dívka smrtící moci

14

Všechny jsme se se sešly v mém pokoji protože je největší. Převlekly jsme se do šatů a postupně jsme se učesali a namalovali. Já měla černé šaty po kolena s černýma lodičkama. Měla jsem matně růžové kouřové stíny. S holkma jsme se zakecali a rebeka najednou vytáhla že mám za čtyři dny  narozeniny. „No teda nalezeniny protože ten den jsme ji našli a dali jí ho za narozky.“ opravyla se a mě došlo co se za čtyři dny může stát. Uklidnila jsem se abych zbytečně nevyvolává rozruch ale stejně mě trochu děsil. Vyrazyli jsme do garáží aby jsme mohly dojed na místo konání. Přijeli jsme, kolem vchodu byl houfek novinářů a fotografů. My se jen mile usmívali a vešly dovnitř. Zbytek týmu tam už byl stejně jako Charlie s Ernstem. Došla jsem k houfku lidí a vytáhla od tud Ernesta vedne stál Charlie, zamnou pak pokračovala rebeka a šly jsme vstříc avengers. Přišly jsme až knim. „tak teď vám chci představit moji rodinu. Sourozence Queens.“ Všichni se představili a pak Nataša udělala věc kterou jsem nechtěla. „hej kluci věděli jste že Katarin má za čtyři dny nalezeniny.“ všichni se najednou sekly „proč si nám to neřekla nemusel jsem dělat tuhle párty ale mohl jsem udělat párty přímo protebe“ ozval se Stark a já protocila oči v sloup. „můžeme ji pojmout jako moji oslavu, protože ten den se ke mě nikdo nepřiblíží, jasný. Jestli mi chceš udělat radost tak mi zařaď celu s nerozbytným nebo pevným sklem protože ji plně využiju. Zbytek vám možná vysvětlím v zasedačce ale stejně Stark bude jednoho z mích nevlastních sourozenců tak dlouho otravovat že to zjistí od nich. Teď mě nechte jdu skusit jestli se tady nějak opiju.“ otočila jsem se k nim zády a šla k baru. Zhypnotyzovala jsem barmana ale stejně mi tu flašku co jsem ukořistila někdo vzal už nevím kdo. Nakonec jsem si vzala flašku šampaňského a sedla si na gauč co tam byl. Když párty skončila odjeli jsme do starktower a já se vydala do pokoje ale nikdo z týmu mi to nedovolil. Klint a pietro mě predběhli stev mě chytil a hodil si mě prez rameno. Nebránila jsem se ani se ne snažila utýct prostě jsem čekala až mě položí na zem. Stev mě dal na sedačku a taky se posadil. Všichni čekali až začnu mluvit. „Takže jste si to od nich nezjistili.“ Všichni zakroutili hlavou. Nadchla jsem se a začala mluvit. „když mě matka proklela. Neudělala jen že se nemůžu dotknout stříbra ale taky že ten den kdy mě najde nějaká rodina a přijme mě do rodiny se stane utrpením nejen pro mě ale i pro ně. Každý rok, ten den od nálezu se proměním ve zvíře. Jako vlkodlak a nemůžu se proměnit zpět. Já jsem trochu jiná a můžu si zvířata měnit. Nevíhoda je taková že se nemůžu připoutat řetězi protože jiným zvířetem se z nich zase dostanu. Každoročně jsem někomu něco udělala a protože u hydry jsem vystřídala hodně cel a žádná mě dlouho neudržela. Když mě uspali tím stavem jsem stejně prošla a bylo to horší. Nebyla jsem při vědomí takže jsem chodila jako neovladatelné divoké zvíře. Nijak tomu nezabráním a poslední cela kterou jsem měla a která vydržela nejdýl byla z velké vrstvy  tvrzeného skla. V tom stavu jsem nebezpečná.“ najednou jsem si vzpomněla na to co jsem chtěla zapomenou. Začali mi téct slzy. „v tom stavu jsem zabila Charliemu, Rebece a Ernestovy rodiče“ řekla jsem smutně „rok potom jsem zranila rebeku. Další Charlieho a když mě unesla hydra zabíjela jsem ve velkým. Ty lidi v hydře si to zasloužili ale co rebeka, co jejich rodiče. Jsem stvůra, odporná stvůra, kterou vychovali pro zabíjení. Prostě mě nějak zabijte, a ušetříte si vše co jsem vám udělala či co vám udelám“