dívka smrtící moci

35

Uběhlo už asi čtrnáct dní a furt se nic neděje. Dnes konečně přišel Fury s novou akcí na nějakou základnu. Že prí potřebují nějaké informace a tak jsme se zabalili a letěli na místo. Vše to proběhlo rychle a já se během deseti minut dostala do servrovny. Dotkla jsme se všech věcí v místnosti a vše stáhla a uložila do Flash disku v ruce. Když najednou jsme si všimla jedné věci. Složka Katarina Queen. Nepřetáhla jsme ji tam ale nechala jsme si ji u sebe. Když jsme měla hotovo vytáhla jsme granát a hodila ho do místnosti. Když se vše zničilo letěli jsme zpět. Po příletu jsem se přesunula do pokoje. Vytáhla jsem svůj tablet a zapla ho. Přetáhla tam ten soubor a otevřela ho. Zhluboka jsem se nadchla a začala číst. Byli tam základní informace. Stupeň nebezpečnosti a na poslední straně jsme najednou uviděl věc co jsem ani nevěděla že existuje. Lidí jako já bylo víc. Počkat ale všichni jsou mrtví. Začala jsme to zkoumat podrobněji.“ Všechny je zabili pomocí nějaké zbraně. Takže můžu zemřít. Ta zbraň je, no počkat plamenomet. To je divný.“ Četla jsme dál. V plynové bombě je pokaždé něco co tomu danému jedinci vadilo. Takže pokud to dobře chápu tak mě zabije oheň že stříbrného prachu.
Já ... Já můžu zemřít, můžu se osvobodit od všeho co jsme udělala. Rychle jsme z tabletu vymazal tu složku, napsala vzkaz, že jsme musela rychle za rodinou, a vyletěla z okna pryč. Přistála jsme až u rebeky na zahradě. Nejdřív se mě lekla ale pak mě radostí objala. Jenže když jsme jí řekla to co jsme objevila rozbrečela se, věděla že jsme to dlouho hledala a dlouho chtěla. Byla ráda že jsem objevila něco co jsem už dlouho chtěla, ale i tak, je to má smrt. Najednou sem přiběhli  kluci, když si však všimli rebečiných slz začali také brečet a přidali se do našeho objetí. Věděli že jsem našla nějaký způsob protože od smrti rodičů rebeka nebrečí a sama řekla že nezvládne nebrečet až zjistím jak zemřít. Přesunuli jsme se dovnitř a začali si říkat všechny vtipné věci a situace které se mi stali. Vychlastali jsme asi pět flašek whisky a pořádně jsme se rozloučili. Přijela pro mě nat protože jsem nebyla schopná odletět, řídit neumím a sourozenci by nemohli protože jsou taky trochu opilí a možná i víc.  Nataša se mě v autě zeptala co jsme oslavovali. Otočila jsme se na ni a odpověděla. „mé osvobození“