dívka smrtící moci

6

Probrala jsem se oblékla jsem se do sportovního oblečení. Přiběhla jsem do nejvyššího patra kde mě už čekal pietro. „čau, připraven." on jen kývnul „tony schoval jsi to maserati aby to nebylo tak jednoduchý" ten taky jen kývnul. „super startuj" tony se otočil a něco sebral z lavičky „chci mít s oběma spojení takže budete mít tohle." podal nám komunikátor. Nandala jsem si ho do ucha a čekala kdy to odstartuje „tři, dva, jeden, teď" každý jsme vyrazili jinou cestu. Pak jsme se potkali v jediný uličce. Koukala jsem se kolem a z jednoho pokoje vyšel ten chlap „pietro vyděl jsi toho chlapa co vyšel z toho pokoje" ten se na mě jen podíval ale běželi jsme pořád dál „myslíš buckyho? " rozdělili jsme se a běželi dál, byla jsme strašně blízko a pietro byl pořád v mojí úrovni a držel se vedle mě. Najednou se předemnou objevila kovová ruka a než jsem stačila zpomalit narazila jsem v plné rychlosti. Pietro si toho všimnul a snažil se buckyho zastavit „pietro co blbneš vždyť je z hydry" začal křičet bucky po pietrovy. Rychle jsem se zpamatovala a začala couvat. Dotkla jsem se stěny. Někde tu to elektrický vedení bejt musí. Konecně. „Jarvisi všechny zavolej sem" „rozumím" ten chlap odstrcil pietra a rozešel se ke mě „ne, prosím nech mě." začal se ke mě přibližovat „ne prosím" po tváři mi stekla slza. Pietro se ho snažil zastavit. Běhal kolem něj ale i tak on šel dál. Tak katrin mysli někde tam ty slova máš. Znáš je už jsi je slyšela. Couvala jsem a pak se stala věc kterou jsem celou dobu nechtěla. Sekla jsem se o zeď. „nic jsem ti neudělala, v hydre jsem tě nikdy nepotkala. Nech mě prosím. „ najednou mi začali zářit ty runy. A sakra. On o trochu couvnul ale hned se rozesel zpět. „všichni odsut vypadněte" křičela jsem na všechny co byli za buckym. Najednou se bucky svalil na zem v křečích. Nemohl se pohnout koukal na mě ale já nemohla přestat. Bála jsem se ho ale vážně ho nechci zabít. Znovu jsem se podívala na buckyho a snažila se uklidnit. Ruce mi najednou přestali zářit a já věděla že to bucky přežije. Prošla jsem kolem něho. On se zvednul a chytil mě za ruku. „Tak mě sakra nech." podívala jsem se přímo do jeho očí a pak mi došlo že se mě dotýká lidskou rukou a né kovovou. Bucky to po mě najednou z opakoval a pustil mi ruku. Rozešel se pryč. Ostatní na mě koukali a nechápali co se stalo. „cos to udělala?" zeptala se Nataša ale podle pohledů zbytku se na to chtěli zeptat všichni. „nooo řekla jsem mu ať mě nechá ale protože se mě dotýká lidskou rukou a né tou železnou tak jsem ho tak trochu z hypnotyzovala a on na mě teď neútočí." řekla jsem a nandala si komunikátor. „pietro závod pořád platí" rozběhla jsem se svou cestou a on se rychle rozběh za mnou. Vyhrála jsem a Tony zjistil že mi asi nedělá problém nastartovat auto bez schopností, protože když se do něj kouknu vyděl tam jak jsem se dostala ke kabelů a nastartoval ho. Pietro byl naštvanej že jsem ho prý povedla a že to neplatí. Ale to je stejně fuk. Teď musím zjistit co všechno o mě bucky ví