dívka smrtící moci

8

Byla jsem v pokoji a čekala na Natašu. Šly jsme nakupovat. Nataša vzala starkovo kreditu a šlo se. Chtěla jsem jít ke svému krejčímu. Pokaždé mi šil oblek ale hydra nikdy nevěděla kde je jeho obchod a krejčovství. To jsem věděla jen já a obleky jsme si vyzvedávali uprostřed města. Došly jsme na místo. Vešla jsem a rozešla se k prodavači. Objala jsem ho. „ahoj Ernesto. Konečně se zase vydíme.“ prodavač mi obětí opětoval „ach, musíš se taky stavit ve vile a pozdravit  Rebeku a hlavně Charlieho. Copak potřebuješ další oblek? “ kívla jsem „tentokrát si jich vezmu víc. K tomu bych chtěla dva páry mích bot a prodej mi i pouzdro. Děkuju ti. Je tu ještě někdo další?“ zakroutil hlavou a odešel dozadu. „to si tě nemusí změřit a co to říkal o vile a o těch lidech?“ koukla na mě a nechápala co se děje. „no ernesto a ty lidi které jmenoval byli a jsou moje rodina. A nemusí jsem stálí zákazník a ernesto už má obleky nasité předem abych na ně nemusela čekat dlouho.“ Odpověděla jsem jí ale pořád měla na tváři nechápaví pohled. „posaď se, když mě moje pravá matka nechala v lese našla mě rebeka s Charliem. Na moje štěstí mě nechala nedaleko vili rodiny Queenů. Po nich mám jméno. Přijali mě do rodiny. Kolem čtyř, pěti let jsem se začala starat o obleky. Charlie se o mě nejvíce staral a tak se mě chopil a naučil mě většinu věcí co vím k obleům. Po něm mám takovou lásku k tomuhle všemu. Všichni z té rodiny věděli o tom že se o mě stará hydra a tak se mě snažili vycvičit v tom byla dobrá zase rebeka naučila mě si vážit každé zbraně co budu mít u sebe. A protože s nožem mi to šlo nejlíp mojí zbraní se stal nůž. Půl roku po mích sedmích narozeninách mě unesla hydra a já už je neviděla. Ernesto mi do vesty obleku přidělal pouzdra nožů, ty mám snad všude. Je jich kolem třiceti.“ domluvila jsem a ernesto přinesl krabci ve které jsem měla svoje nože. „to poneseš ty. A jestli se chceš zeptat na něco ve stylu proč si nevezmu ty ze shieldu. Tak protože tyhle mi přesně padnou do pouzdra a padnou mi do ruky. Další důvod je že jsou moje.“ ernesto krabici položil na pult a zašel dozadu odkud mi přinesl můj poklad.

„Katarin doufám že se velmi brzy znovu uvidíme.“ znovu mě objal pak jsme se rozloučili a odešli „ všechny prosím pozdravuj“ znovu jsem ho ve vchodu objala a on mi předal obleky.
„to jsi neplatila?“ koukla jsem na ni „platila“ podala jsem ji kartu „akorát já mám větší slevu“koukla na kartu a pak znovu na mě. „kdy jsi mi ji vzala?“ usmála jsem se „to ti neřeknu“ byli jsme ještě chvilku ve městě a pak jsme se vrátili do starktowru. Všichni čekali co jsem koupila. Šly jsme rovnou do zasedací místnosti kde na nás všichni čekali. Nataša položila krabici na stolek a sedla si na gauč. „co je v tý krabici?“ zeptal se Stev. „nože“ Odpověděla jsem. „to chci vydět co sis koupila“ řekla Vanda a přišla blíž ke mě. Rozepla jsem pouzdro do kterého mi je ernesto schoval.„počkat to sis koupila oblek? “ začal se ptát Stark a nevěřil že vůbec něco takovího znám. „Když vydržíte v jednom se vám ukážu. Jako zábavu můžete mít procházení mé zbírky nožů. Vando vybereš mi jeden z těch obleků“ Vanda jen kívla a začala si je prohlížet