dívka smrtící moci

7

Celej den jsem hledala buckyho. Nikdo ho neviděl. Nikde nebyl a tak jsem se vykašlal na zjišťování informací o tom kolik toho o mě ví a šla si zaplavat. Vzala jsem si z pokoje plavky a vydala se do patra s bazény.

Převlekla jsem se do plavek a skočila šipku do bazénu. Někdo tu byl a pozoroval mě z rohu místnosti. Ponořila jsem se až na dno a proplula celím bazénem až k rohu kde jsem se vynořila a uviděla jsem toho koho celý den hledám. Bucky tam seděl a koukal na mě. „ahoj, celej den tě hledám.“ vylezla jsem ladně z bazénu a sedla si před něj. „ahoj“ řekl nejistě a pozoroval mě jak jsem se k němu posunula. „co o mě všechno víš?“ kouknu na mě. Normálně z pohledu můžu poznat co by tím myslel ale on má pohled který ve mě vyvolává obavy a strach. Je tak chladný a bezcitný. Jako kdyby v sobě neměl ani špetku radosti. „proč jsi tak smutný?“ pořád mě pozoroval. Trochu jsem couvla, vstala a skočila šipku po zadu. Plaval jsem ve vodě a on si sundal tričko a skočil za mnou. „co jsi udělala že na tebe nemůžu zaútočit?“ koukla jsem na něj. „takže ty na mě chceš pořád útočit? Řekněme že jsem ti prikázala že to nesmíš a teď to nemúzeš udělat.“ připlaval ke mě. „ ne ale je pak větší zábava. Při výcviku s tebou byla vždycky sranda.“ plaval jsem kolem něho. „poplav ke břehu“ palval ke mě a nechápal co po něm chci. Podívala jsem se mu do očí a chytila za rameno „můžeš na mě útočit. Můžeš se mnou bojovat a dokonce mě i zabít.“ trochu jsem couvla a on odplaval. „Co si to udělala.“  Začal plavat ke mě. „hele nechci ti ublížit jen chci vědět co si to udělala“ koukla jsem na něj „no já vlastně nevim“ zamyslela jsem se. On najednou rychle vylezl z bazénu a doběhl ke mě. Chytil mě do náruče a hodil do vody. „co blbneš doplavala jsem na břeh a vzala si osušku. Podás mi prosímtě tu košili. On kívnul, vzal košili co jsem měla na lavičce u okna a vydal se ke mě. „děkuju“ řekla jsem když mi ji podal. Šla jsem se prevlíct a dohodla jsem se s bucky že si spolu zatrénujem. V tělocvičně jsme byli samy. To nám hrálo do karet. Bucky přinesl i šátky aby to byla větší sranda. Zavázali jsme si šátky. „Jarvisi pohlídej že se pohybujeme v označeným prostoru.“ řekla jsem jarvisovi „budete chtít i nějaký stízení boje nebo toto bude vše? “ trochu jsem se zamyslela  „to bude asi stačit děkuji ti. Bucky můžeme?“ zeptala jsem se „Jasně, jo a nezabije se navzájem i když ty se za chvilku probudíš.“ začali jsme chodit do kruhu i když naše kroky byli skoro neslyšný, bylo tu takový ticho že jsme je mohly postřehnout. Slyšela jsem jeho i moje srce. Jeho tichý dech. Najednou ke mě běžel a tak jsme se začali boj z blízka. V tělocvičně byli i další lidi ale bylo my to fuk. Najednou mnou chtěl fláknul o zem ale jek mě házel dolů přesunula jsem se mu za záda a hodila s ním o zem já. Ale on si to nenechal líbit a v letu mě jeho kovovou rukou chytil za rameno a stáhnul mě za ním. Leželi jsme na zemi a rozdýchávali to. Stáhla jsem si pásku a koukla se na něj. Usmíval se. „takový boj jsem už dlouho nezažil. Děkuju.“ posadili jsme se a najednou jsme si všimli že v tělocvičně jsou agenti, Nataša, Vanda a spousta dalších lidí. „tak a takhle by měl vypadat boj poslepu“ řekla Nataša a my se zvedli. „já ti taky děkuju ráda si zase někdy zatrénuju.“ Odpověděla jsem buckymu, jemně se na něj usmála a odešla z tělocvičny prič. „agentko Queen hledal vás Fury.“ promluvil jarvis a já se strašně lekla „sakra Jarvisi nemůžeš mi naznačit že ke mě chceš mluvit já se tě pokazdý leknu.“ Odpověděla jsem mu nastvaně „co potřeboval či co potřebuje?“ zeptala jsem se znovu. „no to nevím ale máte za ním jít do kanceláře.
Když jsem vešla Fury mě přejel pohledem. „posaďte se. Během tohodle týdne pojedete na misi společně s avengers. Zde máte svůj oblek ve kterém pojedete a zde je jedna věc co jsme našli na základně kde jste byla uvězněna. Bylo to u vaší složky “ dal přede mne krabičku ve které byli moje brože. A ta ním vyšela mykyna a legíny se znakem shieldu.



„takže v tomhle nebudu bojovat. Chci svůj oblek najdu si ho. A upravím. Ty brože si beru jsou mí.“ řekla jsem a odešla.