říká.,, Dobře. Zůstaneš v areálů domu, že? "Ptám se, i když znám odpověď.,, Musím, jinak bych zcela určitě nepřežil. Drž mi palce."
,, Budu. " Říkám. Do očí se mi hrnou slzy.,, Nechci, aby tě chytili." Vykoktám mezi slzami, které nemohu udržet. Pokládá mi ruku na rameno. ,,Nechytnou. Nashledanou v lednu. " Říká a bez dalšího slova odbíhá do lesa.,, Nashledanou. " Říkám a padám na kolena.

Za sebou slyším rychlé kroky. Sestra Maeve běží za mnou, aby se ujistila, že jsem v pořádku. Zvedám se, aby to nevypadalo tak dramaticky, jako teď.
,, Copak, Joli? Co se stalo?" Ptá se polekaně.,, N-Nic. " Koktám mezi slzami, které ne a ne přestat. Sestra Maeve na mě kouká vážným pohledem.,, Co se děje, Joli?" Ptá se mnohem vážněji.,, Jsem jenom smutná, že Yasiv dneska odchází a já si s nimi ani nemůžu naposledy zahrát vlajky." Mumlám mezi popotahováním a slzami. Sestra Maeve si mě tiskne k hrudi.,, To bude dobrý. Za pár měsíců taky odejdeš a už si na něj nikdy nevzpomeneš. To bude dobrý..." Říká mě tichým hlasem a snaží se mě uklidnit. Místo toho mi ale v žilách tuhne krev. Jsem já snad další v pořadí?

Po chvíli se již uklidním a jdu si se Sestrou Maeve opět sednout pod dub. Čtu knihu o přípravě zvířat k jídlu a využití jejich pozůstatků. Není to nejpříjemnější četba, ale musím si to přečíst, abych se to naučila. Musíme umět přežít. Sestra Maeve mi nenápadně kouká přes rameno. ,, Co to čteš? " Ptá se a já nadskočím a zaklapnu knihu.,, N-Nic, jen knihu o zvířatech." Říkám rychle.,, Aha. Jsou tam obrázky? "Ptá se dál.,, Ano." Odpovídám.,, Ukážeš mi tvůj nejoblíbenější? " Ptá se na poslední otázku, které jsem se obávala nejvíc.

,, Jistě." Odpovídám a listuju v knize, abych našla nějaký zajímavý obrázek který jí ale neřekne, co je to za knihu. Nacházím stránku, která se věnuje stahování sudokopytníků z kůže a na vrchu druhé stránky kde není nadpis STAHOVÁNÍ Z KŮŽE- SUDOKOPYTNÍCI
a ukazuji jí to. Párkrát kývne hlavou a pak se opět otočí a vrátí se k její knížce. Na to, že je prosinec, je venku docela teplo. Za pár dnů budou vánoce. Kéž by je Yasiv mohl strávit s námi.

Sedíme se Sestrou Maeve na podsedácích a pomalu mi začíná být zima na zadek.,, Sestro Maeve? " Ptám se.,, Ano?" Odpovídá.,,Můžeme se vrátit dovnitř? Je mi zima. " Říkám.,, Jasně." odpovídá a je slyšet, že je ráda, protože se rychle zvedá a rychle jdeme dovnitř. Ještě ke všemu se již stmívá, takže bychom si už stejně nic nepřečetly. Když přicházíme dovnitř, tak vidím Sestru Sarah, jak jde zvonit na zvon, aby všechny děti šly už dovnitř. To je znamení, že už má Yasiv zničené zařízení a že ho už dlouho neuvidím.

Sleduji Sestru Sarah. Myslím, že ani nepočítá, kolik dětí se vrátilo, jen kouká na malé zařízení ve tvaru hodinek. Asi to bude to sledovací zařízení... Po chvilce se otáčí a úplně v klidu odchází. Znamená to, že se vše povedlo podle plánu? Začínám doufat. Prosím. Ať se vše povedlo! On musí žít!

Konichiwa✨doufám, že se vám dnešní kapitolka líbila, je sice trošku kratší, ale nechtěla jsem se pouštět do dalšího aktu, protože to bude na dlouho🥴no nicméně každá hvězdička potěší, klidně to sdílejte s někým(zlobit se nebudu🙃) Chovejte se k ostatním lidem tak, jak chcete aby se k vám chovali nazpátek. Mějte nádherný den, teď začíná být teplo, tak běžte na chvilku ven a já se s vámi nyní loučím❤️ Sayounara! ✨