dívka smrtící moci

3

Probudila jsem se zase v tom pokoji. Tentokrát nikdo nebyl za dveřma teda pokud nebyl mrtvý protože jsem neslyšela ani tlukot srce ani jak dýchá. Vysprchovala jsem se a oblekla si černý croptop a kraťasy. Tentokrát jsem šla bosa. Dotkla sem se jediný zdi a dostala se do jarvise. Nebo spíš k jarvisovi. Nechci se v něm hrabat je to úžasná technologie a děláním cesty do jádra bych ho mohla poškodit. „Jarvisi mapu budovy mi prosím přenes na ruku. Díky" jarvise nejdřív nerágoval a pak se najednou ozval strašně mě vyděsil „ještě něco si budete přát?" „ne nebudu, ale děkuji ti za tuto službu" otevřela jsem dveře a šla do lékařské části a tam si vzala asi čtyři infuze s krví a vydala jsem se do kuchyně tam už byl celí tým. Holky po mě zase koukali jako jestli si to nemůžu odpustit, že ta krev je pro lidi po strátě krve a né pro mě. „Jasně můžete mě klidně tím pohledem zabít. Hmm, vlastně nemůžete." řekla jsem do vzduchu a bylo mi vcelku fuk jestli to slyšeli ale asi ano protože po mě přestali koukat a Stark dostal záchvat smíchu. Tak s ním si budu rozumět. Pomyslela jsem si, když jsem vyšla z kuchyně. V ruce jsem měla skleničku na whisky ale měla jsem v ní krev. Ve skleničce byla jedna, zbytek jsem rozdělila asi do tří flašek a dala je do tašky co jsem přinesla sebou. „to si stihla spořádat čtyry infuze?" ozvala se Nataša „jo jasně, moji celodenní zásobu krve si sním hned na začátku dne. Jsem snad blbá." „ne to nejsi, spíš jsi ten chytřejší jedinec v téhle místnosti ale stejně chci aby jsi my odpověděla na otázku" podívala se mi přímo do očí ta holka mě trochu děsí ale má právo na to být naštvaná. „jedna je tady a tu zbylou krev jsem rozdělila do tří flašek. Tu krev pořebuju stejně jako ty a možná ještě víc a kdybych ji neměla ani jednu infuzi tak se nebudu moct mezi váma pohybovat. Stane se ze mě chodící stvůra žadonící o krev. Hydra na to jednou doplatila. Dávali mi každodenně přez 5 litrů aby ze mě udělali krvelačného vraha. Jednou však dělali nějaký pokus a já se celý den nedostala ke krvy a vyvraždila jsem čtvrtinu jejich základy. Normálně když jsem byla proti nim tak mě zbili a přesunuli do cely, ale v tu chvíli jsem cokoliv co se ke mě přiblížilo zabila a uspávací šipky mě nějak nechtěli uspat. Nakonec mě nalálkali na vanu krve co tam napustili. A když jsem se tam dostala a přišla k tý vaně . Jeden chlap se ke mě najednou připlížil zezadu. Neslyšela jsem ho. Skoro nedýchal a nandala mi náhubek. Teď už zvládám deně necelí dva litr což není ani dítě. To mám u sebe. Infuze se často špatně převážej a tak ji mám ve flašce. Pokud chceš můžeš je mít u sebe. „ najednou se rozrazil dveře a vešel ten jednookej černoch. „jsem Fury, celý to tu vedu. Romanovová máte ji nastarost." řekl a zase odešel. Nataša se najednou usmála. Začala mě strašně děsit. „Tony vymeníš dveře od krevní banky za stříbrný a já chci stříbrnou minilednicku kam schová její dení krev.