The promised neverland: Plant no.2 ✅

20. FLASH-BACK

Bylo mi asi šest, když jsem poprvé pořádně mluvila s Yasivem. Jsem dost plachá, proto jsem se nikdy nebavila s někým jiným, než s Terkou. Nevím, kdo z nás sem přišel dřív, ale pamatuji si přesně moment, kdy jsme se začaly bavit.

Nevím, kolik mi bylo, ale jedno odpoledne jsme si hráli venku. Bylo léto, Slunce hřálo a já si jako obvykle hraji sama na trávě. Najednou ke mě někdo přiběhl. Hrála si s jinou holkou na babu a schovala se za mě. Ano, byla to Terka. Pak mě vzala za ruku a zatáhla mě do první opravdové baby, kterou jsem kdy hrála. Hrály jsme si všechny tři dlouho. Po tom jsem se pomalu začala s Terkou bavit, až z nás byly nejlepší kamarádky. Ta holka se kterou jsme tehdy hrály pár měsíců na to odešla. Nepamatuji si ani její jméno.

Yasivovo jméno jsem si dlouho nemohla zapamatovat. Když jsme se poprvé opravdu bavili, hráli jsme s Terkou na babu. On nechtěl hrát s námi, ale Gwen ho k tomu donutila. Původně byli totiž oni nejlepší kamarádi. Jejich pouto se ale v průběhu let postupně rozvolnilo, protože se Yasiv začal oddalovat. Zhruba od prvních pár her s Yaskivem jsem věděla, že on je ten se kterým chci být. Stejně jako v dětských knížkách jsem chtěla, abych já byla princeznou a on princem. A Terka by nám šla za družičku na svatbě.

Bohužel pro mě, se Yasiv o mě nikdy nezajímal. Byli jsme kamarádi, ale ne dost blízko. Po roce se do naší party, ve které jsme hráli na babu, přidali Zack a Colin. I oni byli nejlepší kamarádi. Ti jsou ale až do teď. Dlouho jsme hráli takhle, v šesti. Pak se k nám připojils Parvana, pak Suze, a protože se Daniel a Jonathan bavili s Parvanou, tak se k nám přidali taky. Hned to byla větší zábava.

Hrávali jsme si celé dny. Vzpomínám si, když si jednou Yasiv poranil koleno. Běhali jsme v lese. Já jsem byla baba a rozhodla jsem se chytit Yasiva. Běžela jsem za ním, když najednou fenomenálně spadl. V tu chvíli jsem si myslela, že se počůrám smíchy. On se ale nesmál, on brečel. Jeho koleno bylo rozříznuté a celé červené. Vzala jsem si jeho ruku přes rameno a společně jsme dokulhali k domu, kde se o něj postarala Sestra Sarah. Dostala jsem varování, že nemáme dělat nebezpečné blbosti.

O týden později jsme hráli na schovávanou. Našla jsem úkryt, který nikdy nikdo nemohl najít. Abych si ho udržela, vždy jsem napočítala do tisíce a pak opatrně od tamtud odešla. Byla to moje bezpečnostní pravidla. Ten úkryt je právě ten, ve kterém se schoval Yasiv. U říčky, za balvanem, pod kořeny stromu je jeskyně. Malá, ale je tam. Je to rozhodně nejlepší úkryt v celém areálu domu.

O dva týdny později jsme opět hráli na schovku. Chtěla jsem Yasivovi ukázat moji skrýš, ale než jsme tam doběhli, tak jsme našli jinou. Dutý strom, ve kterém byly divně narostlé větve. Vlezli jsme si tam a čekali, až nás někdo najde, což se naštěstí nestalo. Pak si jasně vybavuji, jak seskakujem z vnitřku stromu a beru ho za ruku, abychom běželi co nejrychleji, kdyby nás někdo našel, ale nedotkl se nás. Teď si uvědomuji, že bych si teď tohle v životě nedovolila.

Když přibíháme k domu, všichni už dělají něco jiného. Úplně na nás zapomněli. Zjistila jsem pak, že neuběhla půl hodina, jak jsem si myslela, ale dvě hodiny. A taky jsem si všimla, že Yasiv byl dost otrávený. Jups😅

Jindy si zas vzpomínám na den kdy si Parvana zlomila ruku. Byla tehdy v knihovně, jako normálně, a spadla ze židle, na které se natahovala na nejvyšší polici. Musela být na marodce asi dva týdny. Každý den jsme jí nosili novou knížku. Vždy tu předchozí měla již přečtenou. Četla tak rychle, a stále čte, že ji dost obdivuji. Čtení nikdy nebyla moje silná stránka. Zatímco psaní a vymýšlení příběhů, včetně ilustrací, to jo. Nicméně nikdy jsem nebyla nijak dobrá ani v jednom.

Nepamatuji si, kdy k nám přišla Sestra Maeve. Pamatuji si však Sestru Sarah. Nevím, kolik přesně mi bylo, ale hned jak přišla, tak jsem si ji oblíbila. Byla energetická, hodná a vtipná. Dokud jsem se nedozvěděla pravdu, tak jsem ji měla opravdu ráda. Kdysi dávno mi slíbila, že ze mě může taky být Sestra. Já jí ale řekla, že bych to nezvládla. Starání se o malé děti mi mov nejde a hlavně mám jiné priority. Tedy měla. Kdyby se mě zeptala teď, odpověděla bych jí jinak. Dřív jsem chtěla pracovat, jako dospělá, jako badatelka. Bavilo mě hledat nové věci, jako mladší jsem trávila s Terkou odpoledne v lese hledáním motýlů a jiných brouků. Myslím, že jsem si je v jednu chvíli i zapisovala do sešitu, ale pak jsem ho nějak stratila a už jsem na něj zapomněla. Nebylo to nijak podstatné. Jenom mi to přijde roztomilé. Kéž bych mohla taky ještě stále chytat brouky v lese, jako jsem to dělala dřív.

Když si napoprvé Sestra Maeve všimla, že vždy, když něco dělám, tak si pozpěvuji, hned mi zkusila nabídnout flétnu. Byli mi asi tři a bavilo mě foukat plnou silou do dřevěné flétny, kterou mám až doteď. Dnes na ni umím hrát mnohem líp, ale není to, co mě baví nejvíc. Mnohem radši jsem venku. Čas od času si na ni ale zahraji. Spíš když přichází Vánoce, nebo Terky, Mamá, nebo nějaké ze Sester narozeniny. Hodně štěstí zdraví mám už perfektně vypilované. Dokonce to někdy i se Sestrou Maeve, která mi k tomu hraje na klavír.

Dobře, to by bylo vše z FLASH-BACK kapitoly. Doufám, že jste si ji užili, od příště pokračuje příběh a myslím, že už nebude nějaká takováhle zbytková kapitolka😜každopádně vám přeji krásný den, hodně veselí a štěstí do života🌸